Když se práce kloubí s fotbalem... Kouč o zázraku z Líšně i stáži v Juventusu

To je ten, co hrál za Drnovice a České Budějovice. Kdepak, tenhle válel v Liberci…Dvakrát omyl, s bývalými prvoligovými hráči (Ivanem a Jozefem) má Milan Valachovič společné jen příjmení a slovenský původ. Ve čtvrti Brno-Líšeň šéfuje týmu, který si po skolení Hradce Králové lebedí na druholigovém trůnu. O historickém postupu však na útulném stadionu nikdo ani nešeptne. Zakázané téma, víceméně pořád sci-fi. Ale hezký sen, ne?

Líšeň je po třináctém kole na čele F:NL. Opravdu zázrak?
„Samozřejmě. Na druhou stranu, my neskutečně pracujeme. Máme pětadevadesátiprocentní docházku, což je zázrak vzhledem k tomu, že kluci chodí do práce. Z ní je pustí na ranní trénink, pak se tam vrací a přijdou na odpolední. Skončíme někdy v pět hodin, mají hodinu regeneraci. Potom sednou do auta a jedou třeba do Olomouce, Patrik Demeter do Jihlavy. Výsledky jsou pro hráče obrovská odměna. Když jsem sem přišel, chodilo na dopolední tréninky sedm, osm hráčů. Teď máme plný počet, i odpoledne.“

Nikdy se nestane, že někdo kvůli zaměstnání nemůže?
„Minimálně. Málek (nejlepší střelec soutěže a rozvozce zeleniny) třeba jednou za měsíc nestihne trénink kvůli výjimečné situaci na silnici. Nebo mi Michal Jeřábek občas napíše: Trenére, máme takovou zakázku, že musím dnes zůstat déle v práci.“

Půjde klub tímto směrem i v budoucnu?
„Dám vám příklad. Máme tu Marka Szotkowského. Byl na ubytovně, teď dostal od města byt. Viděl jsem, že byl vláčný, neměl energii, drajv. Ptal jsem se ho, co se děje. Říkal, že když je všechno zavřené a trénink až odpoledne, nemá celý den co dělat. Chtěl, abych mu pomohl domluvit brigádu. Tak začal