Tři roky oblékal dres istanbulského Fenerbahce. V kabině seděl s Robinem van Persiem, Nanim, s fanoušky slavil ligový titul. Cestou ze zápasu zažil i střelbu na týmový autobus. Michal Kadlec (37) se teď do evropsko-asijské divočiny na skok vrátí. Jako kapitán Slovácka, které se ve 3. předkole Evropské ligy postaví tureckému gigantovi. „Nevím, jestli tam vůbec slyšeli, že nějaké Slovácko existuje,“ usmívá se zkušený stoper a bývalý dlouholetý reprezentant.
Těší se na vás v Istanbulu?
„Psali mi dva překladatelé, kteří byli tenkrát ve Fenerbahce, že by mě rádi viděli. Ptali se, kdy přijedeme, kde budeme na hotelu. Z týmu už neznám nikoho, jen nějaké lidi ve vedení. Prezidenta Aliho Koce znám osobně, tehdy klub přebíral po panu Yildirimovi. Nevím přesně, kdo je teď v realizačním týmu. Budu rád, když uvidím každého, koho znám.“
Na co se musíte připravit?
„Sledovali jsme na internetu zápas s Dynamem Kyjev. Spousta kluků v takové atmosféře ještě nehrála. Ale máme zkušenější tým. Pak už je jedno, jestli je na stadionu deset, dvacet nebo čtyřicet tisíc lidí. Pohltí vás to a soustředíte se jen na výkon. Z vyřazení od Dynama Kyjev určitě bylo ve Fenerbahce zklamání. Určitě čekali, že postoupí. Čáru přes rozpočet jim udělala červená karta v odvetě. Co jsem viděl, byli Turci o něco lepší. Ale na to se fotbal nehraje. Když nebudou hrát Ligu mistrů, určitě budou chtít být aspoň ve skupině Evropské ligy. Rád bych řekl, že jsou šance vyrovnané. Ale Fenerbahce je určitě favorit. Zkusíme ho zaskočit.“
iSport Index: Jak si vedl Michal Kadlec v 1. kole? Čtěte ZDE>>>
Můžou Slovácko podcenit?
„Budou si myslet, že jsme lehčí soupeř než Dynamo Kyjev. Myslím, že pro ně ani nejsme moc čitelní. Museli shánět různé informace. Možná nám trošku nenahrává fakt, že jsme hráli v přípravě s mistrovským Trabzonem (2:2). Nastoupil proti nám v dobré sestavě, určitě budou mít z toho utkání video. Náš výkon pro ně může být takový zdvižený prst. Moc nevěřím tomu, že nás podcení. Mají zkušeného evropského trenéra (Portugalce Jorgeho Jesuse), možná spíš budou ještě víc namotivovaní. Budou chtít dokázat, že patří spíš do Ligy mistrů. Nic proti Mydtjyllandu nebo Larnace, ale tohle je zrovna ten pravý zápas, který jsme si za minulou sezonu a finále poháru zasloužili.“
Jaké to bylo pro vás angažmá?
„Vzpomínám v dobrém. Bylo něco neobvyklého jít do Turecka z Německa, kde je to nastavené jinak. V týmu byly velké hvězdy, možné tam bylo všechno. Největší problém bylo vytvořit partu. V kádru byly národnosti ze všech koutů světa, do toho místní Turci. Někdy se to trošku bilo. Van Persie a Nani byly na Fenerbahce až moc velké hvězdy. Možná jim domácí hráči i záviděli. Vědělo se, kdo kolik peněz bere. Muselo se to zveřejňovat a asi to nedělalo dobrotu. Někteří hráči tam navíc přišli na závěr kariéry. Už všechno dokázali a chtěli si jenom vydělat. Nechtěli tolik pracovat. S jedenácti bojovníky by to možná bylo lepší. Ale první rok jsme to zvládli dobře, sedlo si to. V roce 2013 jsme vyhráli titul. Ten je vlastně poslední, který Fenerbahce udělalo. To je pro takový velkoklub nepochopitelné. Ve vítězném Superpoháru jsem navíc dával poslední penaltu. Byla to pro mě životní zkušenost.“
Moc jste toho ale za tři roky neodehrál, jen lehce přes třicet zápasů.
