Kušej po debutu v Evropě: Pomohl mi mentální kouč. V Litvě chceme vyhrát
Když loni poprvé naskočil v reprezentaci, byla z toho asistence. Tentokrát v dresu Mladé Boleslavi Vasil Kušej poprvé okusil pozlátko evropských pohárů. Zatím tedy jen druhé předkolo Konferenční ligy, ale ukázal se. Proti Transinvestu byl rozdílový jako za starých dobrých časů loni na podzim. Dal gól a po zápase přiznal, že určité věci změnil. „Začal jsem hlavně spolupracovat s mentálním koučem Marianem Jelínkem. Řekl jsem si, že nesmím panikařit. Spadl jsem a bylo důležité se postavit, což si myslím, že jsem udělal,“ liboval si rychlonohý křídelník.
Naposledy jste se trefil v listopadu loňského roku. Spadlo to z vás?
„Myslím, že to bylo naposledy tady doma proti Pardubicím. Jsem za to logicky rád. Konečně jsem to prolomil a připomněl jsem si, jaké to je skórovat před domácími fanoušky. Cením si toho.“
Co chybělo k výraznější výhře?
„Asi to byl větší klid v zakončení. Soupeř bránil docela slušně. Dobře to ve vápně zahušťovali. My jsme byli asi málo hladoví. A taky scházela troška štěstí. I když ten první gól vlastně padl se štěstím, ale tak to někdy ve fotbale je. Usnadnilo nám to další průběh zápasu. Nakonec jsem spokojený, že to takhle dopadlo.“
Překvapil vás něčím soupeř?
„Počítali jsme, že budou hrát takhle. Měli tam i šikovné individuality. Třeba ten jeden brazilský útočníček. Kromě té jedné stoprocentní šance v nastavení tam nic neměli. Je dobře, jak jsme zápas odbránili, a že máme čisté konto. Pracovali jsme jako tým. 2:0 je fajn, ale jeden gól ve vaší síti může vše změnit. Musíme být pokorní, obezřetní a jet tam s tím, že chceme znovu vyhrát.“
Znamenalo to pro vás něco víc, že jste byl zase po nějaké době v základní sestavě?
„Byl to můj první start v evropských pohárech, takže nastoupit v základu mi trochu pomohlo v rámci sebevědomí. V Jablonci jsem střídal. Teď jsem dostal důvěru a myslím, že se mi povedlo ji splatit výkonem i gólem. Snad mi to pomůže vrátit se tam, kde chci být.“
Jak jste prožíval to období od listopadu, kdy se vám nedařilo skórovat?
„Pro útočníka je to samozřejmě těžší. Nějakým způsobem jsem si z toho snažil nedělat hlavu. Týmu je víceméně jedno, kdo dává góly. Pochopitelně bych ale chtěl skórovat a zápasy rozhodovat. Je tu nová sezona a třeba se to zase v dobrém otočí ke mně.“
Na konci podzimu jste nakoukl do reprezentace. Pošilhával jste po nominaci na EURO, ale jaro se nepovedlo. Jak jste s tím pracoval po mentální stránce?
„Začal jsem hlavně spolupracovat s mentálním koučem Marianem Jelínkem. Myslím si, že v hlavě jsem dobře nastavený. Na jaře jsem doufal, že se to zlomí, že zahraju třeba pět zápasů v řadě tak, aby se to všechno otočilo. Řekl jsem si, že nesmím panikařit. Spadl jsem a bylo důležité se postavit, což si myslím, že jsem udělal. Je potřeba si přiznat pravdu. Pochopil jsem na jaře záhy, že cesta na EURO je nereálná a nezasloužil jsem si tam jet. Reprezentace byla zamknutá.“
Měl být ten dnešní zápas částečně reparátem za Jablonec?
„Určitě ano. Je škoda, že jsme tam prohráli takovým výkonem. Teď jsme udělali dobrý krok v cestě za postupem. Ukázali jsme našim fanouškům, že v Jablonci nám to prostě bohužel nevyšlo. Poučili jsme se. Zase hrajeme za tři dny a věřím, že to bude vypadat jinak. V tom je fotbal kouzelný, že se mění všechno rychle a zápasy jdou rychle po sobě.“
Na návrat Boleslavi do pohárové Evropy se přišlo podívat 3916 diváků. Byla to nejlepší kulisa, co jste kdy na klubové úrovni zažil jako hráč domácích?
„Asi ano. Když nebudeme počítat Spartu nebo Slavii, kdy je tady spousta fanoušků hostů, tak určitě. Musím poděkovat, že si ve všední den cestu na stadion našli a přišli nás podpořit. Vrátili jsme sem poháry a lidi ukázali, že jim chyběly a není nám to jedno, tak snad budeme takhle pokračovat.“
