Jako druhý Tiraspol? Důvody vyřazení Slavie, které se nemělo stát

Zaplněný Eden byl natěšený, že Slavia konečně v odvetě ukáže svou větší sílu a soupeře s evidentně nižší kvalitou vyřadí. Ze začátku na domácích byla znát až příliš velká nervozita, naštěstí zhruba od pětadvacáté minuty byla na hřišti až na pár náznaků Fradi jenom Slavia. Sešívaní bušili, tlačili, chtěli vší silou vylomit dveře, měli obrovské množství šancí větších i menších, ale prostě balon do brány neprocpali. Zhruba posledních dvacet minut už bylo čistě ve znamení klasické frustrace ze zdržování soupeře. Chyběla trpělivost, kterou ukázal třeba Lukáš Masopust, který prostrčil balon Tarasi Kačarabovi.

Jan Kuchta přišel na závěrečnou půl hodinu hry • Foto Dominik Bakeš (Sport)

Ano, Slavii provázela v dvojzápase smůla. Na druhou stranu je těžké si vybavit, kolik měli v odvetě domácí vyložených tutovek, kdy by se hráč dostal do šance jeden na jednoho proti brankáři. Centrů do vápna Ferencvárose mířilo bezpočet, ale letěly z hloubi pole. Přitom třeba zpětné přihrávky a obloučky z úrovně brankové čáry jsou daleko nebezpečnější. Takové situace si ale Slavia nepřipravila. Zvlášť Alexander Bah mohl více roztahovat hru do šíře a zdvojovat kraje. Zbyly spíš unáhlené a nepřesné střely. Připomínalo to podobné trápení, jaké zažívala Slavia za Jaroslava Šilhavého proti Apoelu nebo Astaně.

Alexander Bah byl po vyřazení z předkola Ligy mistrů hodně zklamaný • Foto Dominik Bakeš (Sport)

Proti urostlé obraně hostů Slavia neměla převahu ani z rohů a standardních situací, kde dřív dominovala. Schválně, kolik hlavičkářů specialistů v jedenáctce domácích napočítáte. Abdalláh Sima je stále úkaz, což dokázal svým individuálním průnikem, do svého pověstného výskoku se ale nedostal. Snad Jan Kuchta, někdo by přidal Tarase Kačarabu, Tomáš Holeš spíš vyplave na zadní tyči. Nejsou tu už ale hráči jako Škoda, Deli, Ngadeu, nemluvě o Součkovi - ale i další. Bylo to znát.

Abdallah Sima se v závěru utkání snažil, ale ani on nedokázal skórovat • Foto Dominik Bakeš (Sport)

Když už jsme se zastavili u Apoelu, předkola Ligy mistrů jsou pro Slavii šílená muka. Dobře to shrnul Jakub Podaný v iSport podcastu - od Slavie jako by se prostě čekalo, že by měla hrát Ligu mistrů. Za dvacet let v Česku nebyl lepší tým, přitom ze čtyř titulů a předkol se postoupilo jenom jednou. A to taky s pořádným vypětím sil proti Kluži. Ostatně po všech svých sedmi titulech Slavia postoupila do Ligy mistrů jenom jednou. Sešívaní mají takové množství secvičených mechanismů a vynikající fyzičku, že dokážou překonat obrovské nervy, ale teď bylo vidět, jaký balvan na srdci nesli. Předkola jsou šílená, nevyzpytatelná, jako hokejové play-off nebo fotbalové derby. Doslova neznají favorita, a to se zase jednou projevilo. Slavii prostě chybí lehkost Plzně, od které se toho tolik nečekalo. Jasně, Ligu mistrů by sešívaní hrát měli, ale možná se až příliš upínají na tento jednoznačný a hlavní cíl, až si sami svazují nohy. Snad pro Slavii nebude Ferencváros druhý Tiraspol, strašák z roku 2009.

Vyřazení z Ligy mistrů je o to bolestivější, že nabuzený Eden vnímal zápas jako velký návrat. Pro mnohé diváky - a nejen je - se jednalo o první zápas po roce před zaplněnými tribunami. Atmosféra v Edenu byla úžasná, ze začátku se těžko šlo soustředit na cokoliv jiného, než na to, jak člověka polévá na zádech euforie a husí kůže z rachotu fanoušků. Snad to tak ještě dlouho vydrží a alespoň diváci uvidí co nejvíce zápasů v evropských pohárech.

Fanoušci Slavie dali svým choreem jasně najevo, jaký výsledek by si přáli • Foto Dominik Bakeš (Sport)