Byl u vítězství Sparty v českém poháru v roce 2014. Po šesti letech se Bořek Dočkal jako kapitán Letenských mohl radovat ze zisku této trofeje znovu. Rudí otočili finále s Libercem (2:1) a mohli se ponořit do víru oslav. „Musíme si to užít. Nikdy nevíte, kdy přijde další příležitost a vy budete moci znovu zvednout trofej nad hlavu. Jestli vůbec přijde,“ uvedl po rozhodující bitvě zkušený záložník.
Co pro Spartu znamená, získat po šesti letech trofej? Může to tým nastartovat?
„Znamená to hodně. Dá se to vnímat jako nový začátek. Už v průběhu jara tým ukazoval slušný potenciál, že je schopný vyhrávat zápasy a hrát slušný fotbal. Samozřejmě aby dostal určitou sebedůvěru a posouval to na další level, potřebuje mít i takovýto zážitek. Ověřit si, že zvládne těžké finále, otočit ho. Slavit s lidmi, užít si tu atmosféru po zápase. To jsou zkušenosti, které tým, navíc my ho máme hodně mladý, potřebuje, aby měl další motivaci. Vnímám to jako odrazový můstek a věřím, že to tak bude.“
Je pro vás speciální, že jste pohár vyhrál v Liberci? I se vzpomínkami na penaltový rozstřel zde, když jste ve finále poháru v roce 2008 v dresu Liberce neproměnil v páté sérii a trofej slavila Sparta...
„To nepovedené finále a moje působení v Liberci už je tak dlouho. Je příjemné, že se tu pořád pohybují lidé, které znám a mám s nimi dobré vztahy. Na druhou stranu bylo to finále poháru, hráli jsme o trofej za Spartu, takže jsem takové myšlenky vůbec neměl. Říkal jsem, že Liberci přeju, že měli možnost domácího finále, ale přijde mi nešťastné, že v době, kdy už na stadionu může být pět tisíc lidí, to vyjde takto a hrajeme na stadionu, kam se vejde dva a půl tisíce. Je to škoda, obzvlášť po tom období, kdy se lidé těšili, že opět něco začne a budou se moci vrátit do normálního života.“
Absolvovali jste i zvláštní ceremoniál. Medaile jste si brali sami. Řešili jste to nějak?
„Pro mě to nehraje žádnou roli. Ten okamžik jsme si všichni užili. Jediné, co mě mrzí, je, že nebyly plné tribuny, abychom mohli svou radost sdílet s co nejvíce lidmi. To jestli si vezmu medaili sám, nebo mi ji někdo podá, je nepodstatné. Nenecháme si to zkazit. Vyhráli jsme pohár a ať jsou okolnosti jiné, než je zvykem, to nám radost nemůže zkazit.“
V neděli hrajete další zápas, proběhnou i tak nějaké oslavy?
„Oslavy budou, za mě určitě. Musíme být ale určitě rozumní, protože víme, že nemáme čtrnáct dní na to, dávat se dohromady. Užít si to ale musíme. Ve fotbale je to složité v tom, že nikdy nevíte, kdy přijde další příležitost a vy budete moci znovu zvednout trofej nad hlavu. Jestli vůbec přijde, jací kolem vás budou lidé, jestli si to s nimi užijete. To mluvím z vlastní zkušenosti, kdy hraju první finále ve dvaceti a mám pocit, že takových zápasů bude ještě mraky, ale pak zjistím, že za celou kariéru byly dva tři. Není to tak, že každý rok to člověk dotáhne k finálovému zápasu. Je třeba si to užít, protože to jsou momenty, na které člověk bude celý život rád vzpomínat.“
O Spartě se v devadesátých letech tvrdilo, že je silná v tom, že vyhrává i zápasy, ve kterých nedominuje. Byl to případ i finále s Libercem?
„Těžko říct. Ze hřiště jsem cítil, že jsme na tom herně o něco lépe než Liberec a že i sil budeme mít ve druhém poločase víc. Slovan hraje ale stylem, kterému se těžko čelí. Těžko jde bránit někomu nakopávat dlouhé balony, těžko vyhrajeme všechny druhé balony, těžko nedopustíme ani jeden brejk v zápase. To jsou věci, ve kterých je Liberec složitý soupeř, navíc umí využívat situace, které tam pak vznikají. Za mě bylo zlomové, kdy nás Hečis (Milan Heča) podržel za stavu 1:0, kdy jsme začali trochu riskovat a otevíralo se to. Kdybychom dostali na 2:0, bylo by to těžké. Když jsme vyrovnali, tak jsem věřil, že si ještě šance vypracujeme a že jsme schopní utkání otočit.“
Po restartu ligy a domácí prohře s Plzní, dokázal jste si představit, že tým zdvihne nad hlavu pohár?
„V tu dobu jsem asi tak daleko nekoukal. Měli jsme svých starostí dost a potřebovali jsme okamžitě bodovat, abychom se ještě dostali na pohárové příčky. Bylo to spíš o tom se zkoncentrovat na každý zápas, ty šly navíc rychle po sobě. Když pak ale člověk vyhraje podruhé, potřetí, tak si tým jinak věří, nálada je jiná a viděl jsem, že to postupně graduje. Tým se zvedal víc a víc a tušil jsem, že pokud dojde na finálový zápas, že si na to budeme věřit, i když nás čekal těžký soupeř. Vnitřní síla tam je. Navíc to nebylo nyní poprvé, kdy jsme otáčeli zápas. To jsou momenty, kdy tým roste. Když to pak znovu přijde, tak vás to tolik nepoloží a reakce týmu je dobrá.“
Několikrát jste zopakoval slovo tým. Vyhrál pohár tedy tým?
„Vnímám to tak. Celé jaro tak hrajeme. Pro tým bylo důležité, že se ustálila stoperská dvojice, která spolu dohromady hraje skvěle. Jinak v zápasech ale často rozhodovalo to, že jsme hráli dobře jako tým, plus se někomu utkání povedlo o něco víc, byli to jeden dva hráči, kteří udělali důležité věci. Klíčové bylo i to, že se ti hráči točili, že to nebylo jen spoléhání se na jednoho dva, že se góly rozložili mezi víc lidí. Může se víc střídat, takže jsme mohli i pošetřit síly, střídající tam navíc vnesli další kvalitu a udělali třeba rozdílovou věc. Celé jaro nás provází, že hrajeme týmově dobře, což je podle mě vždy základ. Pokud chceme něčeho příští sezonu dosáhnout a rvát se o titul, je toto důležité. Navíc právě finálové zápasy se jinak hrát nedají. Čekalo se asi, že to nebude super fotbal nahoru dolů, ale prostě se to hraje tak, aby trofej byla nakonec naše. Bez týmového výkonu bychom takový zápas nezvládli.“
Góly
Domácí: 50. Pešek
Hosté: 65. Karlsson, 73. Kanga
Sestavy
Domácí: Knobloch – Koscelník, Kačaraba, Karafiát, Mikula (C) – Hromada, Mara – Malinský, Baluta, Pešek – Rondić
Hosté: Heča – Sáček, Štětina, Hancko, Frýdek – Kanga, Krejčí, Dočkal (C), Hložek, Karlsson – Kozák
Karty
Domácí: Rondić, Knobloch, Rondić, Mara
Hosté: Kanga, Frýdek, Tetteh, Karlsson, Heča
Rozhodčí
Královec – Nádvorník, Mokrusch; VAR: Marek AVAR: Berka
Stadion
Stadion U Nisy, Liberec
Návštěva
2351 diváků
AC Sparta Praha Vše o klubu ZDE