Bohemians okouzlili mimo hřiště. Díky za úklid, skvěle fungovala policie
PŘÍMO Z BODÖ | Na tohle čekaly generace. Bohemians se po téměř čtyřech dekádách dostali do evropských pohárů a stovkám fanoušků bylo úplně jedno, že je los poslal tak daleko, že víc na severu se fotbal snad ani nehraje. V norském Bodö se předvedli ve skvělém světle. Zaujali velmi hlasitým pochodem a minimálně do začátku zápasu se jejich pobyt obešel téměř bez incidentu.
I když je norské město daleko na severu země, za polárním kruhem, na místní letiště dosedají desítky letadel denně. A ve spoustě z nich byli v posledních dnech zelenobílí pasažéři, včetně jednoho klubového speciálu. Místní samospráva jich čekala okolo sedmi stovek, přivezli s sebou i spoustu příběhů. Od zpoždění a komplikací v Berlíně po obětavce, který si před nástupem do letadla rozbil sádru na ruce, protože s ní ho do letadla nechtěli pustit.
Ulice padesátitisícového města se průběžně zelenaly od úterý. „Klokani“ dorazili za zážitky, turistikou, nebo jen na samotný zápas. Ta největší představení si nechali na den zápasu. Bodö se tak na chvíli stalo jediným severským přístavem, kde v jednu chvíli bylo víc klokanů než jinak všudypřítomných racků.
Velké uznání si vysloužili hostující příznivci za chování na stadionu. „Bohemáci jsou nejpříjemnější a nejhlasitější fanoušci, které jsme tu měli. Děkuji za příjemný den v práci,“ chválil jeden ze sekuriťáků. Pozornost si vysloužil také úklid po zápase. Diváci z Česka si přinesli vlastní igelitové pytle a umístili do nich odpadky. „Moc děkujeme za návštěvu, uvítáme vás rádi znovu,“ poděkoval twitterový účet Bodö/Glimt.
Už od dopoledne se na nábřeží mísily zelenobílá a žlutočerná kombinace. Není se co divit, Bodö svým fotbalovým zázrakem žije. Místní policie zaznamenala ale do zápasu jen jediný hlášený malý konflikt, který se dál neřešil.
Tým si mezitím naposledy vyzkoušel umělou trávu. Jaroslav Veselý zvládl i návštěvu kostela, protože jako outsider člověk nikdy neví, jaká pomoct se může hodit.
Tři hodiny před zápasem se přibližně čtyři stovky fanoušků z Čech sešly v místním parku Pelle Molins, odkud se po čtvrté pokojně, ale hlučně vydaly směrem na stadion. Prohlédnout si je přišli i místní, kteří shodou okolností měli svou velkou meeting restauraci jen o pár desítek metrů dál.
„Hoši, my vás nikdy neopustíme, ale chceme vítězství,“ zněl první chorál, když se po kilometru chůze začal plnit sektor hostí.
Samo hostitelské město si dalo záležet, aby ukázalo co nejpřívětivější tvář, i když to nedalo příliš práce. Teplota na severu Norska atakuje dvacet stupňů ve stínu, což je podle místních zázrak. Norové se ukazovali jako experti na nevytváření zbytečných problémů a pro našince naprosto nepochopitelně skvěle funguje místní policie. Ne, že by nebyla přítomna, ale má osvědčené klidné postupy.
Dovolte příklad: Když na místo srazu dorazili pražští ultras v černém, oslovila je skupinka tři policistů, stejně jako každou skupinku, která dorazila před nimi. Otázka na proboření ledů od sympatických a neokrunýřovaných strážkyň zákona, krátký rozhovor o cestě a jak se líbí v Norsku… A pořádek byl zajištěn.
„Ženskou nevyhrotíš,“ odhadl jeden hlas z hloučku vstřícnou a zároveň chytrou policejní taktiku.
Červená linie zůstala nepřekročena, zápas mohl začít. A přes zklamání, že naděje na postup po něm výrazně poklesly, na letišti před letem domů zněla po příjezdu hráčů od fanoušků: „Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo…“
