V dětství přišel o otce, pak skončil na vozíku. Teď patří k oporám Realu
Jako malý kluk na divokém předměstí Paříže snil o velké kariéře. Fakt, že hrdě reprezentoval mládežnické výběry Paris Saint-Germain, sny Ferlanda Mendyho posouval blíže k realitě. Byl to právě francouzský bek, kdo ve středu jedinou brankou rozhodl o výhře Realu Madrid v úvodním osmifinále Ligy mistrů nad Atalantou (1:0). Ještě v pubertě byl přitom odkázaný na invalidní vozík s vyhlídkami, že už se nikdy nepostaví na nohy.
Byl to jeho zápas. V první půli při ofenzivním výpadu Ferlanda Mendyho fauloval Remo Freuler a záložník Atalanty vyfasoval červenou kartu, ve druhém poločase si 25letý obránce našteloval míč na slabší pravačku a zpoza vápna rozsekl urputný boj.
„Trefil to krásně, ale jeho jsme mezi střelci popravdě nečekali,“ smál se Zinedine Zidane po hubené výhře 1:0. Mendy mu vytrhl trn z paty. Madridské družině v Bergamu chybělo devět hráčů prvního týmu a lavičku měl seskládanou z mladíků z třetiligového béčka.
Nenápadný hrdina však vůbec nezapadá do šablony „hvězdná posila“, na které jsou fanoušci Realu zvyklí. Když v létě 2019 dorazil na San Bernabéu, málem si toho vedle hvězdných nákupů Edena Hazara či Luky Joviče téměř nikdo nevšiml. Největší rozruch vzbudilo, když při představování na stadionu nedokázal párkrát zažonglovat s míčem na kopačkách. Celý svět se mu posmíval.
Postupem času však začal syn senegalských přistěhovalců získávat fanoušky na svoji stranu. Ze sestavy vystrnadil nedotknutelného Marcela a Zidane si těžká utkání bez francouzské „motorky“ nedokázal představit. Blesková akcelerace v podání Mendyho totiž svádí k podezřívání, že má v kopačkách namontovaný motůrek. V soubojích je pevný jako skála. Ideální bek moderní doby.
Zidane moc dobře věděl, proč o něj vedení žádá. Od léta 2019 naskočil v základu v 36 zápasech, přičemž v prvních 32 s ním tým nepoznal pocit porážky, čímž atakoval rekordní šňůru Cesca Fábregase, jenž v Barceloně skončil na 39 utkáních bez prohry.
Ne vždy však bylo rychlonohému obránci do smíchu. V 11 letech přišel o otce, o rok později mu lékaři v kyčli objevili infekci. Zprvu se zdálo, že onemocnění nebude vážné. Kolem puberty ho však zalil smutek. Temné období, kdy nevěděl, zda se vůbec ještě někdy postaví na vlastní nohy. Kopání do balonu bylo nepředstavitelné.
„Když mi bylo patnáct, doktoři mi řekli, že už nikdy nebudu chodit. Byl jsem na invalidním vozíku. Sedm měsíců jsem strávil v nemocnici a nemohl chodit,“ popsal při přestupu do Madridu tehdejší trable.
V 16 letech už se potíže rozjely naplno. Musel být hospitalizován, chodit nemohl. Lékaři mu diagnostikovali artritidu. Nemoc, jež je často způsobena bakteriemi, viry či plísněmi, jež se dostanou do krevního oběhu, či otevřenou ránou, pokud není ošetřena. Projevuje se přímým působením na kloub a způsobuje těžkou únavu a bolesti. Mateřské PSG se od Mendyho odvrátilo zády a léčba tak zůstala na samotném hráči.
Nevzdal se. Uzdravení trvalo osm měsíců, ale Mendy opět mohl chodit a hrát fotbal. Pomocnou ruku dostal od akademie Le Havru, odkud vzešli Paul Pogba, Rijád Mahrez či Dimitri Payet. Za necelé dva roky putoval za pět milionů eur do Lyonu. Přišla pozvánka do reprezentace a v létě 2019 jej téměř za desetinásobek vykoupil Real.
„Je to šílené. Opravdu tu stojím. Nemohu tomu uvěřit. Těším se na Ramose, na Benzemu... Na všechny,“ usmíval se v létě 2019 před zraky desítek novinářů.
A těch pár nepovedených žonglů? Nad nimi se mohl jenom pousmát. V životě už vyhrál větší bitvy.
