Carlo Ancelotti dal dohromady nesourodou skupinu hráčů a navzdory nepřízni osudu získal další titul v La Lize (s dvouciferným náskokem), Superpohár a ve Wembley možná usedne na trůn Champions League. Z madridského týmu, který by vlastně neměl fungovat, se stal jeden z nejbravurnějších v Evropě. Real znamená královský, ale tohle je spíš fotbalová demokracie, vláda nezištných Galácticos, kteří se dělí o moc v nekonečné honbě za trofejemi.
Luka Modrič chtěl své oblíbené místo na lavičce. Podíval se na řadu náhradníků Realu Madrid a rukou udělal gesto „přesedni si“. Když to nezabralo, postavil se přímo nad Daniho Ceballose a šťouchl ho obviňujícím prstem. V této fázi kariéry bychom Modričovi mohli odpustit trochu ega. Pro muže, který vyhrál pětkrát Ligu mistrů a získal Zlatý míč, může být sledování vyřazovacího zápasu s Manchesterem City ze střídačky poněkud ponižující. To, že se musí hádat o svůj plac mezi náhradníky, je věc, která by menšího člověka mohla poslat brečet do televize k Piersi Morganovi.
Ale ve výměně názorů Modriče s Ceballosem nebyla žádná hořkost, 38letý Chorvat se spoluhráči v dobrém vysmál a sklouzl k němu, když ho poplácal po rameni a usadil se jako dědeček do houpacího křesla, přičemž se spokojeně usmíval, že jsou všichni přesně tam, kam patří.
Tohle je zázrak moderního Realu: místo Galácticos vybudoval tým nesobeckých superhvězd, jež se spokojí s tím, že fungují jako hráči s určitou rolí. Přístup „team-first“, díky němuž jsou takticky pružnější než soupeři (a zábavnější), je vynesl k triumfální sezoně, kterou obklopovala aura nevyhnutelnosti.
Nejen stará garda uvěřila myšlence