PŘÍMO Z BARCELONY | Druhý největší stadion v Barceloně má ještě delší historii než Camp Nou. Zvenku je rozhodně pěknější než jeho mladší a zvučnější sourozenec. Podobným poutním místem jako domácí stánek FC Barcelona ale Olympijský stadion není. Spíš zeje prázdnotou a moc se neví, co s ním. To se ale minimálně příští sezonu pro středečního soupeře fotbalistů Plzně v Lize mistrů změní. Podívejte se na video, jak to na místě vypadá...
Důvod stěhování? Dlouho odkládaná rekonstrukce, do které se Barcelona pouští a která se má protáhnout až do roku 2026. Kvůli ní bude klub muset odehrát minimálně celou jednu sezonu jinde.
Uvažovalo se o stadionu Johanna Cruyffa uvnitř nové akademie La Masie, jenže kapacita podobná jako v Mladé Boleslavi by zřejmě nebyla příliš dostačující pro jeden z největších klubů světa. Variantou by bylo i Miniestadi vedle Camp Nou, někdejší stadion s kapacitou 15 tisíc diváků ale musel ustoupit výstavbě nové sportovní haly.
A tak volba padla na Estadi Lluis Companys - olympijský stadion, dnes s kapacitou necelých 56 tisíc diváků, příznačně pojmenovaný po katalánském prezidentovi, jenž byl v roce 1940 popraven frankistickým režimem. Stánek vznikl už takřka před sto lety, kdy se Barcelona ucházela o pořádání olympiády v roce 1936, a i proto má jeho fasáda spoustu historických prvků.
Her se ale město dočkalo až v roce 1992. Olympijský komplex v Barceloně je ostatně dodnes jedním z nejpovedenějších příkladů toho, jak město může profitovat z pořádání velké sportovní akce. Barcelonu dostal na světovou mapu, a i díky ní, stejně jako zásluhou úspěchů samotného klubu, přispěl k rozvoji turismu ve městě.
Na dnešní megalomanské poměry olympiád už je park ale možná až příliš subtilní, a tak by v současnosti podobný projekt asi neměl šanci na úspěch. Snad i proto ale nevytvořil tolik “bílých slonů”, tedy opuštěných stánků a pohrobků sportovních megaakcí, které už dnes nemají své využití.
Olympijský komplex v Barceloně je oproti tomu stále udržovaný, přitahuje turisty, běžce i pejskaře. V hale se pravidelně konají hudební koncerty, na baseballovém hřišti v době vzniku reportáže zrovna trénovalo jedno místní družstvo, i bazény v plaveckém stadionu jsou otevřeny pro veřejnost.
Snad jediným bílým slonem je dnes paradoxně samotný olympijský stadion. Na rozdíl od Camp Nou za posledních třicet let hostil i některé reprezentační zápasy a mezi lety 1998 a 2009 tu působil Espanyol. Od stěhování druhého velkého barcelonského klubu na vlastní nový stadion je ale využití pro olympijský stánek velmi sporadické.
Olympijský stadion tak dnes trochu s nadsázkou připomíná Stadion Evžena Rošického na pražském Strahově - taky se nachází na větrné hůrce, kam jezdí pár autobusů za hodinu, takže pro diváky je hůř dostupný. A stejně jako pražský stadion sloužil jako azyl, byť delší dobu, pro jeden ze dvou největších pražských klubů. Bohatá historie barcelonského stadionu sice zatím nedovolí myšlenky na bourání, ale jeho budoucnost je stále nejistá.
To se ale může změnit se sezonou 2023/24. FC Barcelona má v plánu vynaložit v přepočtu takřka půl miliardy korun na posílení infrastruktury na stadionu, kolem kterého se v současnosti nachází trochu úsměvně jen pár okének na prodej lístků. Velkorysé prostředí je ale pro pořádání fotbalových zápasů snad i vhodnější než současné okolí Camp Nou ve čtvrti Les Corts.
Sport Magazín Plus ke startu evropských pohárů v pátečním deníku Sport
