Coufal a Bořil o dřině i snech v Lize mistrů: Messiho chytneme do lasa! | iSport.cz
16. září 2019 • 05:00

Coufal a Bořil o dřině i snech v Lize mistrů: Messiho chytneme do lasa!

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Martin Minčev, nová posila Sparty: Univerzál, může si vyhovět s Hložkem
KARLOS SHOW: Vémola promluvil jako Terminátor! A Strakova pravda o tataráku
VŠECHNA VIDEA ZDE

Oba jsou z malých městeček, ale teď definitivně vstupují do velkého fotbalového světa. Vladimír Coufal a Jan Bořil, krajní obránci Slavie, budou s parťáky z Edenu čelit v Lize mistrů Barceloně, Dortmundu a Interu Milán. „Nebojíme se!“ říkají kurážně ve velkém dvojrozhovoru pro iSport Premium.



Fanoušci je nemají zařazené do společnosti hvězd. Neudivují technickými parádami, ani extravagantním chováním. Bez nich by však český fotbal v tomto ročníku Ligy mistrů nebyl.

Sprintují podél lajny tam a zpátky, brání, útočí, příkladně bojují. Tím vším dodávají slávistické hře křídla. A také umí udeřit.

Jan Bořil poslal gólem červenobílé do soutěže, ve které se to hemží superkluby a stamiliony. Vladimír Coufal se už také trefil v Evropě.

Nyní se před nimi otevírají ani ve snu neočekávané nové obzory.

Byli jste jako kluci na Camp Nou, v Dortmundu nebo na milánském San Siru?BOŘIL: „Já jsem tam nikdy nebyl. Byl jsem jen na Stade Vélodrome v Marseille.“

Během dovolené?
BOŘIL:
„Ne. Hráli jsme tam ještě s Boleslaví na dorosteneckém turnaji. Byli jsme na něm dvakrát. Jednou jsme ho vyhráli, podruhé jsme skončili asi čtvrtí.“

Dobrý stadion?
BOŘIL:
„Šedesát tisíc, takže docela jo. (usmívá se) Zrovna hrála Marseille s Lyonem, byla to nádhera. Přešel jsem ze žáků do dorostu a hned tohle. Bylo to super!“
COUFAL: „Já jsem byl taky v Marseille na Vélodrome, s Libercem. Ale vždycky jsem se chtěl jako fanoušek podívat na Real nebo do Liverpoolu. Teď se mi to skoro splní. Budu hrát v Barceloně, Dortmundu a na Interu.“

Kdy jste se prvně potkali coby špunti s Ligou mistrů?
COUFAL:
„Nevím přesně, kolik mi bylo let. Ale taťka vždycky pouštěl večer v televizi fotbal nebo hokej a spolu jsme se koukali. První vzpomínku na velký zápas mám z finále Ligy mistrů mezi Liverpoolem a AC Milán. Chtěl jsem jít po poločase spát, že už to je hotový, navíc jsem šel druhý den ráno do školy. Taťka mi říkal, ať chvilku vydržím, že to bude ještě zajímavé. Tak jsem druhý den do školy nešel, protože jsme šli spát až nevím v kolik. Taťka mě omluvil. To je moje první živá vzpomínka na Ligu mistrů. Jak to tam Vláďa Šmicer s Milanem Barošem zvedli nad hlavu. To byla nádhera.“

Bavili jste se o tom s Vladimírem Šmicerem?
COUFAL:
„Jo, i s Barym. Mám štěstí, že jsem hrál s jedním vítězem Ligy mistrů a teď na Slavii potkávám druhého.“
BOŘIL: „Se Šmícou jsme si zatrénovali. To je velká věc.“
COUFAL: „Bary vyprávěl neuvěřitelné zážitky. Benítez přišel o poločase do kabiny a chtěl sundat dva hráče a místo nich tam chtěl dát tři. Gerrard prý vstal a říkal, že i když prohrávají 0:3, asi je nenechají hrát s jedním hráčem navíc.“
BOŘIL: „Potom to otočili a …“
COUFAL: „Bylo to silný a skvělý.“
BOŘIL: „Já jsem to taky viděl. I u nás to bylo tak, že jel fotbal a hokej. Celá rodina jsme sportovní. Mám ještě dva starší bráchy, oni hráli hokej, já fotbal a takhle se to dřív pořád točilo. Teď už je jeden brácha voják a druhý policajt, takže už jsou trošku někde jinde.“

Aspoň máte ochranku.
BOŘIL:
„Určitě.“ (směje se)

Měli jste kliku, že vás rodiče nechali dívat na Ligu mistrů v televizi. Začíná ve tři čtvrtě na devět, což není pro školáky ideální.
COUFAL:
„Taťka mě bral na každý fotbal s sebou. Říkal, že díváním se člověk vždycky nejvíc naučí. Tak jsem sledoval všechno, co šlo. Od I. B třídy až po Ligu mistrů. My jsme fotbalem žili a jsem za to rád.“

Jakou soutěž táta hrál?
COUFAL:
„Kdysi hrál za Vítkovice, ale myslím, že maximálně divizi. Nevím přesně, kecal bych. Ale teď trénoval naší vesnici. Je velký fanoušek fotbalu a je do něj zapálený. Taky je to jeho život.“

Oba tátové asi nechyběli na odvetě s Kluží?
COUFAL:
„Můj táta v Edenu byl.“
BOŘIL: „Můj taky.“

Byli dojatí?
BOŘIL:
„Celý stadion byl dojatý. Táta a celá rodina mi gratulovali. Zaplaťpánbůh, že tam jsme.“
COUFAL: „Já jsem s taťkou ani nestihl pokecat. Viděl jsem ho jen na tribuně, s manželkou a s malým. Protože mě zase vylosovali na dopink. Nemohl jsem se přiblížit, hned by mě vzali do místnosti. Zažil jsem jen s klukama děrovačku na hřišti, v kabině jsem samozřejmě nebyl. Tak je to vždycky. Když je větší zápas, musím na dopink. Nevím, co jsem jim udělal.“
BOŘIL: „Mě vzali hned. Takže já jsem vůbec nikde nebyl. Došli si pro mě až na hřiště. Nešlo to, byl jsem tam tři hodiny.“
COUFAL: „Já jsem přijel za klukama na večeři asi až dvě hodiny potom, co už na ní seděli. Jde to fakt špatně. Naštěstí jsme aspoň vyhráli. Seděli jsme s Gadžim (Davidem Hovorkou), povídali jsme si a odepisovali jsme na gratulace.“
BOŘIL: „Já odepisoval dva dny. Poprvé a možná naposled.“ (směje se)

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
Získejte neomezený přístup již od 1 Kč měsíčně

Chci předplatné Premium
Vstoupit do diskuse
0
Osmifinále
Články odjinud


Články odjinud