Siegl: Švancara mě láká na párek s pivem
Ještě před dvěma lety hrál rakouskou ligu, dnes je asi jediným profesionálem v krajském přeboru. V Českém Těšíně, rodišti zpěváka Jaromíra Nohavici, se univerzál Patrik Siegl (36) rve o postup do divize a připravuje se na nový boj o místo v sestavě (zatím) druholigového Třince.
Cítí, že na vrcholový fotbal pořád má. V Třinci, kam předloni přestoupil z Kapfenbergu, jej trenér Ľubomír Luhový odepsal, proto dobrovolně zamířil hostovat na farmu do Těšína. „Kluci si mysleli, že je to apríl,“ usmívá se Siegl, jenž odehrál v nejvyšší soutěži 352 utkání a nastřílel 36 branek.
Jak jste se vlastně ocitl v krajském přeboru?
„Po zimní pauze mě trenér Luhový v Třinci přestával stavět a ani mi nedal najevo, z jakého důvodu. Když jsem seděl na lavičce, tak devadesát minut. Nerad bych jezdil na výlety do Sokolova nebo Sezimova Ústí a měl zabitý víkend. Tak jsem se s vedením domluvil, že odejdu na půl roku na farmu do Těšína pomoct s postupem. Rozhodnutí bylo na mně. Nechtěl jsem jen vysedávat.“
Vyříkal jste si s to Luhovým?
„Měli jsme jedno sezení mezi čtyřma očima, ale rozhovor z jeho strany nebyl vůbec konkrétní. Bylo by chlapské říct si to na rovinu, ale k tomu bohužel nedošlo. Luhový mě trošičku zklamal… Já se cítím velice dobře. Nevím, kdy jsem měl naposledy nějaký zdravotní problém. Je mi líto, když teď sedím v Třinci na tribuně a dívám se na kluky, jak se trápí. Chtěl bych jim pomoct, ale nemůžu.“
S Třincem ale prý pořád trénujete.
„Jo, do středy nebo do čtvrtka jsem tam. Potřebuju zátěž. Pak jedu na trénink a zápas do Těšína. Kluci mi sami říkali, že jim na hřišti chybím, ale to není otázka pro mě. Doufám, že se Třinec udrží a v létě s ním normálně začnu přípravu. Mám tam ještě na rok smlouvu. Myslím, že Luhovému (po odvolání z pozice kouče pracuje jako sportovní manažer – pozn. aut.) končí v červnu smlouva a do rozhodovacích věcí už moc zatažený nebude.“
Jak se cítíte v přeboru?
„V Těšíně jsou velice dobří fotbalisté, většina prošla druhou ligou. Horší to bylo v Oldřišově, který je poslední a má katastrofální stadion. Tam si borci všímali víc nohou než balonu, takže jsem nadskakoval a míče nepřidržoval. Nějaký respekt tam je, že by mě chtěl někdo brutálně přepálit, to se nestalo. V soutěži trénují chlapi, které znám ze hřiště: Martin Rozhon, Papuga, Peťa Samec.“
Jak vás vzali spoluhráči?
„Když jsem přišel do kabiny, tak padaly takové řeči: ´Ty brďo, tak já hraju s borcem, co má přes tři sta ligových zápasů. Můžeš se nám podepsat?´ (úsměv) Nemám problémy zapadnout do kolektivu. Vím, že kluci chodí normálně do práce a musí se s nimi zacházet jinak než s profíky. Po vítězném zápase se skáče, radujeme se. Kluci si to užívají, klub chce postoupit do divize.“
Vstřelil jste už pět branek, takže levého obránce jako v lize asi nehrajete, že?
„To bych sem nešel. (úsměv) Hraju středního záložníka. Zaběhám si, zahraju a jde mi to k duhu. Není mi osmnáct, vím, kdy si můžu ulevit a kdy je dobré zabrat. Ale nejdu na šedesát procent. Dal jsem dva góly z trestňáku, dva z penalty a jednou jsem si vzpomněl na staré dobré časy. Ve Frenštátě jsem se do toho obul z pětadvaceti metrů a skončilo to nahoře v rohu. To mě potěšilo.“
Jak dlouho ještě chcete hrát?
„Dokud to půjde a nebudu na hřišti vypadat blbě. Pořád mě to baví, nejsem ten typ, který o dovolené sedí doma na zadku a odfukuje. Když vidím ty mladé kluky, jak po hodině a půl tréninku tvrdí, že to byla hrozná makačka a jsou rádi, když si sednou k Facebooku nebo do hospody…(kroutí hlavou) Zranění se mi zatím vyhýbají, za celý život jsem měl jen jedno větší.“
Máte vybraný klub, kde jednou skončíte?
„Takových nabídek je spousta, různí kamarádi mě lákají tam a tam. Švanci (Petr Švancara, útočník Brna – pozn. aut.) říká, ať jdu s ním do Bohunic, že si dáme po zápase párek a pivo. Ozvalo se taky iks lidí z Rakouska, kde mám hodně známých. I tam bych mohl jednou zakotvit, třeba jako trenér.“
