Hapal: Slavii chci porazit!

Teď ale chce v pondělí porazit Slavii a dostat se do čela nejvyšší české fotbalové soutěže.

„To musí být motivace celého mužstva," říká PAVEL HAPAL, devětatřicetiletý kouč Mladé Boleslavi.

Na boleslavském stadionu začínali správci lajnovat plochu hlavního hřiště. Zahradníci stříhali živé ploty a i on měl napilno. Po dopolední přípravě v posilovně nachystal svým svěřencům odpolední fázi na trávníku.

„Jak to bude dlouhé?" optal se na začátek rozhovoru. „Půlhodina. Tak to může být i déle," dodal. Nakonec se interview skutečně o pár minut ještě protáhlo.

O zápase Mladá Boleslav-Slavia se hovoří jako o šlágru podzimu. Jak ho berete vy?
„Moc se na pondělí těším. Ale jako zápas podzimu ho neberu. Ano, hraje první s druhým, proto je na utkání upřena velká pozornost. Rozhodně bych to však nedával do rovnice: Kdo vyhraje tenhle zápas, vyhraje celý ligový podzim. Do zimní pauzy bude chybět pět kol. Zároveň dobře víme, že pokud Slavii porazíme, tak se ocitneme v čele tabulky."

Je to pro vás velká motivace?
„Snažím se vytvářet vítěznou atmosféru, ale na druhou stranu nechci svazovat hráčům nohy. Být po jednom utkání první není rozhodující."

V pondělí vám mohou obě pražská „S" hledět na záda. Skrývá v sobě Mladá Boleslav potenciál, aby je dokázala dostat i na konci soutěže za sebe?
„Co se týká kvality hráčského kádru, tak určitě. Dosud ale nevyhráváme zápasy s takovou lehkostí jako Slavia. Míváme v utkáních výpadky a toho jsme si vědomi. Pokud se nám však podaří výkon, který po týmu chceme, udržet po celých devadesát minut, tak můžeme být úspěšní."

Souhlasíte, že Slavia v tuzemsku momentálně hraje nejhezčí fotbal?
„Stoprocentně. Slavia minimálně inkasuje a naopak umí zápasy vyhrát velkým brankovým rozdílem. Takže - hraje nejkvalitnější fotbal v naší lize."

Co se vám na její hře líbí nejvíce?
„Variabilita. Ve středové řadě nastupuje spousta kvalitních hráčů, kteří mění místo, jsou výborně technicky vybavení, a to je největší deviza mužstva. Samozřejmě podpořená tím, že kterýkoli hráč může vstřelit branku."

Ještě vám nevolal Vladimír Šmicer, s nímž jste působil v národním celku?
„Ne. Jsme kamarádi, byl jsem u jeho premiéry v reprezentaci. Proti Kypru v Košicích. Tam jsem hrál krajního obránce a on byl přede mnou na pravé straně. Ale dlouhou dobu jsme se nestýkali. Jestli na nějaké hecování přijde, tak jedině před utkáním."

Co říkáte jeho návratu do české ligy?
„Je to velká osobnost. Na hřišti je navzdory zraněním, která ho potkala, pořád schopný udělat zápas. Jako nedávno v derby na Spartě. A přínosem je jistě i v kabině. Nikdo ze slávistů nemá odkopáno tolik jako on, tak k němu všichni musejí vzhlížet. Vždyť hrál za Liverpool a vyhrál s ním Ligu mistrů. Kdo jiný by jim mohl předat tolik zkušeností."

Šmicrův „comeback" je dáván do kontrastu s příchodem Patrika Bergra na Letnou. Jak vychází tohle srovnání vám?
„Páťa se zranil. Navíc konstelace hráčského kádru není ve Spartě taková jako ve Slavii, což je patrné na hře i výsledcích. A podle mě Patrik nehrává na svém místě, tedy zkraje zálohy. Role tvůrce, kterou dostal, pro něj není. Všechno ale hlavně souvisí s odlišnou momentální situací ve Slavii a ve Spartě."

Jak vidíte zvenčí stav těchto dvou nesmiřitelných rivalů?
„Snad se sparťané neurazí. Ale vážně si myslím, že v současnosti má Slavia lepší hráčský kádr."

