Na plná ústa neříká, že důsledkem nového usnesení pro druholigové kluby má být zúžení počtu profesionálních týmů. Předsedovi Ligové fotbalové asociace Dušanu Svobodovi jde podle svých slov především o kvalitu soutěže, terénů a atraktivitu pro vysílatele a diváka. „Ale jestli tu máme 24, 25 stadionů s umělými světly, vyhříváním a určitou kapacitou, tak tu prostě budeme mít 24 profesionálních klubů, a ne 32,“ míní Svoboda.
Kluby často zmiňují, že se obávají drastického zužování ligového grémia, mají proč?
„Určitě ne. Je ale třeba začít odlišovat kluby s profesionální licencí a počet účastníků ve druhé lize. Pokud uznáme, že nejsme schopní mít profesionální infrastrukturu pro 32 klubů, tak prostě nebudeme mít 32 profesionálních klubů. Ale to ještě neznamená, že nemůže hrát druhou ligu 16 týmů. Na druhou stranu ale není možné mít dlouhodobě druhou ligu ve stavu, kdy na začátku sezony víte, že postoupit mohou tři až čtyři kluby.“
Dobře, tak je to zamýšlená představa, vyústění?
„Opravdu tímto směrem nepřemýšlím. Proto jsme taky dali poměrně velkorysé časové rozpětí. Můžeme se za tři, čtyři roky bavit o tom, že kluby nemají sílu na to, aby si nové usnesení prosadily, a podle toho se zařídíme dál.“
Když toto pravidlo dodržíte, nevznikne příliš velká a náročná propast pro ambiciózní třetiligové kluby?
„Samozřejmě pro kluby ze třetí ligy budou platit přechodná ustanovení a podobně, tam problém nevznikne. Ale ta debata se musí vést o tom, kolik tady máme profesionálních klubů, to není debata o počtu účastníků ve druhé lize. Dovedu si představit, že ve druhé lize bude deset klubů s „profesionální licencí“, třeba tři až čtyři béčka a dva až tři kluby, které prostě budou druhou ligu schopné po sportovní stránce hrát, ale nebudou mít odpovídající infrastrukturu. Samozřejmě jiná situace by vznikla – a to bychom pak museli řešit – kdyby ve druhé lize ty profesionální podmínky splňovalo pět až šest klubů, pak je ta debata o počtu účastníků na stole.“
Nicméně hodně třetiligových klubů se výš kvůli vybavení stadionu netlačí, a kupříkladu taková Kroměříž, která by při své práci o posunu mohla uvažovat, to bude muset pomalu pustit z hlavy.
„Nemusí to tak nutně být, LFA určitě nechce nikomu brát sportovní sny, ta debata musí vzniknout na jiné téma a sice, kolik klubů tady je schopno splnit profesionální podmínky pro rozvoj fotbalu, má to vazbu třeba i na výchovu mládeže.“
Další bod, který kluby zmiňují a zpochybňují, je, že se obávají, že když se druhá liga bude postupně doplňovat rezervami, ovlivní to regulérnost soutěže, mluví se taky o efektu zlaté klece, protože část klubů si myslí, že pro rozvoj hráčů je lepší třeba hostování v týmu na menším městě.
„To je ale rozhodnutí, které v první řadě musí udělat ty samotné kluby, je jejich volba, jak budou pracovat se svými talentovanými mladými hráči. Jedna věc je poslat mladého hráče z takzvané zlaté klece, druha věc je ho poslat hrát v sedmnácti letech na terény, které jeho fotbalový rozvoj neposunou a ještě mu mohou přivodit zranění. A další věc je, když budeme mít ve druhé lize béčko Sparty, Slavie a třeba Olomouce, tak pro atraktivitu soutěže je to podle mě naopak plus. Když si představím, že by v Táborsku, nebo ve Varnsdorfu hráli páteční předehrávku od šesti večer pod umělým osvětlením proti Spartě B, nebo Slavii B, lidi na stadion určitě přijdou a ten malý stadion můze být klidně vyprodaný, vezme si to televize a bude to svým způsobem svátek pro cele město.“
O regulérnost soutěže strach nemáte?
„To se řeší soupiskami, využití hráčů z áčka se dá regulovat.“
K tomu rozhodnutí: Proč osvětlení, proč vytápění hřiště, když kluby argumentují, že v první řadě by potřebovaly investovat do jiných věcí na stadionu, v zázemí?
