Šmicer byl u toho: Absolutní nadšení v Liverpoolu, Barceloně chybí emoce
Měl to štěstí, že úterní fantastický obrat Liverpoolu viděl na vlastní oči. Vladimír Šmicer nechyběl na vyprodaném Anfieldu, který pomohl místním borcům k demolici Barcelony 4:0 a postupu do finále Ligy mistrů. „Pořád je to čerstvé, obrovské nadšení, že se to povedlo,“ vykládal do telefonu krátce poté, co ve středu v podvečer přistál po bouřlivé noci na letišti v Praze. V rozhovoru pro iSport Premium hodnotí mimořádný počin Liverpoolu, postupovou euforii přímo na stadionu i příčiny selhání favorizované Barcelony.
Právě Vladimír Šmicer zažil podobnou euforii před čtrnácti lety v Istanbulu. S Liverpoolem prohrával ve finále Ligy mistrů s AC Milán po poločase 0:3, ale „reds” se podařilo vyrovnat a po penaltovém rozstřelu získat trofej. Český reprezentant přitom vstřelil druhý gól a proměnil rozhodující penaltu.
Jak vypadala postupová noc v Liverpoolu?
„Nikomu se nechtělo ze stadionu. Kluci odešli do kabin, ale tam se pořád zpívalo. To není normální, jindy se zapíská konec, zatleská se a všichni jdou pryč. Teď tam všichni zůstávali, čekali, jako kdyby se hráči ještě měli vrátit a udělat kolečko, něco jako herci, kterým ještě chtěli zatleskat. Potom byla obrovská euforie. Šli jsme zpátky na hotel, nikomu se nechtělo spát. Povídal jsem si s partnery, všichni byli absolutně nadšení a těší se na finále do Madridu.“
Věřil jste ještě v postup?
„Všichni víme, že ve fotbale proti komukoliv prohrát první zápas 0:3 a ještě to otočit a postoupit je neuvěřitelné, natož proti Barceloně v semifinále Ligy mistrů. Byl to obrovský zážitek, byl jsem rád, že jsem jel. Člověku se ani moc nechtělo, říkal jsem si, když prohráli 0:3, mám jet, nemám... Ale měl jsem všechno zamluvené, tak jsem řekl jedem, třeba Liverpool vyhraje.“
Co bylo u takového obratu klíčové?
„V Barceloně hráli kluci dobře, akorát nedávali góly. Věřil jsem, že v odvetě aspoň vyhrají a doufal, že kdyby náhodou padl první gól, jako se nám povedlo v Istanbulu... Měli ještě devadesát minut, my tenkrát měli jen 45 (Liverpool ve finále LM v roce 2005 prohrával o poločase s AC Milán 0:3, nakonec zápas otočil). Bylo to dost podobné jako v prvním semifinále. Barcelona měla i v odvetě velké šance, ale nedala je a byla potrestaná.“
Dá se to přirovnat k finále Ligy mistrů z Istanbulu?
„Ty emoce byly stejné. Šance byla malá, málokdo tomu stoprocentně věřil.
