Raper Havránek: Fotbalisti nejsou pitomci. Ale ideální gólman má IQ 25
Konečně, je to tak blízko – a nakonec zase nic. Víc než osm let se Jiří Havránek snažil protlačit do branky vršovických Bohemians, ale být na delší čas jedničkou, to se mu v lize nikdy nepovedlo. V Ďolíčku má smlouvu ještě na půl roku, ovšem od zimy je na hostování v Loko Vltavín v ČFL. „V Bohemce mám nedokončenou práci. Třeba se tam jednou vrátím a někdy po třicítce tam budu jedničkou,“ nevzdává se osmadvacetiletý gólman, jenž proslul zálibou v hiphopu a rapování. „Bohemka je moje srdeční záležitost,“ dodává.
Kamarádi mu nevěřili, tvrdili, že si nejvyšší soutěž nezachytá a neprosadí se ani v muzice. Všechny posměváčky ale Jiří Havránek umlčel. V brance stál třeba proti Slavii i Spartě. V Ďolíčku proti letenskému týmu chytal zatím naposledy a udělal hrubku, kterou soupeři daroval gól.
„Vždycky jsem chtěl končit zápasem na Letné, ale takovým, kde bychom vyhráli. To bych pak do diváků radostí hodil snad i slipy. Dopadlo to jinak, ale proti Spartě i Slavii jsem si zahrál a to byl můj splněný sen. S klidným svědomím můžu jít dál,“ vykládá.
Můžete jít dál, ale pozici jedničky v Bohemians jste si v nejvyšší soutěži dlouhodobě nevybojoval. Jak se s tím vyrovnáte?
„Když jsem začínal, byl jedničkou Radek Sňozík. Já byl mladej a čekal na šanci. Radek třeba dostal červenou a já si zachytal před plným Ďolíčkem, to byla paráda. Chyběly mi zkušenosti, proto jsem třeba radši než sezení na lavičce volil odchod na hostování. Nebo jsem byl s Bohemkou ve druhé lize. To byly zápasy, jako by to bylo o soutěž výš. Na prvním utkání bylo 8016 lidí, pořád se o něco hrálo. Měl jsem před sebou vidinu, že mi chybí hrozně malý krůček do ligy. Bál jsem se, že když Bohemku opustím, tak mi uteče. Léta ale přibývala a můj pohled se měnil, stejně jako situace. Když pak v klubu skončil Radek Sňozík, vypadalo to pro mě dobře.“
Věřil jste, že se vše otočí k lepšímu?
„Dostal jsem dlouhodobou smlouvu, cítil jsem životní formu a šanci, že budu chytat ligu. Pak přišly dva zápasy a já dostal vždycky pět gólů. Trenér mi řekl, že mě chce ochránit jako jedničku, a nechal doma raději nastoupit Martina Berkovce. Ten chytil šanci za pačesy a už mě tam skoro nepustil. Chytal výborně. A takhle to bylo i později, když přišel ze Sparty Milan Švenger.“
Loni přišlo derby se Spartou, které vám vystavilo zatím defi nitivní stopku v lize…
„Příprava se mi povedla, vyšlo to i tak, že Milan nemohl chytat kvůli dohodě klubů. Prohráli jsme 1:2 a nejvíc byla vidět moje chyba, po níž dal Nešpor gól. Ale bylo to taky o něčem jiným. Kluky, co přišli do Bohemky třeba zadarmo na hostování, jejich kluby určitě nepustily proto, aby seděli na lavičce… Abych se udržel v brance, to bych musel udělat patnáct zápasů s nulou. V tu chvíli jsem cítil, že mi ujíždí vlak. A že už šanci nedostanu.“
Jak se na svoji chybu díváte s odstupem času?
„Kdybych udržel nulu proti Spartě, tak si na to za týden nikdo nevzpomene, ale o nepovedené kličce si budou lidi vyprávět i za rok. Vždycky jsem razil teorii, abychom si fotbal užili a nebyli srabi. Kdyby se ta situace dala vrátit, tak bych kličku zkusil udělat znovu. Celý život mi to vycházelo a zrovna tehdy ne…. Nedá se nic dělat. Štvalo mě, že jsme prohráli, ale mohlo to skončit 2:2, mělo to grády. Společnost je nastavená tak, že vidí jen tu chybu. Pak už jsem šanci nedostal.“
Proč jste z klubu neodešel dřív než v zimě?
