Karabec a Daněk o hostování ze Sparty: Udělali jsme dobrý krok. EURO? Držíme při sobě
Na turnaji se zařadí do party borců, kteří ponesou na zádech batoh s největší odpovědností. Důvody jsou jasné: Adam Karabec (21) odkroutil pět sezon v české fotbalové lize, Kryštof Daněk (22) dokonce šest. Navíc mají za sebou povedené angažmá za hranicemi. „Je na nás, abychom to vzali, když půjde do tuhého,“ uvedl první z mladíků před startem EURO hráčů do jednadvaceti let. „Držíme při sobě,“ zdůraznil Daněk. Oba však také řeší, kde budou po konci šampionátu hrát. Brzy má být jasno.
Sotva Kryštof Daněk dosedl na židli v hotelové lobby, drcnul do parťáka Adama Karabce: „Učíš se německy? A umíš?“ Ofenzivní záložníci, kteří stále patří Spartě, od sebe navzájem vyzvídali, jak to na první zahraniční štaci šlapalo.
Postupně se nabalovala další témata. V rozhovoru pro Ligu naruby rozebrali úroveň soutěží, atmosféru kolem klubů nebo vztahy v kabině. „Bál jsem se hodně, že přijdu o partu, jakou jsme měli ve Spartě,“ prohodil Karabec, jenž oslavil s Hamburkem postup do bundesligy. „Udělal jsem dobrý krok,“ ujistil Daněk po jarním hostování v rakouském LASK Linec.
Takže se shodnete na tom, že oběma vyšlo hostování v zahraničí nad očekávání?
AK: „Vždycky to může být lepší, zároveň horší. Šel jsem do Hamburku s tím, že chci hrát a dostat do sebe herní praxi. To se povedlo, proto jsem spokojený. V první půlce sezony jsem měl dobrá čísla, a kdybych je ve druhé udělal znovu, byl bych opravdu hodně spokojený. Takhle to beru i trochu negativně. Každopádně jsem rád, že jsem furt hrál a měl povedené zápasy.“
KD: „Oba míříme nejvýš, co to jde. Vzhledem k tomu, že šlo pro mě o první zahraniční zkušenost, určitě souhlasím, že se mi to povedlo. Na druhou stranu to mohlo být lepší.“
Ano, mohl jste urvat s LASK Linec kvalifikaci v Konferenční lize. Přesto hádám, že herní vytížení, jak říkal Adam, je opravdu nejdůležitější, že?
KD: „Bez něj se těžko posuneme. Jsme furt mladí, proto potřebujeme hrát, abychom se posouvali co nejrychleji a co nejdál.“
Adame, Hamburku jste pomohl k návratu do bundesligy po sedmi letech. Klub slavil postup dvakrát: poprvé fanoušci vlítli na hřiště, později zaplnili ulice města. Cukne to s vámi ještě při vzpomínce?
AK: „Tohle je zážitek na celý život. Ve městě bylo cítit, jak se úspěch blížil, že to furt gradovalo. Bylo vidět, jak tím lidi žijí, jak jsou s klubem spojení. I když třeba bylo horší období a hrála se dlouho druhá liga, na což nebyli zvyklí, dlouho drželi a podporovali tým, aby šel nahoru. Až jsme měli jistotu postupu, bylo cítit, jak to ze všech spadlo. To bylo hezké.“
Obrovská čekávání nejen od fanoušků zvyšovala tlak?
AK: „Ke konci byl opravdu velký, taky to ze mě spadlo. Měli jsme šanci rozhodnout dřív, ale prý druhá bundesliga je taková. Jak postupně přicházely horší výsledky, trochu jsem znervózněl. Přesto jsme si jeli pořád svoje a kvalitou si to uhráli.“
Rozhovor pokračuje pod nominací.
Vypíchnete s odstupem nejlepší moment z oslav?
AK: „Jak fanoušci vběhli po zápase na hřiště. A pak celý ten večer. Až se stadion vyklidil, konala se na něm party, na které se sešli všichni zaměstnanci klubu a jejich rodiny. To bylo fakt nejhezčí.“
Jaká je atmosféra kolem rakouského LASK Linec? Třeba na poslední domácí zápas dorazilo na tribuny přes třináct tisíc lidí.
KD: „Byla velmi dobrá, i když na začátku lepší než ke konci. Měli jsme potom nějaké problémy s ultras, proto největší a nejhlasitější skupina fanoušků chyběla na pár posledních zápasech.“
Což bylo znát.
