Byl posledním trenérem, který vedl český tým v zaplněném Celtic Parku. S Teplicemi zde v roce 2004 padl 0:3. František Straka tedy dobře ví, co dnes Jablonec čeká. „Atmosféra na stadionu bude fantastická, úplně mega,“ upozorňuje třiašedesátiletý kouč druholigového Třince.
V sezoně 2003/04 měly Teplice v Poháru UEFA štěstí na atraktivní soupeře s vynikajícími fanoušky. Nejprve vyřadily německý Kaiserslautern, pak i holandský Feyenoord. Až Celtic byl nad jejich síly. „Lautern ani Feyenoord se se Celtikem nedají srovnat. To je úplně něco jiného, protože na Celtiku je fotbal náboženství, stadion kluky žene do absolutního top výkonu,“ vzpomíná František Straka.
Petr Rada už po domácím zápase prohlásil, že Jablonec čeká v Celtic Parku peklo. Souhlasíte s ním?
„Absolutně a stoprocentně. Atmosféra na stadionu bude fantastická, úplně mega. Celtic má neskutečné jméno i fanoušky, jsou neuvěřitelní. Petr to řekl správně, čeká je tam opravdu peklo.“
Předpokládám, že jste se jako trenér snažil svůj tým na bouřlivé prostředí připravit. Jde to vůbec?
„Myslím si, že tohle je individuální záležitost každého hráče. Někteří s tím samozřejmě mají problémy, když na ně někdo zahučí, jiné to naopak neskutečným způsobem burcuje. Celtic je sám o sobě obrovská značka, a když se k tomu přidají jeho diváci, je možné, že s tím hráči Jablonce budou mít problém. Na druhou stranu je to musí neskutečným způsobem motivovat.“
Viděl jste na některém z hráčů Teplic, že by tehdy atmosféře podlehl a nepodal kvůli tomu svůj obvyklý výkon?
„Zkušení hráči, ať už to byl Pavel Verbíř, Karel Rada či Tomáš Hunal, si už něčím prošli a žádné problémy jim to nedělalo. Ale ve středu obrany musel kvůli trestům za karty nastoupit jedenadvacetiletý Vlasta Ryška a na něm bylo vidět, jakým způsobem ho to deptá, nechtěl za žádnou cenu udělat chybu. Takže starší hráči si to budou určitě užívat, naopak mladí můžou mít možná problém.“
I když je v těchto případech důležité chytit začátek zápasu, už ve 12. minutě jste prohrávali 0:2. Nebál jste se debaklu?
„Člověk v takovou chvíli samozřejmě přemýšlí, co se může stát dál. Jestli Celtic povolí, nebo ne, přičemž o něm je zrovna známo, že šlape devadesát minut. Takže tam samozřejmě určitá obava byla. Nakonec jsme prohráli 0:3, ale měli jsme obrovské šance a výsledek pro nás mohl být přívětivější. Těší mě, že jsme je aspoň doma porazili 1:0, tehdy to byl fakt špičkový mančaft.“
Mohl jste vůbec během zápasu reagovat, slyšeli hráči vaše pokyny?
„Ne, ne, ne. (směje se) Musel jsem řvát na svého asistenta, který ode mě stál dva metry, aby mě vůbec slyšel. Když fanoušci rozjedou své chorály, jsou velice hluční. A víte, co mě absolutně fascinovalo?
Co?
„Ještě deset minut před začátkem zápasu byl stadion skoro prázdný. Říkali jsme si, že nikdo snad ani nepřijde. Ale když jsme se pak na hřiště vrátili, stadion byl narvaný. Je to úplně jiný svět.“
