VIDEO | ROZHOVOR | Hodně se na ten zápas těší. Kouč Vlastimil Petržela povede ve čtvrtek druholigovou Vlašim v přípravném utkání proti Spartě. Bude to jeho první zápas po více než roce a půl. Úspěšný trenér v rozhovoru vypráví o svých dalších ambicích, pověstných přípravách či vzpomínkách na psychiatrickou léčebnu.
Vlastimil Petržela je po poměrně delší pauze zase ve svém živlu. Šedesátiletý kouč má za sebou první tréninky Vlašimi, třináctého týmu druhé nejvyšší soutěže.
Co pro vás znamená, že se skoro po roce a půl postavíte znovu na lavičku?
„Je to pro mě zase návrat zpátky do práce. Doma jsem se snad naučil všechny domácí činnosti. Umím snad úplně všechno, od šroubování až po práci se železem a dřevem. Takže bych se zase mohl chvilku věnovat tomu, co mám rád, co je můj život a má práce. A to je fotbal. Cítím se dobře.“
Vlašim bude na jaře bojovat o záchranu. Nebojíte se toho?
„Kdybych řekl, že se bojím, lhal bych. Nebojím se. Ani si nějaké obavy nepřipouštím, ale samozřejmě to vím a mám to na paměti. Asi mi to budou všichni připomínat, včetně novinářů. Z tohoto pohledu je to nepříjemné. I pro mě jako pro trenéra, protože mančaft zřejmě bude trochu ve stresu. Alespoň do doby, dokud se z tohoto postavení nedostane. Ale věřím, že se nám podaří dát dohromady mužstvo, které to zvládne.“
Vy jste pověstný náročnými přípravami. Čeká zimní dril i Vlašimské?
„To ne, jsme v polovině sezony a ani ještě nevím, jak jsou na tom fyzicky. Teprve budeme dělat testy. Ale hlavně máme hodně zápasů, za což jsem rád, protože je alespoň uvidím ve hře. Myslím, že nějaké drastické tréninky nehrozí. Já je už ani nedělám. (důrazně) To jsou vždycky jen takové kecy. Všichni zmiňují drastické a těžké tréninky, a přitom jsem vychoval padesát reprezentantů, v Rusku osm nebo devět a v Ázerbájdžánu šest, všichni se dostali daleko. To jsou opravdu jen takové kecy.“
První přípravný zápas sehrajete ve čtvrtek se Spartou. Jak se těšíte?
„Moc! Po dlouhé době zápas, kdy budu stát na lavičce a kočírovat mančaft. Sice ještě nemám přehled o mužstvu a ani nevím, jak to bude vypadat. Znám jen některé hráče, viděl jsem zatím jen jeden zápas před svátky. Dost dobře si to nedovedu představit, ale těším se. Nedělám si tedy iluze, že přijedeme a porazíme Spartu. Ale byl bych rád, kdybychom důstojně obstáli.“
Vlašim přebíráte skoro na den přesně po pěti letech, kdy jste se vrátil z psychiatrické léčebny, kde jste se léčil z gamblerství a závislosti na lécích. Uvědomil jste si to?
„Ne, ne. Já si na to tak málo pamatuju... Vymazal jsem to ze svého života, protože jsem za ty roky prožíval tolik pozitivních věcí, že jsem na tohle nemyslel.“
To jde jen tak vymazat?
„To ne, ze života to smazat nemůžete, protože se to stalo. Ale abych na to myslel? Jasně, že ne. Mne to ani nezajímá, tyhle tendence už ani nemám. Spíše si myslím, že by řada lidí, co dělá ve fotbale, potřebovala tímto blázincem projít.“ (směje se)
Třeba?
„Těch je... Ale nestarám se o to. Svůj problém, který jsem měl, jsem si vyřešil. Možná kdybych to nedával tak okatě najevo, tak to nikdo ani pořádně nevěděl. Ale jsem rád, že to všechno prošlo tímto způsobem. Když se dnes dozvím, že nějaký anonym volal do novin, že jsem byl hrát ruletu, musím se tomu úplně smát. Fakt jsem to úplně vymazal. Když mi to žena občas připomene, tak mě to taky vždycky naštve. Učili nás, abychom se o tom nebavili a nevzpomínali na to.“
