V České Lípě jako v Realu. Csaplár o změně fotbalu i akademiích: Zrušit!
V jedné chvíli zmíní Real Madrid, častěji řeč stočí na Manchester City. Josef Csaplár je ostatně od léta sportovním ředitelem Arsenalu. Jenže Česká Lípa. Pozor, to není ironické šlehnutí: rozhovor s ním je jízda výtahem z nejvyšší, luxusní fotbalové etáže do tuzemského suterénu a zase zpátky. Muž, který leckoho dráždí vyhraněnými názory, až fascinuje urputností, s níž tvrdí: I v klubu s hrdým názvem, který se s odřenými kopačkami zachránil ve třetí lize, to jde dělat světově. „Jestli mě prdnou do kabiny Realu nebo České Lípy, v mém přístupu, nasazení ani myšlení nebude rozdíl,“ ujišťuje Csaplár. V obsáhlém interview dojde vedle prvního angažmá od roku 2019 i na to, proč podle něho Sparta získala „nejférovější titul za posledních patnáct let“, Slavia trénuje „nesmyslně“, český fotbal nevychová technické hráče a akademie FAČR jsou na odpis. „Nemůžou fungovat z principu, zrušte je!“ vyzývá nekompromisně Csaplár.
Dostat se na stadion v městě na řece Ploučnici je pomalu stejné dobrodružství jako prodírat se rozkopanou Prahou. Trenér, který se proslavil po výkopu nového tisíciletí s Libercem a pak vedl Slavii nebo reprezentační sedmnáctku na mistrovství světa, úřaduje ve strohé místnosti v přízemí nevzhledné budovy, v nudli hned vedle útočiště hráčů. „Sportovní ředitel má kancelář nahoře, ale já chtěl být vedle šatny, na hřiště kolem chodí i dorostenci,“ objasňuje, proč se zabydlel zrovna tady. Má to výhodu, takhle ví o všem, co se vedle šustne, byť už tam nerozdává pokyny... „Ne, ne. Vždycky hráčům říkám: Pusťte si hudbu, volové, nechci nic slyšet. Někdo řekne, že jsem idiot – a jak si s tím mám poradit? A teď si představte, že budete mít pravdu,“ rozesměje se.
Za chvíli odvedle skutečně zaduní muzika, borci, kteří jinak chodí do práce, se chystají na odpolední trénink. Nechybí na něm ani někdejší liberecká star Jiří Štajner, nyní asistent trenéra Pavla Hradiského. Když v létě Csaplára spatřil, netajil se údivem, stejně jako jiní. Linka zpod Ještědu je však výraznější, jak se záhy ukáže. Mezitím se sportovní šéf pouští do interview. Nad hlavou nečekaná proprieta, malý umělý vánoční stromeček, jenž tu tak nějak zbyl. Nejvíce místa zabírá rozložitá pohovka, hlavní je však pracovní stůl s počítači a monitory – to k Csaplárovi neodmyslitelně patří. V tomhle platí za průkopníka, je to jeho neodmyslitelný pracovní nástroj. Elektřinou ho krmí i v České Lípě. „Trenérovi nebo sportovnímu řediteli byste měli vytvořit silné pracovní zázemí. A já se tady chci cítit dobře,“ vysvětluje.
On sám to tak nebere, ale cizí oči to vidí: ten kontrast na adrese amatérského klubu, který málem skončil v divizi, do nich bije. A ještě víc, jakmile pohled sklouzne na obrazovku vlevo. Svítí na ní stránka z magazínu Coach, měsíční přílohy deníku Sport. Není to domluvené, věřte nevěřte. Ani následující Csaplárova slova: „Tohle je top odborný časopis, i na evropské úrovni. Skvělý pro sběr informací. Veřejně na dálku chválím Zdeňka Haníka, Michala Ježdíka a další,“ jmenuje hlavní autory. Právě Ježdíkův článek má otevřený, titulek zní: Vítězné prostředí City Football. Pojednává o tom, jak v zázemí mistra vyrábějí špičkový sport.
„Bez urážky: Když si to přečtou majitelé, sportovní ředitelé a řada trenérů u nás, vůbec neví, o co jde. Jako bychom šli dobývat Mars,“ dostává se Csaplár do ráže. „Jsou tam věci, které jsou mi blízké: oddělení high performance, to, že všechno má být založené na tvrdých datech, faktech, a to i z jiných odvětví. V českém prostředí ale máte pocit, že někdo vyskočil na orloj a drží tam čas.“
Jemu teď odtikává v České Lípě. Výtah se rozjíždí a nabírá rychlost...
Jak jste se vůbec coby bývalý trenér Liberce nebo Slavie v České Lípě ocitl?
„Byl jsem osloven majitelem nebo hlavním sponzorem, ať je to Roman Hejna, který mi asi volal první, nebo Petr Silný. Toho jsem ještě trénoval v Liberci, známe se dlouho. Bavili jsme se o tom na jaře, jel jsem se podívat na poslední utkání ČFL do Chlumce nad Cidlinou, kde Česká Lípa hrála o záchranu. Přijel jsem pozdě, takže jsem nebyl u dvou jejích gólů, ale tří, které dostala, a ještě měla vyloučeného. Viděl jsem trochu hráče, ale jinak jsem o tom nevěděl nic. Otázkou bylo, jestli budu trenér, nebo sportovní ředitel. Řekl jsem: Jestli to tu chcete postavit celé od základů nahoru, tak sportovní ředitel. Jako trenér musíte řešit jiné věci. Ze začátku jsem byl na každém tréninku, teď si na něj třeba můžu dovolit nejít.“
Znovu jste sešel i s jiným bývalým libereckým hráčem Jiřím Štajnerem, je to pro vás něčím jiné?
„Je to normální džob. Petr Silný je jedním ze šéfů klubu, Jiří Štajner asistent. Nevnímám to nijak zvláštně. Bavíme se spolu, ptám se ho: Jiříku, jak to vidíš ty? Co, šlo nám to? On mi na to něco řekne, má trefné postřehy ze hry. To je silná stránka Jirky Štajnera. Stejně jako většiny hráčů, jako je on.“
Máte pochopení pro to, že jste hodně lidí svým angažmá překvapil, že tohle spojení působí dost neobvykle?
„Za prvé těch nabídek nebylo tolik. Jedna přišla z Perského zálivu, druhá z Evropy – ligová, dospělý fotbal. A třetí konkrétní byla z České Lípy. Ta mi dávala největší smysl. Mé zadání zní budovat klub, to jsem vždycky miloval. Proto jsem sportovní ředitel, a ne trenér.
