Úspěch „polobéčka“, radost z posily i NEJ atmosféra. Co ukázala Slavia?
Fotbalisté Slavie se vrátili do Evropy tak, jak je známe. „Sešívaní“ porazili ve výborném zápase s fantastickou atmosférou Union Berlín 3:1 a připsali si první tři body v Konferenční lize zásluhou gólů Alexandera Baha, Jana Kuchty a Ivana Schranze. Co ukázalo utkání proti oslabenému soupeři, který hrál už od prvního poločasu v deseti?
NEJLEPŠÍ ATMOSFÉRA
Pokud se někdo bál, že Konferenční liga bude druhým Intertoto Cupem, hned první skupinový zápas ho musel vyvést z omylu. Union Berlín se po dvaceti letech vrátil do Evropy a fanoušci tohoto sympatického klubu se spolu se slávisty postarali o jednu z nejlepších atmosfér, jaké byly v Edenu kdy k vidění. Příznivci Unionu obsadili hned několik sektorů vedle rohu pro hosty už dávno před výkopem a byli víceméně celý zápas pořádně slyšet a vybudili i Tribunu Sever k parádnímu výkonu. Slávističtí fanoušci zaplnili velkou část zbývajících ochozů, které byly na konci zápasu na nohou.
EVROPSKÉ ZKUŠENOSTI
Na hřišti to každopádně bylo od Unionu minimálně v prvním poločase úplně jiné představení. Osmý tým bundesligy nevypadal jako mužstvo, které bylo kdovíjak nabuzené na evropskou konfrontaci a spíš na něm byla znát nervozita a složitá adaptace na specifika fotbalu v evropských pohárech. Rychlostně hlavně v obraně a na krajích hostující hráči vůbec nestíhali slávistickou kombinaci a náběhy a z hostů vlastně nebylo moc znát, co chtějí v zápase hrát. Slávisté naopak věděli, kdy přitáhnout, kdy povolit, v jakých fázích zápasu přitlačit, nebo kdy zvolnit, a taky jak si poradit s klíčovými situacemi. Petr Ševčík se třeba nehnal bezhlavě do nadějného brejku krátce před poločasem, místo toho se nechal faulovat zmateným Paulem Jaeckelem, který byl po druhé žluté kartě vyloučen.
SLAVIA NEJDŘÍV V KOMFORTNÍ ZÓNĚ...
Byl to přesně zápas, který Slavii v evropských pohárech vyhovuje nejvíc. Soupeř z kvalitní soutěže, který přitáhne fanoušky na tribuny, hratelný protivník, ale zároveň rozhodně ne klub, proti kterému by měla být Slavia papírovým favoritem. Po křečovitých předkolech, kdy „sešívaní“ bušili do soupeře a byla na nich velká tíha očekávání, byl tohle pro Slavii přesně typ zápasu, který jí na papíře i v reálu skvěle vyhovoval. Slávisté tak mohli uplatnit presink, odvahu v kombinaci, touhu předvést se bez jakéhokoliv obrovského tlaku. A zase se jednou prosadili po standardce, kdy skóroval Alexander Bah.
...A PAK SLOŽITÝ POLOČAS
To všechno platilo, než se Slavia zase dostala do pozice, kdy se na ni přelila nálepka favorita. „Sešívaní“ měli na druhý poločas všechno ve svých rukou. Vedli, hráli proti deseti, kontrolovali zápas, jenže jako by pak pořádně nevěděli, co mají hrát. A Union toho využil parádně. Dobře napadal slávisty v záloze, trápil ji rychlými balony za obranu mezi stopery a krajními obránci a rychlými protiútoky, které skvěle doplňoval. Výstraha přišla nejdřív ofsajdovým gólem a pak už potvrzenou brankou Kevina Behrense. Dvě branky de facto jako přes kopírák - a Slavia už pak zase musela složitě dobývat soupeřovu obranu, což jí v Evropě ani jednou nevyhovovalo. Vítězná slávistická branka nepadla z nějakého soustavného tlaku, ale ze situace, která třeba v předkolech Slavii ani jednou nevyšla, střely Nicolaeho Stancia byly neefektivní, tady se ale rána odrazila přímo do cesty Jana Kuchty, který skóroval. I štěstí je znakem evropské Slavie.
BÉČKOVÁ SLAVIA?
Dost otázek mohla pro některé vzbudit slávistická sestava na zápas, která odpovídala prohlášením šéfa klubu Jaroslava Tvrdíka, že prioritu má domácí soutěž. Na lavičce tak zůstali Bořil, Takács, Samek, Stanciu, Olayinka, Schranz nebo Kuchta. Na slávistické jedenáctce kvalitativně nebylo znát, že by nastoupilo nějaké vyložené béčko. Ale čekalo se, co předvede třeba Aiham Ousou, který dostal první šanci na stoperu - a zhostil se jí velice dobře. Ukázal obrovský přehled ve hře, dirigoval spoluhráče, věděl, kdy doplnit útok. Ubong Ekpai taky nezklamal, celkově se projevila nátura pracovitého týmu. A je vidět, že Slavia má kde brát.