Když si člověk vedle sebe postaví Spartu a Boleslav, tak se nemůže nezastavit u jména Ludovic Sylvestre. Proč se na Letné neuplatnil a ve městě automobilů platí za hvězdu?
„Podle mě to je spojené s jeho rolí. Takovou roli, co má u nás, asi Ludo ve Spartě neměl."

Mohl byste to blíže vysvětlit?
„Ludo k nám přišel jako posila, osobnost. Dali jsme mu tuhle roli a on ji plní velice zdatně. Ve Spartě to měl ztížené, že kolem něho byli hráči jako Tomáš Řepka nebo Pavel Horváth, od kterých se čekalo, že mužstvo potáhnou. A navíc měl smůlu, že hrál na jiné pozici než na té, která mu vyhovuje. Nastupoval na místě defenzivního záložníka, což mu absolutně nesedí, protože je typem tvořivého hráče. To byl podle mě největší problém. A taky mu možná činil potíže tlak, který je na hráče Sparty mnohem větší než u nás kdekoli jinde."

Nezveličuje se poněkud síla onoho sparťanského tlaku? Vždyť nemůže být tak mohutný jako třeba v Manchesteru United, Chelsea či Barceloně.
„Těm, kteří ho nezažili, to přiblížím na příkladu titulu. Já bych titul chtěl, kdežto ve Spartě se titul získat musí. Pokud se nezíská, je to zklamání. A už v tom je jeden velký rozdíl mezi Boleslaví a Spartou. Její hráči musejí každý zápas vyhrát."

To se týkalo i vás, když jste na Letnou zamířil z Tenerife.
„Všechno se to na mě svalilo po té už stokrát omílané penaltě, kterou jsem neproměnil v zápase s Barcelonou. Pak už jsem těch příležitostí moc nedostal. Tlak úspěchu je tam velký."

Sparťanský šéf Daniel Křetínský řekl, že v Čechách ještě nenašel trenéra, který by dokázal ustát pres. Není to jen jakási obezlička?
„Těžko říct. Podle mě je nejpodstatnější kvalita hráčského kádru."

Myslíte si, že Sparta už je vyšachovaná ze hry o ligový primát?
„Zdaleka ne. Jsme teprve ve třetině ligy. Spartě to sice momentálně nejde, ale za tři čtyři kola může být všechno jinak. A třeba Slavia teď bude mít vzhledem k Poháru UEFA těžký program. Kdyby bylo tři čtyři kola před koncem, tak by šlo udělat nějakou prognózu. Ale teď nikoli. To opakuji i hráčům v Boleslavi."

Cítíte, že se tlak zvyšuje také na váš tým?
„Doufám, že ne. Pozornost je sice čím dál větší, ale hráči vědí, čeho chtějí dosáhnout a s tlakem se musí vyrovnat."

V minulé sezoně boleslavské mužstvo uvadalo, teď atakuje samotnou špici. Z čeho to pramení?
„Změnil se hráčský kádr. Kvalitně jsme odstartovali, což nám psychicky pomohlo. A zatím je mužstvo odhodlané jít za úspěchem, což je největší deviza."

O Boleslavi se dlouhodobě v kuloárech povídá, že vedení klubu má sklony mluvit trenérovi do sestavy. Je to tak? Nebo jde o čirou fámu?
„Nevím, jak to bylo u předešlých trenérů, ale já jsem zatím neměl jediný náznak od vedení klubu, že by mi chtělo hovořit do rozestavení nebo sestavy. Natož něco vnutit. Samozřejmě mám po každém utkání s vedením klubu pracovní schůzky, na nichž projednáváme, co bylo v utkání pozitivní a co negativní. Ale ještě ani jednou se nestalo, že by se nás trenéry snažil někdo ovlivnit ohledně sestavy."

Rozcházíte se v rámci pozápasových hodnocení občas třeba s generálním manažerem Jaromírem Šeterlem?
„Ano. Ale nejdůležitější je, abychom si z toho vzali to pozitivní. Abychom věděli, že ještě nějaké chyby jsou a uvědomovali jsme si to. To je jen ku prospěchu věci."

