PŘÍMO Z ROTTERDAMU | V prvním poločase lítal ke své bráně s Luisem Sinisterrou a dalšími chrty Feyenoordu, kteří měli den. Nevděčná úloha, dva inkasované góly. Ve druhém vrátil Tomáš Holeš své Slavii naději vstřeleným gólem. Jenže celé manko hosté na De Kuip dohnat nedokázali.
Jak si vysvětlujete rozhodující první poločas?
„Hodně těžké, hlavně pro nás vzadu. Soupeř na nás vletěl, hnal ho celý stadion, my se s tím nemohli nějak srovnat, nebyli jsme dostatečně agresivní, ani nám to tolik neběhalo, bylo tam hodně ztrát a soupeř nám chodil do otevřené obrany. Dost náročný. Fakt špatný.“
Vám se taková věc často nestává, tak jak jste to prožívali?
„Nestává se nám to, to je pravda, většinou jsou to naše zbraně – agresivita a běhavost. Upřímně jsem nevěděl, jak z toho ven, vůbec jsem na hřišti nevěděl, co s tím. Už jsem doufal v konec prvního poločasu, až se udělají změny, a že nám to pomůže.“
Můžete tedy přiblížit, co se dělo o poločase? Protože to zjevně zafungovalo.
„Proběhla nějaká bouřka, kterou jsme potřebovali, abychom se probrali. Přišli agresivnější hráči, obuli jsme se do toho, začali jsme vyhrávat souboje, díky tomu jsme se udrželi víc na míči a oni pak neměli takovou sílu chodit nahoru. Tohle jsme potřebovali a měli jsme takhle hrát celý zápas.“
Co chybělo, aby to fakt vyšlo?
„Pár situací jsme si tam vytvořili, kdy to soupeř zablokoval, třeba Ivanu Schranzovi na zadní tyči. Těch příležitostí na vyrovnání několik bylo, bohužel jsme je nezvládli technicky, nebo chybělo štěstí. Ale za druhý poločas jsme na remízu měli.“
Do kontaktu jste se dostali díky vašemu zásahu, vypadalo to jako dobře provedená secvičená věc, pravda?
„Důležitou roli u toho sehrál Lukáš Masopust, který běžel za Petrem Ševčíkem a řekl mu, jak to sehrát, ať to kopne na přední tyč, my tam naběhneme. Umístil jsem to na zadní, vyšlo to hezky a přišlo to brzy, věřil jsem ve vyrovnání, škoda.“