Kobylík miluje trénování, syn mu dělá kustoda. Jsem emotivní, přiznává
V televizi se uchytil v roli televizního experta, pro deník Sport a web iSport.cz glosuje fotbalové dění. Nejradši je však David Kobylík (43) pořád co nejblíže hřišti. Jako trenér divizního FK Kozlovice je emotivní, hráče neustále burcuje, pokřikuje i na rozhodčí. V sobotu ve Vsetíně (2:2) pochválil arbitry, svůj tým, který dotáhl manko 0:2, i soupeře v čele s trenérem Lukášem Pazderou, bývalým hráčem Zlína či Baníku. „Trénování miluju a je pro mě důležité. Beru ho vážně,“ vyznal se bývalý záložník v rozhovoru pro iSport.cz.
Jaké máte plány jako trenér?
„Rád bych studoval a posouval se. Moje ambice jsou ty nejvyšší. Miluju trénování, ale musí se to protnout. Netlačím to na sílu. Teď jsem na správném místě. Tam, kde mám být. Mám charakterově velmi dobrý mančaft. Až na výjimky jsou to mladí kluci, kteří chtějí a přijali mou filozofii. Vyžaduju od nich přístup jako od profíků. Na druhou stranu to nehrotíme. Chci, aby je to bavilo a hledali v sobě motivaci proč to dělat, proč makat na každém tréninku, proč vyhrát každý zápas. Ti, co to pochopili, jsou tady.“
Co podmínky v Kozlovicích?
„Jsme menší klub s dobrým zázemím a velmi dobrými lidmi. Předseda dělá všechno a jsou tam další kluci, kteří fotbalu pomáhají. Děláme to pro radost. Jsem tady moc spokojený. Máme vše, co potřebujeme. Trénujeme třikrát týdně. V Alexi Řehákovi mám skvělého lídra týmu i asistenta. Patnáctiletý syn nám dělá kustoda a stránky na Instagramu. Na druhého šikovného syna se chodím dívat na zápasy. Fotbal je můj život.“
Na lavičce jste velmi emotivní.
„Asi jsem. Nesnáším prohry, prožívám to. Kluci jsou na to zvyklí. Ví, že stojím za nimi, podporuju je. Nevadí mi, když něco zkazí. Vidím jejich přístup, nadšení. Baví mě to s nimi. Občas si s nimi kopnu na tréninku, ale bojím se, že si něco udělám.“
Berete bod ze šlágru ve Vsetíně? Prohrávali jste už 0:2, ale půl hodiny jste hráli proti deseti a povedlo se vám vyrovnat.
„Jo, bod bereme. Těžký zápas, těžký soupeř. Pomohlo nám vyloučení. Děkuji domácímu trenérovi, že jsme se chovali takto. Bylo to korektní. V předchozích utkáních už to bylo zbytečně vyhrocené. Tyto týmy patří k nejlepším, které v divizi jsou a zápas proběhl tak, jak měl. Přijeli jsme sem s trošku jinou taktikou, což ode mě nebyl dobrý tah. Až ten gól nás probral k tomu, co umíme a v čem jsme silní. Tedy běhavý, agresivní fotbal.“
Jaké máte v sezoně ambice?
„Oproti Vsetínu to hrajeme za hubičku a bez zkušených hráčů, kteří si něčím prošli. Mým cílem je, aby se kluci posouvali a jednou hráli třetí nebo druhou ligu. Letos jsem se po nějakých třech, čtyřech kolech oprostil od tabulky. Uvědomil jsem si, že potřebujeme jiné věci. Spíš jsme se začali soustředit na emoce, abychom se s nimi naučili pracovat. A najednou jsme nahoře.“
