Jak se hraje na Realu. Byli zákeřní, vzpomíná Mašek. Selhal i brankář
V březnu to bylo padesát let, co si Václav Mašek zahrál drsné čtvrtfinále PMEZ na posvátném stadionu Santiaga Bernabeua a zažil prohru 0:3. „Tenkrát už to bylo trochu za hranou. Brali jsme to jako velkou křivdu,“ říká bývalý reprezentační útočník v prvním díle seriálu vzpomínkových rozhovorů, který deník Sport připravil před úterním utkáním Plzně na hřišti Realu Madrid.
Byť v dresu Sparty svedl řadu vydařených pohárových bitev, nejvíc mu v paměti utkvěl průšvih, který dokonce zastiňuje i zážitek z utkání na Realu. „Nejsilnější vzpomínku mám stejně na Partizan Bělehrad. Těch 0:5 v Bělehradu je černá skvrna v mé kariéře,“ přiznává Václav Mašek (77).
Jak vzpomínáte na čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí proti Realu Madrid po padesáti letech?
„Pro nás jako pro Spartu to čtvrtfinále bylo docela nešťastný dvojzápas, protože doma jsme Real porazili a mohli jsme při troše štěstí dopadnout líp.“
S čím jste vůbec na první zápas do Madridu odjížděli?
„Na rozdíl od Plzně, která má Real ve skupině, bylo v našem případě jasné, že jeden tým vypadne – a Real byl proti Spartě obrovským favoritem. Před námi hrál ve Španělsku Hradec s Barcelonou a Dukla s Realem, oba české týmy tam přitom prohrály o čtyři branky. Takže nějaký strach jsme určitě měli. Nebo spíš velký respekt.“
Naději zhatily laciné branky
Nicméně dlouho jste drželi nadějný výsledek 0:0...
„Předtím jsme hráli přípravu v Itálii s AS Řím, na kterou se přijel podívat trenér Muňoz s celou suitou z Realu. Vyhráli jsme 1:0 po mé brance a Muňoz zřejmě došel k názoru, že je potřeba proti nám hrát hodně tvrdě. Protože pokud mě pak něco na Realu překvapilo, tak to, jak zákeřně a tvrdě takoví hráči proti nám hráli.
