Den D je tady, kouč Jose Mourinho dorazí dnes večer na „svůj“ Stamford Bridge. V aréně, kde před nedávnem slavil s Chelsea dva mistrovské tituly, na místě, kde ho fanoušci zbožňují, povede do rozhodující bitvy o čtvrtfinále Ligy mistrů Inter Milán. K postupu má blíž jeho tým, úvodní duel na San Siru vyhrál 2:1. Smazat manko nepomůže „blues“ brankář Petr Čech, který má poraněný lýtkový sval.
Jeho srdce patří Chelsea. Tím se kouč Interu Milán Jose Mourinho po odchodu ze Stamford Bridge před dvěma a půl lety netají. Ovšem dnes večer půjdou city stranou – v odvetě osmifinále Ligy mistrů bude chtít vidět „blues“ na kolenou.
„Moje srdce je tentokrát na jiné straně. Tak, jak to dělají profesionálové,“ ujistil Mourinho. Do Londýna přicestoval v dobré náladě. A jako vždy sebevědomý a prostořeký. „Každý ví, že Mourinho na Stamford Bridge neprohrává. Můj rekord je nepřekonatelný. Je úžasné, byli jsme silní tak dlouhý čas,“ připomněl, že během tří let v Cheslea v Premier League na domácím trávníku neprohrál. 
„Jose bude hlavní postavou večera. Dostane se mu velkého přivítání, pořád to je nejúspěšnější trenér v historii klubu,“ podotkl záložník Chelsea Frank Lampard, kterému zalezl Mourinho pod kůži. A má ně něj, jako spousta dalších hráčů, spousty vzpomínek. Deník Sport přináší některé z nich.
| 3 |
| Přes tři roky neprohrál Mourinho při angažmá v Chelsea na Stamford Bridge zápas v Premier League |
Vzpomínky hráčů na Mourinha
Byl jsem zrovna na soustředění národního týmu, mířil jsem do jídelny, v televizi na chodbě jsem zaslechl Mourinhův hlas. Šel jsem se mrknout. U obrazovky už byli nalepeni mí spoluhráči. Mourinho mluvil o tabulce, předváděl svůj nafoukaný styl, měl jistý, sebevědomý projev. „Viděl jsi tvého nového trenéra?“ ptali se mě pak donekonečna spoluhráči z reprezentace. A vzápětí dodávali: „Kdo si tenhle sr... myslí, že je?“
Frank Lampard
Mourinho mě na tréninku často okřikoval. „Proč netrénuješ tak, jak hraješ? Proč jsi během tréninku na ho...?“ Asi po roce jsem s ním měl schůzku, a řekl mu, že chci odejít. Vzal to až příliš vážně. „Když chceš, tak jdi,“ odvětil. Asi tři týdny jsem pak nehrál. Pak si mě Mourinho znenadání zavolal. „Omlouvám se. Mluvil jsi, neměl jsi mluvit, ale já jsem reagoval špatně. Nyní si zasloužíš hrát.“ Vyrazil mi dech, od té doby jsem opravdu začal pravidelně nastupovat.
Ricardo Carvalho
Dorazil do tréninkového centra v Cobhamu. Následující minuty byly jako rána do zad. Řekl nám, že končí. Viděli jsme, jak zadržuje smutek. Když skončil, objal se s každým hráčem. „Přeji vám i vašim rodinám hodně štěstí. A děkuji vám. Dokonce i těm, kteří mě zradili,“ pověděl pak. Nezadržel jsem slzy, když jsem ho objal a říkal mu sbohem. Bylo skličující vidět, jak člověk, ke kterému jsem měl blízko, odchází. Cítil jsem se jako sirotek.
Didier Drogba
Frank Rijkaard se po zápase s Chelsea neudržel. Nebyl rozlícený z toho, že jsme vypadli z Ligy mistrů, ale z chování Mourinha a jeho asistenta Brita. Po slovních napadáních se Brito v tunelu po Rijkaardovi natahoval pěstí. Běžel jsem mu na pomoc, v tom jsem spatřil Mourinha, jak se mi snaží poklepat na záda. Otočil jsem se, pohlédl mu do očí a řekl: „Pane, vím, že jste velký trenér, a velký muž. Ale také, že jste velký sr...“ Zůstal stát jako opařený, nevěděl, co má říct. Koukal chvíli do země a potom zmizel v šatně.
Samuel Eto´o