„Já chápu, že pro někoho to může být komplikované, ale tak si to pojďme říct: kde je hranice profesionálního a neprofesionálního fotbalu? Jestli tu máme 24, 25 stadionů s umělými světly, vyhříváním a určitou kapacitou, tak tu prostě budeme mít 24 profesionálních klubů, a ne 32. Jinak potřeba umělého osvětlení je jasně dána tím, abychom mohli zápasy druhé ligy vysílat v televizi v atraktivních časech. A vyhřívání trávníku je z důvodu jednak kvalitnějších hracích ploch, možnosti prodloužit sezonu, ale zejména z důvodu, aby byla snadnější prostupnost do první ligy. A argumenty o finanční náročnosti chápu. Ano, něco stojí výstavba, něco dalšího provoz, ale ve fotbale taky máme určité nároky a musíme fotbal posouvat stále dal. A je důležité taky říct, že tento krok samotné kluby z druhé ligy podpořily velkou většinou, ze šestnácti klubů jej podpořilo čtrnáct, předcházela tomu dlouhá diskuze na půdě Ligového výboru a jsem rád, že i samotné kluby k tomu takto přistoupily, je to krok, který má fotbal posunout vpřed a ne někoho eliminovat z profesionálního fotbalu. Když si vezmete indoorové sporty jako třeba hokej a plavání, tam municipality pomáhají mnohem víc, a nikomu to nepřijde divné.“
To je ale dáno už historickou optikou zastupitelstev, které akceptují, že provoz hokeje je drahý, provoz bazénů je drahý, ale že fotbal je přece mnohem levnější, a už mnohdy nedomýšlí, nebo neznají narůstající nároky na profesionální úroveň.
„Tady bych ještě doplnil jednu podstatnou věc, profesionální klub neznamená pouze stadion a profi hráče v áčku, je to celá pyramida systému výchovy talentové mládeže v tom regionu, tady jsme sami na sebe už dnes hodně přísní. Kluby musí mít kompletně obsazené všechny mládežnické kategorie, nově se do toho postupně přidávají i nároky na ženský fotbal, musíte mít licencované trenéry, metodiku a podobně. A aby to cele dávalo smysl, tak k tomu prostě tu infrastrukturu potřebujete. Dneska už taky nikdo nepřemýšlí o tom, že by se fotbal měl hrát na škváře, i když by to bylo levnější. Já prostě věřím, že to zástupci municipalit pochopí. Pokud chceme fotbal rozvíjet, tak do něj musíme investovat. Ano, někteří si to budou umět vyjednat, a někteří možná ne.“
Pro mnoho klubů silné tvrzení.
„Rozumím, každopádně druhá liga má v podstatě dva základní úkoly. První je sportovní, kdy kluby mezi sebou soupeří a vlastně všechny by aspoň výhledově měly chtít postoupit, nebo by měly o té metě snít. Protože pak máte někoho nahoře v tabulce 25 kol, ten zjistí, že stejně na postup nemá zázemí, závěr soutěže pak vypustí a tím dochází k narušení té regulérnosti. Nebo si představte situaci, která letos reálně hrozila, že by nám do první ligy postoupila zrovna Líšeň a Vlašim. Tak se nám stane, že Pardubice už hrají na Bohemce, Hradec v Boleslavi, Líšeň bude na Srbské a Vlašim v Příbrami. To je už situace, která výrazně poškozuje ostatní účastníky první ligy a celkovou hodnotu ligy to snižuje.“
Druhý úkol?
„Příprava talentovaných hráčů na přechod do velkého fotbalu. Všichni chceme, aby se nám ve druhé lize ohrávali mladí hráči, a proto taky potřebujete, abyste tu sezonu měli nějak dlouhou, a zimní přestávka netrvala čtyři měsíce. Hrát na kvalitních plochách, eliminovat zranění.“
Tak se jen vrátím k tomu, že pokud nechcete napřímo říct, ať je druhá liga počtem klubů užší, tak to řeknu za vás, a líp se vám bude upravovat třeba právě i termínovka.
„Já to vážně takhle úplně necítím. Dívám se na to tak, že profi fotbalem potřebujete mít taky nějak pokrytou republiku, protože je oblastně navázaný na výchovu elitní mládeže, aby se vám nestávalo, že kluci budou dojíždět sto padesát kilometrů na tréninky. Máme čtrnáct krajů a z Prahy vždycky nějaké čtyři kluby v první a druhé lize budou, zatímco v některých krajích ani jeden, teď je to v Karlových Varech. To je problém, řešíme to i na výkonném výboru na svazu, koho máme podpořit víc, jestli Vary, nebo Sokolov, aby se tam fotbal rozvíjel a neupadal ještě víc a víc. Je to opravdu smutné, když ve Varech organizují Filmový festival, mají postavenou krásnou hokejovou arénu, ale nejsou schopni podpořit ani jeden klub, který by hrál alespoň druhou ligu.“
Znovu se ale vrátím k té poznámce, že po tomto usnesení bude shánění klubů s motivací, nebo se schopností takových investic, aby mohly postoupit do profi fotbalu z třetí ligy, těžší a těžší.
„Zatím se mi nechce takhle předbíhat. Platí to měsíc, je tam nastavena dlouhá časová osa. Podívejte se třeba, jak se nám podařilo zlepšit zázemí prvoligových klubů v minulých letech. Nejde jen o vyhřívání a osvětlení, ale třeba v Liberci se kvůli rozměrům plochy posouvaly tribuny. Taky se to zvládlo. Dřelo to, ale pomohlo to. A je potřeba udělat další krok.“