Jak vůbec vypadá váš běžný pracovní den? A nemusíte to vztahovat ani k týdnu před Slavií.
„Na stadion přicházím mezi sedmou a půl osmou. A společně se spolupracovníky jsem tu do odpoledních hodin. Někdy odcházím až kolem sedmé osmé hodiny večerní. Ale nechci, aby to vypadalo, že si člověk neudělá volno, neodpočine si. I trenér potřebuje vypnout. Proto když třeba máme jeden trénink, tak si odpoledne udělám volno."

Trošku jste mě předběhl, protože jsem se chtěl zeptat, jestli také patříte k trenérům workoholikům, kteří tvrdí, že pracují čtyřiadvacet hodin denně?
„Čtyřiadvacet hodin denně nemůže pracovat nikdo. Podobná praxe nemůže přinášet žádné ovoce, protože má člověk zamotanou hlavu a musí být automaticky unavený. Každý z nás by měl na chviličku vypnout a soustředit se na jiné věci. Říkat do médií: pracuji čtyřiadvacet hodin, to je hloupost.“

Hloupost, která působí na některé lidi z mimofotbalového prostředí až směšně.
„No jasně. Člověk přece musí relaxovat.“

Jak vy nejlépe relaxujete?
„Pro mě je nejlepším relaxem rodina. Zvláště teď, když jsem v Boleslavi a rodina v Olomouci. Minulý týden jsem se po třech nedělích dostal domů. Vzal jsem manželku a děti zahrát si minigolf do parku. Vyšlo i počasí, byl to nádherný den.“

Kolik máte potomků?
„Tři kluky. Nejstaršímu je šestnáct, prostřednímu sedm a nejmladšímu tři.“

Jak funguje rodinné soužití na dálku?
„Složitě, ale dá se to skloubit. Pokud máme den volna, tak se snažím odjet na Moravu a třeba teď před Slavií zase přijede na víkend rodina za mnou. Děti sice vidím málo, jenže nedá se nic dělat.“

Nepřemlouvají vás kluci, abyste s nimi doma jako klasický táta?
„Nejvíc se stýská tomu nejmladšímu. Ten mě vždycky drží kolem krku a říká: Tatínku, nikam nejezdi, zůstaň ještě. Ale samozřejmě ho to za den přejde. A v kontaktu jsme přes telefon pořád, i když nejde o kontakt osobní.“

Stihnete dohlížet na školu?
„Já mám tak šikovnou manželku, že se o tohle všechno postará. Děkuji jí, že to zvládá, i když někdy s vypětím sil, protože kluci jsou takoví čerti.“

Jak se vám líbí Boleslav jako město?
„Je menší než Olomouc a vládne tu klid, takže jsem spokojený. Mám rád pohodový život a ne ruch velkoměsta, proto mi Boleslav absolutně vyhovuje.“

Klid ale s trenéřinou moc dohromady nejde.
„Proto v době volna moc nevyhledávám lidi. Spíš jsem radši někde sám a ne tam, kde se člověk musí tlačit. Já třeba vůbec nejezdím nakupovat do obchodních center, kde je moc lidí.“

V létě jste neměl vlastní auto. Platí to stále?
„Ano. Ale jezdím služební škodovkou.“

Privátní vůz k životu nepotřebujete?
„Prodal jsem ho asi před třemi roky. Pokud se člověk pohybuje po Olomouci, tak auto nepotřebuje. Tramvají se dostanu do centra pohodlněji než autem. Nemusím přemýšlet, kde zaparkuji. Teď má auto jen manželka.“

Na Hané žije i muž, který vás ovlivnil jako hráče i jako trenéra. Čím vám imponuje Karel Brückner?
„Trénoval jsem pod ním dlouhou dobu a měl jsem pod ním skoro nejlepší hráčské výsledky. Byl to velice charismatický člověk, který měl u hráčů absolutní respekt. A když si umanul, že tuhle věc budeme jako tým řešit takhle, tak mužstvo uměl dovést k tomu, aby to tak skutečně řešilo. To je největší umění trenéra.“

Jak to dokázal?
„Hlavně tím, že sám žil pro fotbal. Rodinu postavil na vedlejší kolej. Dokázal číst vývoj fotbalu, dokázal číst soupeře, dokázal protivníka zaskočit standardními situacemi. Kolikrát jsme si jimi pomohli v těch nejsložitějších utkáních, jakými byli třeba zápasy s Hamburkem nebo Realem Madrid. Nebo zónové bránění u standardních situací? To zavedl až Brückner, ať si říká kdo chce, co chce. To se prostě tenkrát v Evropě nehrálo.“

