Škorpil: Chtít můžu i Drogbu

Klub tak vytvořil model podobný tomu, který je obvyklý u anglických týmů. Třiašedesátiletý kouč však takové srovnání odmítá.

Proč se vám nelíbí připodobnění k anglickému stylu?
„V našem fotbale platí, že v Liberci je systém Liberec, v Příbrami systém Příbram a třeba ve Spartě systém Sparta. Nevím, kolik ligových mančaftů by z hlediska infrastruktury a vnitřní organizace mělo společného jmenovatele. Všude je to jinak.“

A v Liberci?
„Smířil jsem se s tím, že budu pro Slovan pracovat do roztrhání těla, a tudíž se ho snažím řídit od mládeže počínaje. Zadal jsem vypracováním koncepce mládeže, budeme pracovat na koncepci béčka. Každý týden máme až dvouhodinové porady za účasti všech trenérů i ředitele Kleibla. Porady vedu já.“

Takže máte velké slovo v rozhodování, jací hráči přijdou?
„Já můžu chtít třeba Drogbu. Ale rozhodující slovo má ten, kdo ho zaplatí. A když vezmu stav svého konta, tak to nestačí ani na Drogbu, ani na žádného jiného hráče v tuzemsku. Myslím, že sám osobně bych si mohl pořídit tak někoho z Ruprechtic.“

Ladislav Škorpil:

"Horníček říkal, že člověk je jako jablko. Buď ještě zraje, nebo už hnije. A já, jak vidíte, zraju."

A obráceně, můžete odmítnout fotbalistu, který by se vám nehodil?
„S tím jsem v Liberci bojoval pět let, během nichž jsem odmítl asi patnáct set hráčů. Pak jsem se po třech a půl letech u jednadvacítky vrátil a v kabině jsem zaznamenal pro ligu použitelných hráčů asi polovinu. Nemyslím si, že poslední místo (Liberec byl loni na podzim jeden čas v lize poslední – pozn. aut.) bylo až tak náhodné, že by to bylo jen dílo trenéra. Za pochodu to teď předěláváme.“

Jak?
„Když si vezmete transferovou politiku, tak se nám podařilo mužstvo oživit třemi kvalitními hráči. Prvním je Kerič, druhým Gebre Selassie a třetím Dočkal. V tom bychom chtěli pokračovat. Ale ono není jednoduché takové hráče najít.“

Potřebuje ještě současný kádr Liberce doplnit?
„To chce vždycky. To má vývoj. Hráči stárnou věkem a stárnou i smlouvami. Jakékoliv mužstvo po nějaké půlsezoně potřebuje oživit a rozčeřit stojaté vody. I kdyby změny po sportovní stránce nepotřebovalo, tak už jenom pro roztrhání vazeb a vytváření nových a nové startovací čáry je dobře, když tři hráči odejdou a tři noví přijdou. Ale my máme důvod do mužstva sahat i po sportovní stránce.“

Jste snad s podzimem nespokojen?
„S nadšením kvituji, že jsme získali 26 bodů, a jsem zklamán z toho, že jsme jich 22 ztratili. 48 bodů by bylo nádherných. Je zde ale disproporce mezi počtem získaných bodů doma a venku. Je zde větší rozdíl než v minulosti, kdy Liberec dokázal venku získávat více bodů.“

Proč se mu to nedaří nyní?
„Prohráli jsme venku čtyři zápasy. A každý byl jiný. V Brně to bylo zasloužené, v Olomouci jsme se nedokázali vyrovnat s agresivitou, tam nám nakopali. A zbylé dva na Bohemians a v Českých Budějovicích byly na vyhrání. Měli jsme převahu, ale nedali gól. Naše produktivita by měla být větší.“

Takže největší rezervu má Liberec v útoku?
„Nepochybně v dávání branek, náš nejvýraznější gólový hráč je Kerič, ale ten do Liberce jako gólový hráč nepřišel. Přišel s jakýmsi renomé, že pozici do zakončení umí připravit. Schází nám takový Nezmar, který tu byl v době Štajnera a Kolouška. Mužstvo, které chce být nahoře, musí mít hráče, jakého našla třeba Slavia v Necidovi.“

A co tvořivého záložníka?
„O tom mluvíme také. Podhrotový tvořivý hráč, toho bychom měli hledat. Ale ten problém řeší i v nároďáku, kde vědí jen o Rosickém a Matějovském a pak už o nikom. A v lize běhají nějaký Otepka, Polách a Horváth a ty asi nekoupíme a o lepších nevíme.“

Udržíte Keriče?
„Vzhledem k tomu, že bude v trestu (Kerič byl v posledním ligovém kole vyloučen – pozn. aut.), tak doufám, že ano.“

A stopera Košťála?
„To je otázka, protože u něj se o odchodu mluví roky. Ale těžko předjímat, protože to je o zájmu a o nabídce.“

Jak se těšíte na vánoční odpočinek?
„Jakmile odjedu z Liberce, mám přednášky, v půli prosince je zastupitelstvo města Hradce Králové, jehož jsem členem, pak zastupitelstvo na závěr roku, pak zasedání komise pro výstavbu hradecké arény. A to je jen náznak mých aktivit. Jedině o svátku vánočním bych se mohl dostat do nějakého klidu, ale to mě navštíví vnuk Kuba a bude po klidu.“

Takže čím více se noříte do důchodového věku, tím víc práce máte?
„Já se nenořím do důchodového věku, já jsem po operaci obou kyčlí otočil kolem dějin a mládnu. Sice mi narůstá věk důchodový, ale fyziologicky mládnu. Nevím, jestli to jde, protože Horníček říkal, že člověk je jako jablko. Buď ještě zraje, nebo už hnije. A já, jak vidíte, zraju.“