Navrátilec Mareš: Po Petrželovi je díra
AKTUALIZOVÁNO - Už to není jen vztah trenér a hráč. Mezi těma dvěma je něco víc. Znají se od roku 1998, působili spolu v Bohemians i Zenitu Petrohrad. „Je to můj osudový trenér,“ říká třiatřicetiletý obránce Pavel Mareš o kouči Vlastimilu Petrželovi. Oba se nyní znovu potkali na Žižkově.
Někdejší reprezentant a účastník EURO 2004 Mareš si posledního dva a půl roku nevyzkoušel nejvyšší soutěž. Po příchodu do Sparty působil v rezervě, poslední půlrok strávil v druholigové Jihlavě. Nyní je blízko dohodě s Viktorií Žižkov.
Směřuje už vaše působení ve Viktorce k dohodě?
„S trenérem Petrželou jsme nějak dohodnuti. Ten by chtěl, abych tady zůstal. Smlouvu však ještě podepsanou nemám. Ale myslím si, že se to dotáhne.“
Co tomu momentálně brání?
„Myslím, že nic. My jsme se zatím o smlouvě nějak moc vážně nebavili. Byly to jen takové okrajové věci. Ovšem doufám, že zůstanu. Že o mě bude mít zájem. Jak říkám, trenér Petržela by mě chtěl, teď záleží, jak se dohodneme s klubem, ale já věřím, že to bude bez problémů.“
Ze které strany přišel impulz, od trenéra, nebo od vás?
„Věděl jsem, že skončím v Jihlavě. Nepodařilo se postoupit do ligy, já jsem toho moc neodehrál, byl jsem zraněný. Pak jsem ve zprávách viděl, že pan Petržela začíná práci ve Viktorce, tak jsem mu chtěl popřát, ať se mu daří.“
Zeptal jste se, jestli by vás nechtěl?
„Samozřejmě že jsem mu řekl, že bydlím v Praze a že by se mi to hodilo. On mi jen odpověděl, že už mě měl stejně napsaného na papíře. Řekl, ať zajdu na trénink, ať si s nimi zahraju a pak se domluvíme.“
Takže jste si o angažmá tak trochu řekl sám?
„My jsme si volali i dřív. Pan Petržela se jezdíval dívat na druholigové zápasy. Takže jsme byli v kontaktu. On se mě vždycky ptal, kam jede hrát Jihlava, jací jsou soupeři, vyptával se na různé hráče. Nevím, jestli už měl v té době nějaké signály. I kdyby o mě zájem neměl, bylo mojí povinností mu zavolat a popřát mu, ať se mu daří. To, že se mě zeptal, jestli si nechci zajít zatrénovat, už bylo jen plus toho rozhovoru.“
Řekl jste hned, že na trénink přijedete?
„Nebyl jsem vůbec proti. Věděl jsem totiž, že v Jihlavě budu končit. Nic jiného jsem neměl a s trenérem Petrželou mám navíc dobré zkušenosti.“
V Jihlavě jste měl ovšem ještě půl roku platnou smlouvu, proč jste musel pryč?
„Měl jsem v Jihlavě smlouvu na rok, ovšem dali jsme si k tomu dodatek, že když nepostoupíme do ligy, tak to ukončíme. Mám tam tedy úplně rozvázanou smlouvu, jsem volným hráčem.“
Nějaké jiné nabídky nebyly?
„Ne, nic jiného.“
Na Žižkov vás asi láká především spolupráce s trenérem Petrželou, že?
„Určitě. S trenérem jsme teď nepracovali necelé tři roky. Ovšem nebudu zastírat to, že je to můj osudový fotbalový kouč. Pod ním jsem byl nejvíc let a nejdéle jsem s ním spolupracoval. Jen fajn na něco takového navázat."
Pod ním jste prožil i své nejlepší roky, dostal se i do reprezentace...