„Vedení i trenér řekli, že se mnou počítají. A pak přišel najednou další brankář Zdeněk Zlámal. Sportovní ředitel mi to přijel říct domů, protože tvrdil, že má ke mně hlubší vztah. Štvalo mě, že mi to řekli na začátku února, to už se angažmá hledá mnohem hůř. Nakonec jsem se dohodl s Lokádou ve třetí lize. Vážím si toho a jsem spokojený. Vím, že lavička v lize je míň než pravidelně chytat v druhé lize nebo v ČFL.“
Nenapadlo vás, že jste prostě smolař, kterému liga není dána?
nějaký důvod. Vždycky si říkám, že nejsem hajzl, nedělám zlé věci. Samozřejmě jsem řešil, proč se to děje mně, co dělám špatně.“
Na co jste přišel?
„Asi mám zřejmě nějaký osud. Když člověk zkusí první ligu, tak je to hezký, píše se o vás v novinách, lidi berou váš názor. Já jsem si zachytal ligu a čekal jsem, že se budu cítit fantasticky – a ono to tak nebylo.“
Vážně?
„To je, jako když se říká, že peníze člověka šťastným neudělají. Nemůže to pochopit ten, co peníze nemá. Člověk, který má miliony na účtu a nemá kamarády, tak tomu jsou peníze naprd. Já jsem si zachytal první ligu, ale není to zase takovej šlágr. Daleko víc mě naplňovalo, když jsme postupovali s Bohemkou a viděl jsem tu radost. Osud mě v lize asi nechce. Chce, abych měl tu cestu nějakou jinou.“
Ale pořád jste se snažil to zlomit. Co vás v Ďolíčku drželo?
„Přemýšlím o věcech, které dělám. V Bohemce jsem cítil zpětnou vazbu, to mě naplňovalo. Fanoušci na vás čekají nejen po zápase, ale i po tréninku. Člověk si říká, že to má smysl a ještě za to dostane zaplaceno. To je důvod, proč jsem tam byl tak dlouho a chtěl být jedničkou.“ Ideální gólman? IQ 25. Takového neznám
A teď vypadá, že je konec. Je definitivní?
„Nikdy neříkej nikdy. Teď si od Bohemky odpočinu, ale je to moje srdeční záležitost a třeba se tam za pět let vrátím a udělám tam dobrou službu. To je ve hvězdách. Dělám to, co mě baví, ale už si uvědomuju, proč to dělám, přemýšlím o tom víc. To je u gólmana špatně, ten by neměl přemýšlet.“
Jak to myslíte?
„Výkonnost je o psychice, a když se analyzuje hrozně moc věcí, tak to také nedělá dobrotu. Ideální gólman je v podstatě 190 centimetrů vysokej, mrštnej, má 85 kilo a IQ tak 25. Ale tady nikdo takový není. Kluci, s nimiž se setkávám, jsou chytří. Vůbec nechápu názor, že fotbalisti jsou vymletý palice. Nevím, kde se to vzalo, ale podle mě fotbalisti fakt pitomci nejsou.“
Jenže to nic nemění na tom, že jste se fotbalově propadl do ČFL...
„Je to třetí liga, ale má to smysl. Jít do Lokády nebyl krok zpátky, ale vpřed. V Bohemce bych teď nechytal. Fotbalově jsem ještě neřekl poslední slovo, člověk cítí, že se do ligy nedostal náhodou. Bylo by zbytečný to zabalit, v létě budou možnosti, jak se posunout dál. Třeba směrem do ciziny. Člověk si oživí jazyk, pozná novou kulturu, lidi. Teď chci ale chytat co nejlépe za Lokádu“.
Ocitl jste se v prostředí, kdy vaši spoluhráči chodí do práce. Vnímáte to?
„Kluci studují nebo pracují, takže trénujeme od pěti odpoledne. Já se živím fotbalem a Lokádě jsem vděčnej. Mám celý den na to, abych na sobě pracoval. A taky mám čas na hudbu.“
Řešil jste působení v ČFL i s brankářským kolegou Sňozíkem, který chytá za Štěchovice?