KD: „Určitě. Tvrdé jádro fanoušků je velké, a když na stadionu bylo, udělalo skvělou atmosféru.“
Jiná zahraniční kabina? Vůbec
Adam odehrál v Německu celou sezonu, Kryštof přišel do Rakouska na jarní část. Čím vás zahraniční zkušenost nejvíc nakopla?
AK: „Pro mě je opravdu hlavní herní vytíženost. Myslím, že jsem držel stabilně výkony, třeba víc než ve Spartě, kde jsem zahrál jeden zápas, a pak třeba dva ne. V tom jsem se posunul, když jsem dostával šanci pořád. Trenér se na mě obrátil i v těžkých utkáních a já mu to mohl splácet.“
Otočím to víc na osobní rovinu, protože v Česku se řešilo, jestli jako mladí hráči zvládnete přechod do zahraničí. Co se ve vás odehrávalo, když jste poprvé vkročili do cizí kabiny?
KD: „Byl jsem trochu nervózní skrz jazyk, protože němčinu nemám zvládnutou podle představ. Na tom musím určitě zapracovat. Naštěstí v klubu se všechno řešilo v angličtině. O to jednodušší to pro mě bylo, protože tohle jsem měl zmáknuté už ze Sparty. Po dvou, třech týdnech nervozita opadla a věděl jsem, že jsem spokojený a udělal jsem správný krok.“
Kdo z vás dvou je lepší v němčině?
KD: „Určitě Kara, protože je v Německu delší dobu než já v Rakousku. Navíc jsme měli opravdu všechny mítinky a tréninky v angličtině, proto jsem němčinu trochu zmeškal. Určitě ale mám v plánu, kdybych třeba zůstal, se ji začít učit.“
AK: „Mám němčinu asi víc naposlouchanou než Kryštof, ale na normální konverzaci s německými kluky to ještě není. Když se třeba bavíme mezi sebou, tak jim rozumím, objednám si jídlo v restauraci, ale ještě to není ono.“
Přitom jste si málem troufnul na televizní rozhovor v němčině, ne?
AK: „Na začátku sezony jsem prohlásil, že až postoupíme, zkusím to. Ale netroufnul jsem si, protože jeden kluk, který byl v klubu už druhý rok, dával rozhovor v němčině a jen popletl jedno slovo, že místo postoupit řekl sestoupit. Od té doby tahle historka kolovala a všichni se tomu smáli. Proto jsem si řekl: Tak tohle dělat nebudu.“
Ve Spartě se hodně mluvilo o fungující kabině a partě. Jaká je realita v zahraničí?
AK: „Bál jsem se hodně, že přijdu o partu, jakou jsme měli ve Spartě. A hodně jsem slyšel, že zahraniční kabina je jiná, že si každý hráč odjede svoje a pak zmizí domů.“
Platilo to?
AK: „Vůbec, v podstatě se mi přehodila sparťanská kabina do Hamburku. Všichni jsme si byli blízko, měli dobré a velké jádro. Trávili jsme hodně času i mimo – chodili jsme spolu po městě, na večeře, dívat se na fotbaly. To mi pomohlo, protože jsem tam byl jinak sám.“
KD: „Měli jsme to dost podobné. Cítil jsem, jak mě kluci vzali mezi sebe. Samozřejmě skupina Rakušanů držela spolu, stejně tak třeba Afričani, ale ve výsledku to bylo v pohodě. Vyšel jsem s každým a musím říct, že za tak krátký čas jsem dokázal zapadnout. Cítil jsem se komfortně.“
Stejně tak i na hřišti. Řekněte, jak se lišila druhá bundesliga a rakouská liga od české?
AK: „Mně všichni říkali, že druhá bundesliga je náročná, ještě víc než česká, a že fotbal se hraje až v první lize. Kamarádi, co s tou soutěží měli zkušenost, mě připravovali hodně na fyzickou hru. Proto jsem si říkal: No, to nevím, jestli tam zapadnu. První zápasy mě ale vyvedly z omylu. A i když hráči dělali víc chyb, padalo víc gólů. Líbilo se mně, že devadesát procent týmů – i od středu tabulky a níž – chtělo a hrálo fotbal.“
KD: „V Rakousku byla velká kvalita spíš od středu tabulky a výš. Zápasy s Rapidem Vídeň nebo Sturmem Graz byly hodně fotbalové, o trochu víc než u nás. Musím říct, že co se říká o české lize, je pravda – je fakt fyzicky náročná. V Linci jsme to na fyzické stránce tolik postavené neměli.“
Který z obránců byl pro vás v české lize nepříjemný, důrazný, že jste na něj nechtěli hrát?
