Jihoamerické opory. Poslední triumf v LM zařídili Interu tihle borci

Příchod stopera z Bayernu, se kterým ovládl Německo, se v létě 2009 ukázal jako vynikající tah. Kapitán brazilské reprezentace i po třicítce předváděl mimořádně kvalitní výkony, celou defenzivu Interu zpevnil a s Argentincem Walterem Samuelem vytvořil neprostupnou dvojici. Byť Lúcio v Mnichově vyhrál všemožné trofeje, až v Miláně se radoval z vítězství v Lize mistrů. Po třech letech odešel jako volný hráč do Juventusu, ale tam už to nebylo ono. Končil v Indii.

On a Daniel Alves, spoluhráč z brazilského nároďáku, byli tehdy označováni za nejlepší pravé beky na světě. Maicon brouzdal celou svou stranu každý zápas neúnavně celých devadesát minut, byl k nezastavení. V Serii A přispěl k mistrovskému titulu šesti vstřelenými góly a jedenácti asistencemi! Řečeno s nadsázkou: bránit ani nepotřeboval, protože soupeře zaměstnával svými výpady. Druhá strana tak ofenzivní nebyla, zaskakoval tam totiž rumunský stoper Chivu.

V Realu Madrid si ho moc nevážili, o to víc pak mohli litovat, jak výtečný středopolař z Cambiassa v Itálii vyrostl. Dnes by se jeho role na hřišti označovala jako „moderní šestka“, inteligencí a vytříbenou levačkou vynahradil rychlostní hendikep. Pracoval jako stroj, počítač. Vybojoval spoustu míčů a distribuoval je dál, především Wesleymu Sneijderovi, jenž operoval před ním. Na závěr kariéry si vyzkoušel angažmá v Leicesteru a Olympiakosu.

Také Nizozemec dorazil na San Siro ze Santiaga Bernabéu, Real jej v srpnu 2009 lehkovážně pustil „jen“ za patnáct milionů eur. Sneijder oblékl dres s číslem deset a jako typická „desítka“ okamžitě dominoval. Cambiasso s legendárním Javierem Zanettim mu kryli záda, trojice záložníků fungovala výtečně. Militovi asistoval u spousty branek, díky precizní kopací technice zahrával standardní situace a z dálky střílel na brankáře své pověstné pumelice. Pak v Galatasarayi pobláznil i Turecko.

Byl to šok, když v létě 2009 zamířil Eto´o, tehdy jeden z nejlepších útočníků planety, do Interu. Rychlý Kamerunec byl součástí megavýměny, protože Barcelona zatoužila po Zlatanu Ibrahimovicovi. A jak se brzy ukázalo, vydělal na tom Milán. S renomovaným kanonýrem totiž přišly nejen branky, ale i zkušenosti z velkých zápasů a srdce šampiona. Eto´o vyhrál Ligu mistrů dvakrát po sobě, odchodem do ruské Machačkaly však zbytečně brzy opustil svět velkého fotbalu.

Další ze superkaufů tehdejšího vedení před památným „treble“ ročníkem. Z Janova dorazil zkušený forvard, jehož výkonnost ve velkoklubu ještě povyrostla. Finále Ligy mistrů rozhodl Milito dvěma pěknými góly, ale branky střílel spolehlivě ve všech soutěžích. Zajímavost: v semifinále pomohl jednou trefou a dvěma asistencemi vyřadit Barcelonu, za kterou hrál jeho bratr Gabriel. Diego se na závěr kariéry vrátil domů do Argentiny, kde ještě nastupoval za mateřský Racing Club.

Branky: 35. a 70. Milito. Rozhodčí: Webb (Anglie). ŽK: Demichelis, Van Bommel – Chivu. Diváci: 73494. Poločas: 0:1.

Sestavy:

BAYERN: Butt – Lahm, Van Buyten, Demichelis, Badstuber – Van Bommel, Schweinsteiger – Robben, Müller, Altintop (62. Klose) – Olič (73. Goméz). Trenér: Van Gaal.

INTER: César – Maicon, Lúcio, Samuel, Chivu (68. Stankovič) – Zanetti, Sneijder, Cambiasso – Eto´o, Milito (90. Materazzi), Panděv (79. Muntari). Trenér: Mourinho.