Fillo: Když se řekne Vrba, tak... S Procházkou o kariéře i konci ve Zlíně

Před půl páté vysedají z auta. Na odpolední přípravu do Domažlic dojíždí z Plzně společně. Ve srovnání s poslední štací na Moravě jsou doma. Také proto září Václav Procházka i Martin Fillo spokojenými úsměvy. Oba patřili k osobnostem ligy, ale rozlučkové zápasy ve Zlíně si představovali jinak. Při vyprávění o svých kariérách si zahřívají svaly a protahují těla, aby byli nachystaní na následný dril pod taktovkou Pavla Horvátha. 

Povězte, jak jste se dostali do Domažlic? Třetí liga je něco jiného, než jste zažívali na nejvyšší úrovni posledních dvacet let.
Václav Procházka: „Probíhala dovolená, já jsem nejdřív úplně neřešil, co se mnou bude dál. Těsně před začátkem přípravy mně ve Zlíně bylo řečeno, že nebudeme prodlužovat smlouvu. Tím pádem jsem byl volný hráč. Nikde to nebylo moc medializované. Ale víceméně jsem počítal s tím, že se chci vrátit domů do Plzně. Budeme se stěhovat do domečku, který jsme u Plzně postavili.“

Takže jste už s první ligou nepočítal?
VP: „Pokud bych měl možnost ve Zlíně pokračovat, na devadesát procent jsem byl rozhodnutý se vrátit domů a řešit jiné angažmá. Už mám nějaký věk a varianta, která by mi dávala smysl třeba na částečné dojíždění, asi žádná nebyla. Byla by spíš náhoda, kdyby se něco takového prvoligového objevilo. Neřešil jsem to a nerozhazoval žádné sítě, ani mě nikdo nekontaktoval. O druhé lize jsem neuvažoval, reálně jsem počítal s třetiligovou variantou. Tím, že zavolal Pavel Horváth, mi Domažlice dávaly smysl. Potkám se tady s ním a dalšími bývalými spoluhráči z Plzně. Začal jsem s nimi trénovat a rychle jsme se domluvili.“

Martine, jak to bylo u vás?
Martin Fillo: „Když mě na jaře Zlín po dvou červených kartách vyřadil z kádru, volal mi Limba (David Limberský), že v Domažkách (Domažlicích) bojují o postup ze třetí ligy. Nabídku jsem v tu dobu odmítl, myslel jsem, že ještě nastoupím za Zlín, že si to tam třeba rozmyslí. Po mém disciplinárním trestu, který byl na pět zápasů, ještě zbývalo dost dalších utkání. Doufal jsem, že ještě naskočím za Zlín a pomůžu jim se záchranou. Bohužel k tomu nedošlo.“

Takže jste pak Domažlicím přeci jen kývl.
MF: „Když skončila sezona, volal mi Pavel Horváth, že sem jde. Je to cesta, jakou šlo v minulosti víc hráčů z Viktorky. Pavel, David Limberský, Pavel Fořt. Začal jsem s nimi trénovat, musím říct, že jsem čekal, jestli se ještě ozve někdo z ligy. Nepřišla žádná kloudná nabídka, tak jsem se rozhodl, že budu hrát tady.“

Měl jste ještě nějaké ligové možnosti?
MF: „Jednu nabídku jsem dostal, ale byla spíš zdvořilostního rázu. Byla postavená tak, že jsem to vůbec neřešil. Pak už jsem se soustředil jenom na Domažlice. Zvlášť, když jsem věděl, že sem půjde Prochy, Horvi a je tady Limba.“

V březnu jste to za váš červený zákrok na Stanislava Hoffmana proti Slovácku dost schytal, navíc šlo o druhé vyloučení v rychlém sledu. Udělal byste s odstupem něco jinak?
MF: „Vždycky jsem do soubojů chodil naplno. Bohužel to vypadalo blbě. Odpykal jsem si dvouzápasový distanc za červenou (ze zápasu se Spartou), ve třetí minutě udělal ten zákrok a byla z toho další červená. Nebyl to ode mě úmysl, akorát nešťastně načasované. Pak jsem nesl následky. Po skoro dvaceti letech jsem musel dát lize sbohem.“