Nezdá se vám, že Brückner začal jít v posledních letech proti vlastnímu proudu? V reprezentaci třeba přešel od presinku k hlubokému obrannému bloku.
„Osobně si myslím, že u něj už hraje trošku roli věk. Nechci říct, že je na trénování starý, ale přece jen energie pro fotbal už asi není taková, jak by si on sám představoval. Bude opotřebovanější, unavenější. Především ale mohl být na výsluní mnohem dříve, protože kvalitu na to měl už dávno.“

Stýkáte se spolu ještě?
„Spíš telefonicky. Oba jsme pracovně vytížení. Ale když je možnost, tak za ním rád zajdu.“

Pokud se nepletu, pronajímal jste mu kancelář na olomouckém stadionu.
„Jasně. Ta kancelář patří mně a trenérovi se v ní líbilo, tak jsem mu ji pronajal. Ale ty spekulace umocněné karikaturami Hapala, jak bere peníze od trenéra národního mužstva, byly nesmyslné. Samozřejmě, že nájem tam byl, ale symbolický.“

K trénování reprezentace jste se v létě dostal i vy. Stal jste se asistentem hlavního kouče Petra Rady. Co říkáte na hlasy části odborné
veřejnosti zdůrazňující, že by člověk v této funkci neměl zároveň působit v klubu?
„Já naopak nevím, co bych během týdne jako profesionální reprezentační asistent dělal. Řekněme si to na rovinu: být zaměstnancem svazu s rolí asistenta pro pátek, sobotu, neděli nebo pondělí, kdy se soutěžní zápasy hrají, to si nedovedu představit. Myslím si, že by to byl zbytečný přepych. Vzal jsem to proto, že podle mě na sledování našich hráčů v zahraničí má Petr Rada spoustu času a prostoru, takže to zvládá. A co se týká české ligy, tak to sledujeme i my s Jardou Šilhavým. Pro mě je však důležitý také každodenní styk s týmem.“

Nevidíte v tom střet zájmů? Například v tom, že byste mohl tlačit do týmu boleslavské hráče, třeba Papadopulose nebo Rajnocha.
„Není tomu tak. Rajnoch potvrzoval svoji kvalitu už v minulé sezoně, kdy jsem ještě v Boleslavi nebyl. A potvrdil ji i v utkání se Slovinskem.“

A Michal Papadopulos?
„Petrovi Radovi se líbilo, jak hrál Michal na Spartě a chtěl ho vyzkoušet. Já sám, a Michal to i někde řekl, jsem byl spíš proti tomu. Protože jsem věděl, že s tím budu hned spojovaný. Že se bude říkat: Pavel Hapal se stal asistentem a hned si prosadil dva hráče do reprezentace. Ale takhle my jako asistenti u nároďáku nepracujeme. A co se týká Michala, tak ten se teď potřebuje soustředit na Boleslav, potřebuje se dostat do herní fazony a až potom může přemýšlet o národním mužstvu.“

Už máte v hlavě řeč, s níž vyprovodíte na hráče v pondělí na hřiště?
„Rituály máme dané, na nich se nic měnit nebude. A kluky se budu snažit vyburcovat tak, aby šli na hřiště s odhodláním zvítězit.“

Jaké rituály ctíte vy?
„Já především před zápasem nemůžu moc spát. Takže chodím do postele hodně pozdě. Na hotelu, kam jezdíme na soustředění, jsem si našel místo, kde sedím, koukám na televizi a až tělo zavelí, tak jdu spát.“

Kdy to je?
„V jednu v noci.“

Už jste to měl takhle nastavené jako hráč?
„Ne. To jsem spal před zápasem klidně. To je zajímavé. I když teď spím taky klidně. Ale nikdy dřív než od té jedné.“

Čím to?
„Když se blíží zápas, tak přemýšlím o rozestavení. Nebo mám v hlavě sestavu a několik jmen mám ještě v závorce a přemítám, jestli to udělat tak, nebo tak. Proto asi teď déle trvá, než usnu.“

Kolik závorek v základní jedenáctce máte před Slavií?
„Pokud zůstaneme zdraví, tak jednu nebo dvě závorky. Ale nebudu vám říkat které.“