Tohle trenérovi Svatopluku Habancovi už nikdo nikdy neodpáře. Byl to právě on, kdo před osmi lety senzačně zařadil do základní sestavy proti Spartě jistého mladíčka s dětským kukučem. Tím klučinou nebyl nikdo jiný než Ladislav Krejčí, pozdější kapitán Letenských a dnes hráč španělské Girony. Krejčí onoho říjnového večera v roce 2016 čerstvě po svých sedmnáctých narozeninách přispěl k překvapivé remíze 3:3. A dál už to znáte…
Zatímco z Krejčího se posléze stala hvězda českého ligového fotbalu, Svatopluk Habanec se postupem času z nejvyšší tuzemské fotbalové scény vytratil. Dnes trénuje třetiligové Ústí nad Labem. Ale zpátky ke Krejčímu. Habanec měl dostatek odvahy, aby tehdy zcela neznámého mladíka poslal na trávník proti Spartě. Té Spartě, která pár dnů předtím smázla pod Davidem Holoubkem v Evropské lize Inter Milán. Tomu se říká ostrý debut!
„Patřil do širšího kádru Zbrojovky. V tréninkovém procesu, stejně jako v přípravných zápasech ukazoval kvalitu a bylo poznat, že v budoucnu bude lídrem. Věděl jsem o něm, protože jsem měl funkci šéftrenéra celého klubu. Láďa byl pořád pozitivní, dobrý člověk pro kabinu i týmový hráč. Proto jsem se divil, že teď má trochu agresivnější povahu, ale to asi patří k tomu sebevědomí, přestože někdy bych mu dal za některé výroky za uši,“ vzpomíná nyní Habanec na to, jak objevil velký talent českého fotbalu.
„Poslal jsem ho tam paradoxně proti Spartě, remizovali jsme 3:3. Nejen, že se neztratil, ale z pozice šestky se dostal k jedné, možná dvěma střelám. Bohužel trenér Pivarník, který přišel do Brna po mně, ho už moc nestavěl. Když jej ale Sparta kupovala, tak věděla, co v něm je, což na Letné později ukázal,“ pokračuje Habanec.
Toho trochu překvapilo, že na své první zahraniční angažmá zamířil do Španělska, tudíž do soutěže vytříbených techniků, kde se moc českých hráčů neuchytilo. „Trenér Girony asi ví, proč ho chtěl. Jestli hrají s dvěma šestkami, nebo zda bude suplovat levonohého stopera. Hlavně dává hodně gólů. Po autových vhazováních a po standardkách má opravdu velkou produktivitu,“ zdůrazňuje kouč nejsilnější stránku bývalého svěřence.
Na nedávno skončeném EURO 2024 někteří fanoušci přemítali, zda by neměl převzít kapitánskou pásku i v reprezentaci. „To si nemyslím. Tomáš Souček má za sebou spoustu zápasů v anglické lize, což Láďa v tak kvalitní soutěži zatím nemá. Kdo ví, třeba ale bude v Gironě lídrem a jednou přece jen bude v nároďáku kapitánem,“ krčí Habanec rameny.
Odchod ze Slovácka? Chyba
I po letech těžko kouše neúspěšné angažmá v Brně, kam šel po plodných letech na Slovácku. Tam strávil čtyři úspěšné roky v rozmezí let 2012 až 2016 a nastartoval to, co posléze dokončil Martin Svědík. Přitom Habanec v Uherském Hradišti jako první kouč tohoto klubu nasbíral přes sto ligových zápasů. Přesně 116.
„Zpětně to byla chyba. Později jsem si říkal: proč jsi ze Slovácka odcházel. Vracel jsem se domů, jsem totiž Brňák. Jenže zatímco to, co se povedlo na Slovácku, tedy opravdová čtyřletá koncepce, bylo obdivuhodné, tedy žádné fráze, v Brně od majitele přes různé lidi v klubu nevyšlo a skončilo předčasně. To, že se v Brně po mém odchodu vystřídalo za šest let dalších deset nebo jedenáct trenérů, mluví samo za sebe,“ líčí Habanec.
Sám se od té doby do první ligy už nevrátil, naopak vedl Kuřim v jihomoravském přeboru a epizodně Třinec. Až teď dostal za úkol dostat Ústí nad Labem ze třetí ligy do druhé. „Na rovinu jsem v minulosti odmítl dva nebo tři zajímavé kluby, protože to nebylo podle mého gusta. Už jsem měl převzít jeden tým, druhý den jsme měli mít uvítací tiskovku a pak jsem se v novinách dočetl, že trenérem najednou nejsem. V našem fotbale se dějí takové srandy. Chybí korektnost a úcta k trenérům. Některé kluby je střídají jak ponožky, takže si pak raději vyhodnotím, že do takové organizaci nepůjdu,“ uzavírá.