KD: „Řeknu Tomáše Holeše. Za mě je velmi dobrý, zkušený stoper. Je těžké přes něj přejít. Myslím, že i pár kluků ze Sparty říkalo, že to není snadné.“
AK: „Nemám jedno jméno, na které bych si vzpomněl, že bych na něj nechtěl hrát a že bych si řekl před zápasem: Tak přes tebe to nepůjde.“
Berme Holeše, který je opravdu silový. Hrají takoví stopeři i v Rakousku, nebo šlo o pohodu?
KD: „Určitě to nebyl jen fotbálek a pohoda. Neznám hráče v Rakousku jménem, ale za Rapid Vídeň hrají dvoumetroví stopeři a s nimi jít do souboje moc nešlo. Takže jsem se snažil si brát balon spíš do nohy, odskakovat si od nich. To je určitě lepší varianta.“
Sparta? Možná přišlo uspokojení
Další podobnost mezi vámi je, že jste strávili rok na hostování s opcí a řešíte v současné době budoucnost. Adame, jak to vypadá s Hamburkem?
AK: „Klub a Sparta zatím jednají. To je všechno, co k tomu můžu říct.“
Myslíte už na to, jaké je hrát bundesligu?
AK: „Přemýšlel jsem nad tím už ke konci sezony, jak jsme se k tomu blížili. Hned jak jsem šel do Hamburku, řekl jsem si, že vyhrát se ve druhé lize, postoupit s týmem do první a zůstat v něm, je nejlepší možná varianta. To se povedlo a teď jde o to, jestli se kluby dohodnou, nebo budu muset pak hledat jinde.“
Kryštofe, zůstanete v LASKu?
KD: „Mám to podobně jako Kara. Čeká se na dohodu mezi kluby, je tam deadline. Uvidím, jak to dopadne. Pokud to nevyjde, bude všechno samozřejmě otevřené. Teď se chci soustředit hlavně na EURO, až potom budu očekávat, co nastane po něm.“
Oba stále patříte Spartě, která má za sebou nepovedenou sezonu. Zůstala bez trofeje, těsně se kvalifikovala do předkola Konferenční ligy, zůstala daleko za Slavií. Kryštofe, na podzim jste byl ještě součástí týmu, tak co se stalo?
KD: „Na začátku sezony jsme postoupili do Ligy mistrů, což bylo neuvěřitelné. Proto jsem si první dva měsíce říkal, že nás bude těžké zastavit, vypadali jsme dobře, byli první v tabulce. Pak přišla velká krize a na konci se ukázalo, že sezona nedopadla podle představ.“
Tušíte zpětně, co stojí za výsledkovou a herní krizí?
KD: „To je těžká otázka, protože jsem byl v týmu jen půl roku. Když jsem tam byl, myslím, že se trochu polevilo, přišlo možná i uspokojení některých hráčů s Ligou mistrů…“
…o tom mluví i vedení Sparty. Přišly od něj zásahy směrem do kabiny?
KD: „Určitě byly, vlastně i po zimní pauze bylo vidět, že Sparta do jara vstoupila zase dobře. Měla sedm výher v řadě, bodově a herně to vypadalo slušně a pak to zase spadlo dolů, bylo to stejné. To už jsem tam nebyl, těžko říct, co kluci řešili v šatně. Ale celá sezona určitě nebyla povedená.“
Nyní vás čeká EURO hráčů do jednadvaceti let. Oba s ním máte zkušenost – pro Adama jde o třetí účast v kariéře, pro Kryštofa o druhou. Očekává se, že budete tahouni mužstva?
AK: „Jsme v týmu déle, už jsme velký turnaj hráli a máme víc zkušeností než ostatní, kteří jsou tady třeba poprvé. Je na nás, abychom jim trochu pomohli, a když půjde do tuhého, tak za to vzali.“
V čem je největší síla českého týmu?
KD: „Držíme při sobě. Ukázali jsme to i v baráži proti Belgii, kdy soupeř měl technicky navrch, ale dvojzápas jsme skvěle zvládli, a proto jsme postoupili. Stejně tak v přípravném utkání proti Španělsku, kde jsem nebyl, kluci ukázali, že můžeme hrát s dobrými týmy vyrovnaný zápas herně i výsledkově. Když se vše dobře sejde, povedou se nám zápasy, věřím, že uspějeme.“
V základní skupině narazíte na Anglii, Německo a Slovinsko. Bude náročné se dostat už jen do vyřazovací části?
AK: „Soupeři jsou těžcí, ale nemám rád, když se říká, že musíme postoupit. Je třeba jít zápas od zápasu. Připravit se na Anglii, zvládnout ji a jít zase dál. Ale víme, že to bude těžké.“
