Kozáčik: Necítil jsem zájem Slavie

„Vadil mi jeho přístup k hráčům,“ vysvětlil současný brankář Sparty.

Po roce se stal Kozáčik na Letné prvním brankářem. Start do sezony se mu povedl, nedostával moc gólů. Jenže teď jich inkasoval ve dvou zápasech šest – tři v Liberci a tři v odvetě Poháru UEFA s Dinamem Záhřeb. A Spartu čeká pondělní derby proti rozjeté Slavii…

Zažíváte zatím nejtěžší týden v sezoně?
„Je to hodně náročné. Liberec, Dinamo Záhřeb a teď Slavia – to jsou tři opravdu těžké zápasy v krátké době.“

Jak moc zasáhly poslední dva zápasy psychiku Sparty?
„Samozřejmě, že jsme chtěli zvládnout Liberec i Záhřeb úplně jinak. V Poháru UEFA jsme mysleli minimálně na účast ve skupině, je pro nás zklamání, že jsme už skončili.“

Ptal jsem se na psychiku kvůli tomu, že nyní se postavíte proti Slavii. Je to ideální soupeř v tuto chvíli?
„Víme, že to bude těžký zápas. Ale když ho zvládneme, může nám to dost pomoct.“

Těšíte se na derby hodně? Nastoupíte proti hráčům, které dobře znáte, proti klubu, v němž jste působil…
„Já jsem na derby ještě pořádně nemyslel. Nejprve jsme rozebírali Liberec, potom utkání s Dinamem Záhřeb… Až teď přichází na řadu derby.“

Co pro vás momentálně znamená Slavia?
„Minulost. Mám na ní hodně vzpomínek, byla to pro mě velká zkušenost. Dostal jsem od Slavie šanci ukázat se ve velkém fotbale, čehož si hodně vážím. Staly se tam ale i nepříjemné věci, neodcházel jsem v dobré situaci.“

Jak si to mám vysvětlit?
„Necítil jsem ze strany Slavie, že by mě chtěli. Proto ten konec nebyl úplně nejlepší. Ideální by bylo, pokud bych přestupoval ze Slavie do zahraničí za nějakých iks peněz. To se nestalo. Poznal jsem, že mě nechtějí, proto jsem si hledal jiné angažmá a moc mě potěšilo, když se objevila nabídka Sparty.“

Jenže ta v té době počítala na místo jedničky s brankářem Poštulkou…
„To mi nevadilo, bral jsem to jako výzvu. Věděl jsem, že když se prosadím tady, bude to pro mě dobré.“

Počítal jste s tím, že budete na šanci rok čekat?
„To nikdo dopředu netuší.“

Dobře, bylo to tedy dlouhé čekání?
„Mně to celkem uteklo, narodila se nám dcera. (usměje se) A fotbalově jsem se to snažil dohánět v béčku Sparty.“

Před touto sezonou jste se prosadil na místo jedničky a nyní pravděpodobně zažijete první derby v dresu Sparty přímo na hřišti…
(skočí do řeči). „Už jsme měl premiéru, v minulé sezoně za béčko.“

Ale tohle bude asi něco jiného, ne?
„Jo, jasně.“

Budete pro vás velkou motivací, že nastoupíte proti Slavii, když jste cítil, že o vás v tomto klubu před rokem nestáli?
„Já se na ten zápas hlavně těším.“

Jako na každý jiný?
„No, tohle utkání je pro mě především výzva. Na druhou stranu: derby je specifické a jistým způsobem to znamená výzvu pro každého hráče. Asi větší zápas v české lize neexistuje.“

Dobrá, ale mě zajímá, jestli se vy osobně na ten souboj se Slavií hodně těšíte.
„Nějak extrémně to neberu.“

Ptám se proto, že jste přiznal, že jste se se Slavií nerozcházel v nejlepším.
„Chci se v tom zápase předvést. Ale nepovedu před zápasem nějaké velké řeči, rád bych se co nejlépe ukázal až na hřišti. A pokud bychom vyhráli, bylo by to pro mě zadostiučinění.“

Vaše problémy ve Slavii se údajně nejvíce vztahovaly k trenéru Jarolímovi. V čem jste si nejvíc neseděli?
„Vadil mi jeho přístup k hráčům. A to nemyslím jenom směrem ke mně, týkalo se to i jiných.“

Co to přesně znamená?
„Přístup k lidem, víc nemám co dodat. Já jsem neměl problém s jeho tréninky, ty mi nevadily“

Byl Jarolím v jednání s hráči nejhorší trenér, jakého jste zažil?
„Ano.“

Jak jste snášel, že trenér Jarolím často střídal gólmany?
„Bylo to takové zvláštní. Vždycky jsem půl sezony chytal, pak byl zase půl roku na lavičce. Samozřejmě, že jako trenér má na podobné rozhodnutí nárok.“

Čekal jste, že vás trenér Jarolím někdy víc podrží?
„Ano, gólman potřebuje cítit důvěru. Ale myslím si, že trenér Jarolím se v tomhle směru změnil, teď chytá stabilně Martin Vaniak, i když třeba nějakou chybu udělal. Asi trenér Jarolím zjistil, že bude lepší věřit jednomu gólmanovi a trochu ho i podržet.“

Nyní vás ve Spartě připravuje trenér Lavička. V čem se nejvíc liší od Karla Jarolíma?
„To jsou úplně jiné osoby. Povahou, komunikací s hráči. Jsou hodně rozdílní.“

Převažují negativní věci ve vašich vzpomínkách na Slavii kvůli tomu, jak jste v klubu skončil?
„Ne, ne. Beru to jako zkušenost, všechno člověku něco dá.“

