Výsledky nad zlato. To není moderní verze pohádky, taková je realita v českém fotbale. Pokud budete pátrat, jak dopadly zápasy v kategorii přípravek na všech úrovních, máte smůlu. Tohle tajemství nesmí ven. Nebo přesněji na internet. Návrh komise mládeže a expertů schválil nedávno Výkonný výbor FAČR. Má to být další krok ve snaze udělat fotbal pro děti hlavně hrou pro radost. Některé kluby souhlasí, jinde zastávají opačný názor. A nakonec se ukáže, že úplně utajit výsledky nejde.
Diskuse nicméně běží a argumentů mají obě strany na rozdávání. Podle Rudolfa Řepky, generálního sekretáře FAČR, si vedení fotbalu bere jako vzor některé evropské země, kde již podobný model u dětí funguje.
„Třeba ve Švýcarsku nemají v těchto kategoriích soutěže, ale jen turnaje. V Anglii je zakázáno zveřejňovat v těchto ročnících tabulky, a také se zúčastňovat turnajů o věcné ceny,“ zdůrazňuje.
V tomhle směru není Evropa jednotná. Třeba španělský expert Miguel Ángel Sáez Soriano letos v Česku jasně řekl, že nehrát na výsledky je chyba. „Vytrácí se tím soutěživost, touha vyhrát, kterou kluci v sobě musí mít od začátku. Přece jim nemůžu jako trenér říct před utkáním: Jděte do toho, je jedno, jestli prohrajete, nebo ne,“ prohlásil.
A na tohle slyší třeba Stanislav Štípek, šéftrenér mládeže v Loko Karlovy Vary. „V dětech přece musíme probudit to, aby o výsledky hrály, jinak z nich vychováme ryby,“ podporuje opačný směr. Je rád, když jsou výsledky vidět.
Dalším argumentem zastánců utajení je křehká psychika nejmenších. „Nejde o to, že se někdo nemá dozvědět výsledek. Ten si můžou všichni říct. Jen nebudou mít na očích, jestli jsou první či poslední. Jde o to jít do každého zápasu s čistým štítem a sebevědomím, že jdu hrát. Ne se od půlky sezony trápit tím, zda jsme poslední, nebo že nebudeme první,“ pálí Řepka další důvod, proč na internetu nemají svítit tabulky ani to, jak zápasy dopadly.
Aleš Heidenreich, sportovní manažer mládeže divizní Mohelnice, uznává, že výsledky 29:1 nebo 18:2 srážejí sebevědomí prohrávajících. „Jenže pak jsou tu kluci, co dají třeba šest gólů. Chtějí se pochlubit a nikde to nebude. Může se stát, že s fotbalem skončí,“ naznačuje, že hrozí opačný efekt.
Podle Řepky by všechno mělo směřovat k tomu, aby se podporovala tvořivost malých fotbalistů. „Hráč se učí hrát fotbal, ne odkopávat míč proto, abychom v tabulce byli o stupínek výš,“ tvrdí.
Podle Španěla Soriana ovšem lze učit tým vyhrávat, i když se dodržuje klubová filozofie. Tedy hrát fotbal v pohybu, plný krátkých přihrávek. „Když hráč udělá před brankou kličku, pokusí se vyřešit situaci fotbalově a my pak dostaneme gól, tak mu za to určitě nevynadám. Párkrát se mu to stane a sám pozná, jak se má zachovat,“ souhlasně přikyvuje karlovarský trenér Štípek.
Podobnou výchovou už prošli Skalák a Krejčí
Speciální pohled obou stran si zaslouží trenéři mládeže. I v jejich případě by nezveřejňování výsledků mohlo v mnohém podle FAČR pomoci. „Je to hra o vnitřní motivaci dětí, nikoliv o soupeření dospělých, kteří si skrze děti mohou honit svá ega,“ zdůvodňuje Řepka.
Zmizet by podle něho měly výkřiky trenérů typu „Uraž to a nevymýšlej!“ S tím souhlasí Martin Pačanda, sekretář a trenér starší přípravky pražských Střešovic. „Je důležité, aby si trenéři nehráli místo kluků svoje vlastní zápasy. Ale tím, že se nebudou dávat na internet výsledky, se myšlení trenérů nezmění,“ domnívá se. Klubům by nechal ohledně tabulek a výsledků volnou ruku, nešel by cestou příkazů.
FAČR připouští, že zaznamenala ohlasy z obou stran názorového spektra, ale stojí si za svým. „Od těch poučenějších, kteří vidí dál, jsou reakce dobré. Když vezmu současné mladé reprezentanty jako třeba Skaláka, Krejčího nebo Černého, ti již prošli výchovou právě takto uvažujících trenérů,“ uvádí Řepka. Ale přicházejí i špatné reakce. Většinou se podle funkcionáře ozývají tradicionalisté a lidé bez pedagogického či trenérského vzdělání.
Z divizní Mohelnice s ním částečně souhlasí, jen nezveřejňování výsledků stále hapruje. Víc než tenhle krok by prý možná pomohla nějaká koruna od FAČR na trenéry mládeže. „U nás máme výhodu, že se v tomhle směru angažují hráči áčka, ale co mají dělat někde na dědině, tam to mají složitější,“ nabízí svůj pohled a přidává další plus. Třeba se nějaký tatínek úspěšného střelce může plácnout přes kapsu a dá klubu nějakou korunu...
Názorově se obě strany neshodnou, ale rozhodnutí FAČR platí. Co, když jej ovšem někdo nebude respektovat? „Nechceme možná hned nastavovat represivní prostředí, byli bychom rádi, aby všichni chápali a měnili prostředí sami. Když byste se ptali dál, tak určité páky na kluby v systému dotací tady jsou,“ naznačil Řepka. Předpokládá, že se najde někdo, kdo se bude snažit nařízení obejít.
A příklad z Karlovarska mu v podstatě dává za pravdu. „Malí kluci si žijí svůj sen, hrají si svoji Ligu mistrů a jsou šťastní, když se můžou pochlubit, jak hráli. Výsledky sledovali rodiče, babičky a dědečkové, kamarádi těch kluků. I my trenéři jsme se koukali. Teď na webu informace nejsou,“ krčí rameny Štípek.
Pak ale prozradí, že to tak úplně není pravda. „Založili jsme si fanouškovský web, kde výsledky máme. Tam nám to snad,Čáp, nezakáže,“ usmívá se s narážkou na předsedu FAČR Miroslava Peltu.
