Loučka o chybě, plánu i Spartě: Systém je správný. Friis? Génius i vědec
Ambice přetrvávají, má touhu dostat se na nejvyšší level. Proto Luboš Loučka před necelým rokem ustoupil o krok dozadu. Z pozice asistenta ve Spartě přešel do role hlavního trenéra druholigového béčka. Osahal si, co a jak funguje a stačil nasekat první chyby, které si zpětně zanalyzoval. „Musím zvládnout tlak, jinak nemám ve vyšší soutěži co dělat,“ uvedl někdejší záložník. Současně se učí od kolegy Larse Friise, studuje jeho materiály a obhajuje systém letenského mužstva.
Nebyl u toho, když Sparta na konci května získala double, ani jak v srpnu postoupila po devatenácti letech do Ligy mistrů. Tohle trenér Luboš Loučka vyměnil za to, aby se jednou dostal do první ligy. Zatím figuruje o stupeň níž, kde si za devět měsíců odkroutil třicet zápasů.
Ovšem na startu podzimu se po osmi kolech ocitl s týmem napěchovaným náctiletých talentů ve výsledkové krizi. „Ale cíl je, abychom posílali hráče do áčka nebo do jiných prvoligových klubů,“ uvedl Loučka, který v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz popsal komunikaci se sportovním ředitelem Tomášem Rosickým, Larsem Friisem i přechod k velké zodpovědnosti.
Věřte, že nad vším přemýšlí. Odmlčel se i na pár sekund a pak vychrlil řadu argumentů.
Loni jste řekl, že by vám prospěl rok na lavičce v nižší lize. Souhlasíte zpětně sám se sebou?
„Tohle neplatí jen pro mě. Myslím, že by si tím měli projít všichni. Postupné kroky jsou velice důležité. Že jsem byl pár let asistent u A týmu Sparty, neznamená, že druhý den můžu naskočit jako hlavní trenér v první lize. Takhle bych to nechtěl. Nejvíc se poučím z chyb, které jsem si za pár měsíců, co jsem na lavičce béčka, potřeboval udělat.“
V čem jste konkrétně chyboval?
„Trenér musí brát tým jako celek – nastavení kluků v šatně, herní styl, plán, příprava. Nic není nadřazené nad druhou věcí. Někdy jsem byl zahleděný jen na určité faktory celku a jiné mi utíkaly. Ve finále jsem klukům ublížil místo toho, abych jim pomohl.“
Co se stalo? Jaké přišly následky?
„Moje chování hráčům nepomohlo v jejich rozvoji. Bavíme se jen o pár týdnech, ale pro někoho mohly být zásadní. Uvědomuju si přesně jedno období, kdy jsem měl být možná tvrdší, radikálnější a dát větší váhu věcem, které jsem viděl, ale myslel si, že se vyřeší samy. Což se nikdy nestane.“
Tohle zřejmě souvisí s přístupem hráčů, chováním, že?