Potkali jste se od vašeho odchodu ze Slavie s trenérem Jarolímem?
„To budeme pořád řešit tohle téma?“

Ne, tohle je poslední otázka. Potkali jste se a bavili se o vašem odchodu s dostupem času?
„Ne, neviděli, nebavili.“

Vypadá to, že po rozhovoru s ním ani netoužíte…
„Je to prostě za mnou. A s odstupem času si říkám, že to byla dobrá zkušenost, která mě posunula zase o kousek dál.“

Dobrá, pojďme jinam. Zkuste porovnat Spartu a Slavii vašima očima? V čem je nejvýraznější rozdíl?
„Ve Spartě cítím větší tlak. Když se prohrálo ve Slavii, tolik se to neřešilo, nebylo to tak zásadní. Ale ve Spartě se berou jenom vítězství.“

Jak byste porovnal zázemí obou klubů?
„Sparta má určitě lepší. Když vidím to tréninkové centrum na Strahově…“

Ale Slavia zase postavila stadion v Edenu.
„Jo jasně, ale nevím přesně, jak to tam nyní funguje.“

Koho podle vás staví veřejnost a fanoušci výš? Spartu nebo Slavii?
„Myslím si, že o trošku vede Sparta.“

Je víc sledovaná? Poznáváte teď, že by při venkovních zápasech chodilo víc lidí na Spartu než na Slavii?
„To se těžko porovnává. Myslím si, že oba kluby jsou v tomhle směru na podobné úrovni.“

Jak si zvyká slávista ve Spartě?
„Netušil jsem dopředu, jak to dopadne, jak to vezmou lidé kolem. Ale dopadlo to dobře, žádný větší problém si nevybavím.“

Ani fanoušci Slavie vám někdy tu změnu dresu nepřipomněli?
„A to zase jo, ale s tím se člověk musí smířit.“

Kdy vám to dali najevo?
„V zimě na halovém turnaji měli pár poznámek.“

A rýpl si do vás někdo ze sparťanů? Neslyšel jste narážku ve smyslu: ´Konečně jsi našel ten správný klub.´…
„Tak samozřejmě, že jsem si něco v tomhle směru vyslechl. Ale nejednalo se o nic zásadního.“

Pocházíte ze Slovenska, jak se tam vůbec dívají na derby pražských „S“? Říká jim to něco?
„Já tam většinou trávím čas s členy z mé rodiny a s lidmi ze sousedství.“

A ty derby nezajímá?
„Oni se zajímají spíš o to, jak se mám, co dělám, jak se mi daří a tak. Ale neřeší moc, jestli hraju za Slavii nebo za Spartu a kdy bude derby. Oni spíš fandí mně bez ohledu na to, v jakém klubu působím.“

Dá se srovnat souboj tradičních slovenských celků Slovanu s Interem s derby pražských „S“?
„To asi ne.“

A je tam nějaký podobný zápas jako derby?
„Myslím si, že ne. Takhle tam nikdo žádný zápas neprožívá. Já jsem ze Slovenska odcházel v dorostu, takže ten dospělý fotbal tolik neznám. Ale podle toho, co vím, se tam takový zápas nenajde.“

Ještě odbočme od fotbalu. Prohlásil jste, že se asi po kariéře usadíte v Praze. To vám nebude chybět Slovensko?
„Mám v Praze rodinu, ta situace se změnila oproti době, kdy jsem Slovensko opouštěl.“

Pocházíte z menšího města, jak jste si na Prahu zvykl?
„Město se mi moc líbí, jsem tu spokojený, navíc odtud pochází manželka. Díky ní se tu cítím fakt dobře. A v Praze má člověk pro život spoustu možností, dovedu si představit, že se tady usadím.“

Kde se cítíte víc doma. V Praze, nebo na Slovensku?
„Beru to tak, že domov mám už tady. Ale na Slovensko jezdím pořád hodně rád, za pět hodin tam autem jsem, což také není taková nezvládnutelná vzdálenost.“

Jaké pro vás byly začátky? Do Prahy jste přišel jako dorostenec…
„No, nebylo to jednoduché, nikoho jsem tu neznal. I když vlastně na jednoho člověka jsem se mohl spolehnout.“

Na někoho ze Slavie?
„V úplných začátcích mi moc pomohl tátův kamarád z mládí, který pochází ze stejné vesnice jako já.“

S čím jste se na něj nejvíc obracel?
„Vlastně se vším. Hlavně s různým vyřizováním po úřadech. Ale už jsem měl v tomhle směru jednu zkušenost, takže jsem to tu vstřebával lépe.“

Jakou zkušenost máte na mysli?
„Ve třinácti letech jsem přestupoval do Košic. To bylo hodně brzy.“

A hlavně hodně daleko od domova, že?
„Velký skok. Jako kdyby přišel třináctiletý kluk z Moravy do Prahy. Odcházel jsem ze středního Slovenska na východ, musel jsem si zvykat na spoustu věcí, hlavně na úplně jiný druh nářečí, ze začátku jsem tam moc nerozuměl. Ale všechno tohle se mi pak hodilo, když jsem přestupoval do Prahy. Už jsem byl odolnější, dokázal jsem se rychleji adaptovat.“

Je vám teprve čtyřiadvacet let, ale v Česku trávíte už šestý rok. Plánoval jste takhle dlouhý „pobyt“ v Praze?
„Věděl jsem, že tu nějakou dobu zůstanu. Ale nepřemýšlel jsem o tom dopředu a nechal věcem volný průběh.“