„Nebyl jsem hráč, co by dělal problémy. Trénoval jsem a čekal na šanci. Nebyl jsem ofrka, co by chodil za vedením a stěžoval si, že nehraje. Anebo něco říkal do médií. Když uplynuly ty tři roky, klub mi dokonce nabídl novou smlouvu. Ale já jsem se vrátil do Sparty. Kdo teď pojede do Istanbulu poprvé a uvidí ten stadion, bude to pro něho zážitek. Každému přeji ten turecký blázinec zažít.“
Kdy jste byl v turecké metropoli naposledy?
„Vyhráli jsme tam potom s nároďákem. Jinak jsem v Istanbulu od té doby nebyl. Hrozně moc se těším. Letíme na nové letiště, které tehdy teprve stavěli. Přibyl i třetí most, i když si nemyslím, že se doprava nějak moc změnila. Ale my nejedeme pro zážitky. Chceme uhrát výsledek, abychom se doma pokusili o to, co někdo nazývá nemožným. Tedy postoupit. Už je to o celém Česku, o koeficientu. Vidíte, že překvapení bývá v pohárech hodně. Výsledky se vyrovnávají. Samozřejmě bude důležité přežít začátek, vyrovnat se s tlakem a atmosférou. Bude to podobný soupeř jako Trabzon. Turci kupují hlavně rychlé hráče dopředu a někdy zapomenou bránit.“
Když jste viděl, které čtyři protivníky můžete dostat, jaké jste měl přání?
„Fandil jsem Fenerbahce, ať postoupí přes Kyjev. Takže jsem si spíš přál Dynamo. Ale mělo to tak být, je to osud. Nevím, kdo by před pěti lety věřil, že Slovácko bude hrát s Fenerbahce o Evropskou ligu. Ty dva kluby se vůbec nedají srovnat. My jsme menší rodinný klub, oni velkoklub. Ale ve fotbale je všechno možné. Soupisku jsem zatím neprojížděl. Ještě bude čas se na to zaměřit. Hráči se tam mění, trenéři točí. Už jsem nepočítal s tím, že tam přijedu hrát o něco. Je to hezký příběh na závěr kariéry.“
Co jste se naučil turecky?
„První turecké slovo, které jsem uměl, bylo „čaj“. To je stejné jako u nás. (úsměv) Pár slovíček mi kámoš vždycky vysvětlil, co znamenají. Ale člověk v tom měl guláš. Kolem něho se mluvilo anglicky, německy, turecky, česky. Něco jsem pochytil a dneska, když někoho slyším z dálky mluvit, poznám, že je to turečtina.“
Vzpomínáte, jak na váš autobus někdo cestou z Trabzonu vystřelil z pušky?
„Z protější cesty někdo po mostu jel a vystřelil po autobusu nějakou brokovnicí na zvěř. Bus zabrzdil, zepředu řev. Nevěděli jsme, co se děje. Až postupně jsme se dozvídali, že se někdo snažil vystřelit na řidiče. Bylo to cílený útok. Asi někdo chtěl, ať spadneme z mostu. (úsměv) Bodyguarda zasáhlo sklo do obličeje. Jeli jsme pak náhradním autobusem na letiště a odletěli. V Trabzonu to bylo husté. Když jsme jednou sjížděli do uličky z dálnice, všichni, co seděli u oken, se najednou posunuli do uličky a drželi si věci. Já jsem tam byl poprvé a nevěděl jsem, o co jde. Vysvětlili mi, že po nich už několikrát házeli lidé kameny a vysklili autobus.“