„Jsme kamarádi, voláme si každý týden. On mi dal zelenou. Jen říkal, že u nich nevyhrajeme a taky to, že gólman si ve třetí lize docela zachytá, což se potvrdilo…“
Cédéčka už rozdal zadarmo
Fotbalově si rozumíte, ale co po hudební stránce?
„Radek je velkej metalák. On mi ze srandy říká, že jsem Standa Dolínek nebo převlečenej poločernoch. Já jemu tvrdím, že je blázen. Když slyším, co poslouchá, tak to s hudbou nemá nic společného. To mi přijde, jako když někdo zvrací nebo chce spáchat sebevraždu... Ale proti gustu žádný dišputát. Doufám, že moje cédéčko pouští malýmu a ten bude poslouchat kreativnější hudbu.“
Vy v hudbě vyjadřujete i své pocity, že?
„Muziku mám rád, zpívat ale tolik neumím. Hlasovou indispozici doháním pravdivostí textu. Udělali jsme i klip, který se líbil. Přijel jsem do Zlína a kluci říkali super písnička, to samé ve Vyškově. Lidi si všimli, že se něco děje. Snad to ukázalo, že fotbalisti nejsou vymleté palice a dokážou se s češtinou poprat. Baví mě, když si člověk sám vytváří písničku. Ne jako Lucka Bílá, co zpívá skoro stejně jako já, ale ve studiu jí hlas udělají hezky a pak to vypadá hezky. Já mám k písni vztah.“
Napadlo vás, že když neklapne nejvyšší soutěž, tak se vrhnete naplno do muziky?
„Jeden čas jsem o tom takhle přemýšlel, ale je to tak, že mě živí fotbal a hudbu dělám pro zábavu.“
Složil jste píseň o svém vztahu k Bohemians Můj tým, chystáte něco i pro Vltavín?
„Hned na zápisném jsem pro kluky něco připravil. Trenér říkal, že je to nová hymna Vltavínu. Kluky jsem ale ještě tolik neznal, takže po sezoně, až budeme všichni spokojený, vymyslím ještě něco lepšího. A taky teď oživujeme kapelu Fullhouse, do měsíce by měl být koncert. Doufám, že přijde trenér i spoluhráči. A věřím, že to bude fajn sobotní večer po vítězném zápase.“
V Bohemce si spoluhráči koupili vaše CD, už jste byl v tomhle směru úspěšný i na Vltavínu?
„Tenkrát v Bohemce jsem CD prodával za dvě stovky, zbylo mi jich asi 450. Teď ho kluci taky chtěli, tak jsem říkal, ať mi dají padesát korun. Když se ale vyhrálo na Střížkově, tak jsem ho rozdal zadarmo. Trenér Kronďák si ho dal do auta a prý se mnou strávil půl dne (směje se). Hlavně, aby byli všichni spokojení s tím, jak nám to jde na hřišti. Udělám maximum, aby to tak bylo.“
JIŘÍ HAVRÁNEK Narozen: 9. ledna 1987 Pozice: brankář Klub: Loko Vltavín Kariéra: Libuš, Sparta, Čáslav, Brozany, Bohemians 1905, Koníček: Hudba, člen skupiny Fullhouse Baví mě, když si člověk sám vytváří písničku. Ne jako Lucka Bílá, co zpívá skoro stejně jako já, ale ve studiu jí hlas udělají hezky.
JAK SESTŘELIL TRENÉRA
V podzimním utkání se Spartou udělal gólman „klokanů“ Jiří Havránek chybu a od té chvíle se v Bohemians nedostal do branky. S trenérem Romanem Pivarníkem si to vyřídil po svém, aniž by to tušil… Na paintballu s týmem z Ďolíčku. „Trenér Pivarník byl hned můj první sestřel. Ale koho jsem trefi l, to jsem přes masku neviděl,“ dušuje se Havránek. „Když někoho zasáhnete, tak zvedne ruku. Trenér mi pak říkal, že jsem mu přidal ještě jednu ránu. Fakt jsem nevěděl, koho jsem zasáhl,“ hlásí. Připouští ale, že pak cítil trochu škodolibou radost. A jaká byla reakce trenéra? „On mě chválil, říkal, že jsem byl nejtěžší soupeř.“
