Petr Uličný: Budím se hrůzou

A když prohraje, líže si rány ocelovým kartáčem. „Obrovský tlak na sebe vytvářím sám,“ říká 58letý kouč.

Jak se tlak projevuje?
„Někdy nemůžu spát. Teď v Brně jsem vnitřně cítil, že mužstvo nemá na cíle, které jsme vyhlásili před sezonou. To pro mě bylo tak frustrující, že jsem se budil hrůzou, jak bych měl říct, že to nejde. Ten stres, zklamání jsem nevhodně vyřval. To mi zlomilo vaz.“

Jste nervózní víc před zápasem, nebo po utkání, které se hodně nepovedlo?
„Před zápasem jsem nervózní pořád. Někdy mi vyčítají, že po zápase hráče seřvu. A někdy, že jsem apatickej a smutnej.

VIDEO: Střeštíkova parádní trefa ze třiceti metrů >>>

Cítíte i tlak ze strany hráčů?
„Samozřejmě, musíte řešit symbiózu v kabině. Já jsem dost direktivní. Starej tvrdej chlap. Do špatné situace jsem se dostal s Alešem Bestou. Dneska musím jasně říct, že kdybych se tehdy otočil zády a neřešil to, tak jsem tam možná dál a Brno je v jiných číslech, protože Aleš by třeba tři góly dal. To nevím.“

Zachoval byste se stejně?
„Řešil bych to stejně. Jsem bouřlivák, který tyhle negativní věci okamžitě trestá. Úplně vidím, jak běžím k Bestovi se Střeštíkem, a Trousil se Švejnohou, ti krásní hodní lidé, na mě křičí: To nic trenére, nic se neděje. A já na to: Já vám dám, nic se neděje!“

Jak odoláváte mediálnímu tlaku?
„Někdy to je těžké. Jirka Kubíček v Olomouci nebo Radek Bělák v Brně říkali: Johne, nečti to. Ale já noviny čtu. Vadí mi bulvár. Nedávno napsali, že vyhozením Uličného a odchodem Rady skončí éra hulvátů ve fotbale.“

Hulvátství vám asi vyčítá leckdo.
„Je to půl na půl. Polovina lidí mi říká, ať zůstanu svůj, přímej. Já seřvu každého od prezidenta po bezdomovce. Sílu klubových šéfů přitom respektuju. Ale Jirka Kubíček by mohl vyprávět, jak jsem je vyřval na představenstvu, když jsem z Olomouce odcházel.“

Jak?
„No obrovsky! Vulgárně. Pak si to uvědomím. Někdy se omluvím, někdy ne.“

Když angažmá skončí, vydechnete si?
„Jo! Spadne z vás stres. Najednou jste tak šťastnej. Nemusím přemýšlet koho postavit, jak vyhrát. Ale to uvolnění trvá jen chviličku a pak jste smutnej, že v tom kolotoči nejste. A zase stres. Pak někdo zazvoní. Někdy nabízené angažmá chcete, jindy vám nevyhovuje. Zase tlak, jak se zachovat.“

Mají to teď trenéři těžší?
„Mně se líbil výrok Pepíka Csaplára, že jsme jako učitelé tělocviku. V Česku nemáme školu, která by vychovala trenéra a zároveň manažera. V Anglii ano. Ferguson nebo Wenger mají zodpovědnost. Můžou si koupit hráče. U nás tohle neexistuje. Vlaštovkou je možná Karel Jarolím ve Slavii, který už má velké pravomoci.“

Takovou moc jste nikde neměl?
„Ne. Mně vedení vždycky nějaké hráče dá a teď je trénuj. Buď mám štěstí a jsou dobří, anebo ne a mám problémy. Jsem z kategorie trenérů motivátorů. Pak jsou lepší trenéři než já, kteří mají možnosti být koncepční. Ale kdosi chytřejší řekl: Jsme angažováni proto, aby nás vyhodili.“

Vás koncepční práce neláká?
„To by lákalo každého trenéra, ale v praxi to nejde. Důležitý je výsledek. Ten chtějí všichni hned. Neznám manažera, kterej by chtěl být osmej nebo desátej. Myslím, že už jsem ve škatuli trenérů, kteří koncepční práci nikdy nedostanou. Jednak mám léta, jednak jsem zavedenej jako kouč na určitej čas.“

Celý rozhovor čtěte v pátečním Sport Magazínu!

Dále ve Sport Magazínu na téma „Pod tlakem“ najdete
- reportáž redaktora Sportu z kokpitu nejlepšího českého akrobatického letce
- téma fotbalových penalt: bude trýzeň Angličanů věčná?
- příběh hokejisty Jasona Spezzy z NHL
- rozhovor s tenistkou Klárou Zakopalovou, která předloni nevyhrála dva zápasy po sobě
- Aleš Valenta se ptá bývalé atletky Šárky Kašpárkové