Exsparťan Kolář: Svět se mi nezhroutil

Jako když pustíte orla z klece. Daniel Kolář, záložník Viktorie Plzeň, odešel ze Sparty a v novém klubu se rozletěl k vynikajícím výkonům. Vstřelený gól a způsob, jakým zvládl zápas s Mladou Boleslaví, jej pasovaly na Muže 14. kola.
Čím je dána vaše aktuální forma?
„To je tím, že hraju. Dostávám příležitost a nastupuju pravidelně. Možná, že to není důležité pro každého, ale já potřebuju vědět, že mám šanci a že záleží jen na mně, abych si vybojoval možnost hrát i v dalším utkání. Tak to teď v Plzni mám.“
Do Plzně jste přišel v době, kdy nastoupil trenér Vrba. Probíral s vámi vaši roli?
„Vůbec ne. Promluvil si možná se staršími hráči. Prostě přišel a trénovali jsme. On má dobré tréninky, které nás baví. Jsme hodně s míčem, pořád něco hrajeme. Mně to vyhovuje. A asi se to projevuje i na našich výsledcích.“
Jste spokojený v Plzni, ale od dětství jste sparťan. Už vás odchod přebolel?
„Já jsem to nebral tak, že odcházím ze Sparty a hroutí se mi svět. Ve Spartě je jednou ten, za chvíli někdo jiný. Tam se to točí hodně rychle. Já jsem rád za to, že jsem tam byl. Poznal jsem atmosféru, dost jsem se naučil o fotbale i o životě. Fotbal se hraje dál. A třeba se tam někdy vrátím.“
PŘEČTĚTE SI:
Daniel Kolář míří do Plzně!›››
Chce se vám zpátky?
„Teď o tom nepřemýšlím. Vždyť jsem před pár dny odešel.“
Vy jste se Spartou zhruba před rokem dlouho nechtěl prodloužit smlouvu. Byl jste vyřazen z mužstva. Jak k tomu došlo?
„Bylo to hrozné. Nepříjemné. Jsem rád, že to je za mnou.“
Buďte konkrétnější. Jak se to vyřazení odehrálo?
„Řekli, že dál nemůžu trénovat s mužstvem. Prostě mi stanovili individuální program. Dvakrát denně trénink na Strahově. Musel jsem se tam pravidelně hlásit. Prakticky to znamenalo prožít celý den v tréninkovém centru. Trénoval jsem s atletickým trenérem. S balonem jsem se potkal vlastně jen jednou za dva měsíce. Místo toho jsem běhal a dělal gymnastiku a takový pitomosti.“
Proč jste vlastně nechtěl kývnout na návrh Sparty a podepsat smlouvu?
„Abych řekl pravdu, tušil jsem, nebo věděl, kolik berou ostatní hráči. A poprvé ve Spartě jsem měl možnost si vyjednat svoje dobré podmínky. Vždycky to bylo tak, že jsem dostal papír a řekl jsem, že tohle podepíšu. Vzal tužku a podepsal se. Teď jsem poprvé měl možnost jednat. Ale neprobíhalo to podle mých představ.“
Nakonec jste ale smlouvu přece jen podepsal. A za dva dny se ozval Celtic?
„Vím to od manažera Ondreje Chovance. To se prostě nedá nic dělat.“
Stačilo třeba tři dny počkat?
„To je všecko kdyby. Já to nemám moc rád, takové to kdyby. Já jsem byl přesvědčený, že mám na to, abych se ve Spartě prosadil. Tak jsem nakonec tu smlouvu podepsal.“
A když jste odcházel ze Sparty, zase jste se zřekl nějakých peněz?
„Chtěl jsem hrát.“
Spartě se teď hodně lidí vysmívá, že pustila vás, Horvátha a Limberského...
„Je to prostě výsledek jejich práce. Jejich rozhodnutí a oni jsou za něj zodpovědní. Nikdo jim do toho nemůže mluvit. Oni jsou majitelé a my hráči do toho nemáme co mluvit. Tak to chodí.“
Dá se porovnat atmosféra v Plzni a na Spartě?
„Nedá. Sparta je specifická. Poznal jsem Blšany, Slovácko, Spartu a Plzeň a Sparta se s tím opravdu nedá srovnávat.“
Čím to je?
„Ve Spartě jsou osobnosti, které už něco dokázaly. Jinde jsou kluci, kteří na sobě musí hodně pracovat, třeba proto, aby se do té Sparty dostali.“
Platí to, co se říká, že na Spartu hráč nemůže přijet škodovkou?
„Když nemáte jinou možnost... Tou totiž jezdím já. A buď si z vás kluci vystřelí, nebo ne.“
Prý se dobíjíte a relaxujete při adrenalinovém dovádění?
„To si nemyslím.“
Máte čtyřkolku?
„To je pravda, mám. Teď se těším, až napadne sníh. Hned vyrazím. Zatím ji mám u rodičů v garáži. Ještě musím nakoupit nějaké bezpečnostní doplňky. Boty a chránič zad.“
Jak jste přišel na čtyřkolku?
„Bál jsem se motorky. Čtyřkolka mi přijde bezpečnější. I když... Taky jsem se přesvědčil, že to není zrovna sranda. Je to ale příjemný relax. Sjedu s ní všechno, vejdu se všude. Je to hodně do pohody. Mám slabou třístovku.“
Kam a jak jezdíte?
„Hlavně u nás v Horoměřicích po lesích a polích. Jednou jsem byl v Motole na motokrosové dráze. Když tam nikdo nebyl. Já ale jezdím opatrně. Chci ve fotbale něco dokázat. Hrát v zahraničí, prosadit se do reprezentace. A přece tyhle možnosti nezahodím kvůli blbnutí na čtyřkolce.“