„To je stoprocentní pravda. Určitě mi pomohl ke všem mým úspěchům, které jsem dokázal v kariéře. Jsem mu za to vděčný."
Myslíte, že by vzájemná spolupráce mohla vzkřísit vás oba?
„Doufám v to, že bychom si spolu mohli zahrát zase nejvyšší soutěž. Mužstvo je tady na druhou ligu slušné a domnívám se, že pro Žižkov by nemělo být velkým problémem postoupit znovu do první ligy."
Jak jste vnímal problémy trenéra Petržely, který byl závislý na antidepresivech a hazardních hrách?
„O něčem jsem věděl, něco jsem jen tušil. Bylo pro mě i trochu překvapením, že se šel léčit. Ovšem schvaloval jsem to rozhodnutí. Spousta lidí to nepřizná a léčit se nejde. On na léčbu přistoupil a celému světu řekl, jak to s ním je a bylo. Teď je to pro něj nový začátek. Myslím si, že si jej za tento krok, že odkryl všechny karty a šel se léčit, spousta lidí víc váží."
Věděl jste už v Petrohradu, že má Petržela problémy?
„Nevnímal jsem to jako problémy. Věděl jsem, že si jde zahrát, ovšem že prohrál tolik, to jsem netušil. O těch uklidňujících lécích jsem také věděl, jenže to bere spousta lidí. Nevnímal jsem to tehdy jako závislost nebo jako velký problém."
Byl jste s ním v kontaktu, když se léčil?
„Byl jsem za ním jednou v léčebně. Myslím, že to bylo loni v prosinci a můžu říct, že už to byl jiný člověk. Už byl v pohodě, byl usměvavý, byl zkrátka jiný. To nejhorší už měl za sebou. A řekl bych také, že už se připravoval na opuštění léčebny a nějakou budoucí trenérskou práci."
Změnil se?
„Jako trenér moc ne. Furt to v něm je, pořád má v sobě takovou zarputilost. Je stále cholerik a myslím si, že se to ještě projeví. Nemyslím to ve zlém, spíš tak, že svým zaujetím kluky vyburcuje."
Neuklidnil se?
„Ne, řekl bych, že je zase zpátky takový, jaký byl předtím."
Máte k trenéru Petrželovi jiný vztah než k ostatním trenérům?
„Ano. Už je to trochu víc než jen vztah trenér-hráč. Poznali jsme se v roce 1998. Už je to přes deset let. Určitě mám k němu jiný vztah než k ostatním trenérům. Kdybych měl vybrat, kdo mě v kariéře nejvíc ovlivnil, bez váhání řeknu, že pan Petržela. Po něm je velká díra."
Tykáte si?
„Ne, to ne. Nemám moc rád, když si hráč tyká s trenérem. Kouč by měl být pořád autoritou."
Petržela na vás spoléhá, že budete ve Viktorce řídit obranu, je to tak?
„Myslím si, že i kvůli tomu mě chce. Mám zkušenosti, mám něco za sebou, poznám, kdo jaký je, jakou má fotbalovost, jaké má návyky. Myslím si, že si mě sem vzal i proto, abych klukům pomohl třeba i s taktikou a stylem hry. Já totiž rozumím tomu, co chce hrát."
Pomáháte mu i s trénováním?
„Určitě trochu jo. Vím, co po hráčích chce. On na ně nemusí řvát, já jim to řeknu přímo na hřišti. Sdělím jim trenérovu představu a on na mě přitom nemusí ani mluvit. Už tuším, jakou hru potřebuje."
Dá se říct, že byste plnil jakousi roli asistenta?
„Něco takového možná ano. Vyloženě tréninky asi vést nebudu. To si bude pan Petržela dělat sám. Spíš budu takový hromosvod na hřišti. Přese mě půjdou na hřiště všechny pokyny."
Chtěl byste být v budoucnu trenérem?
„Asi jo. Nevím jestli hned u chlapů, tam je to totiž trochu složitější. Ale s mládeží bych asi začít chtěl."
