Slzy? Teď už je můžu lidem ukázat, říká Řepka o masce, kterou sejme ve svém filmu
Ten příběh připomíná horskou dráhu. Velké úspěchy v životě fotbalisty Tomáše Řepky střídaly i nepříjemné pády. A film Hříšník Řepka, který nyní míří do kin, se nevyhýbá ničemu. „Nechtěl jsem pomník, ale film o tom, jaký doopravdy jsem. O tom, co jsem prožil. Bez filtru, bez příkras,“ vysvětluje hlavní hrdina s tím, že k jeho příběhu patří i slzy, které si dřív na veřejnosti nemohl dovolit…
Tomáši, máte za sebou tiskovou konferenci, na níž jste představil váš film Hříšník. Premiéra je na spadnutí, co to teď s vámi dělá?
„Pocity jsou skvělý, těším se na všechno, co nás teď čeká. Sice jsem se zase rozplakal, protože režisér Petr Větrovský má nějakou zvláštní schopnost mě dojmout. Přitom bych nikdy nevěřil, že to tak může být. Ale na turné i premiéru se těším moc. Zajímá mě výsledek a jsem hlavně zvědavý na to, jak se film bude líbit lidem.“
Zrekapitulujte ty roky natáčení. Jaké byly? Šel byste do takového projektu znovu?
„Šel. Určitě šel. I hodně kvůli Petru Větrovskému. Známe se sice roky, ale pravidelně se stýkáme poslední roky kvůli filmu. Vybral jsem si ho, protože jsem znal jeho práci na minulých filmech a věděl jsem, že rozumí i fotbalu. A fotbal byl můj život. Navíc jsem věřil, že mě bude brát takového, jaký jsem. Nebude mě do ničeho tlačit a něco předělávat. Já bych se tedy stejně nenechal, ale v Petrovi jsem se rozhodně nespletl.“
Byl jste vyhlášený tvrďák, často jste byl zachycen na fotkách, jak křičíte na rozhodčí, protihráče, spoluhráče. Teď jste ale často dojatý, ve vašich očích jsou slzy. Co je za tou proměnou?
„Jsem sám ze sebe překvapený, ale já si to už teď můžu dovolit. Během kariéry by to nešlo. Byl jsem v tom šuplíku s nálepkou rebel. Byl jsem za tvrďáka, neměl jsem daleko pro ostřejší slovo, patřily ke mně blikance. To byla moje tvář pro veřejnost. A když jsem pak byl sám doma? Taky jsem někdy kňoural, taky mi občas ukápla slza. Veřejně jsem si to dovolit nemohl, měl jsem svou roli. Ale že bych byl bez citů? To nikdy. Mě dojímala i kapela Kelly Family. (usmívá se) No a teď už tu svou druhou tvář můžu naplno ukázat i na veřejnosti.“
Takže společně s filmem jste prostě pustil emoce ven…
„Přesně tak. Dlouhý roky to bylo ve mně schovaný a mlelo se ve mně všechno možný. Možná třeba i dvacet let. Měl jsem to v sobě, ale když jsem se rozhodl, že dám souhlas k natočení filmu, chtěl jsem dát ven všechno. Jinak by to nemělo ani cenu. Nejsem Mirek Dušín, to přiznávám. Nikdy jsem nebyl a nemělo by cenu hrát, že to bylo jinak. Byl jsem tím, kým jsem byl a nemůžu na lidi hrát nějakou habaďůru. Nevěřili by mi a i proto jsem Petrovi dal podmínku, že to musí být autentický a opravdový. Že nechci adorovat a ten film nemá být můj pomník. Myslím, že to dodržel. Nešetřil mě a to jsem si přál.“
Mluvíte o vašem životě a o vaší minulosti. Kdybyste mohl vrátit čas, udělal byste něco jinak?
„Nelituju života, který jsem prožil. I když tam i byly věci, které byly špatný, kde to smrdělo. Byl jsem na hranici života a smrti, ale tahle všechna bída a všechno to špatný mi přineslo Kačku. Mojí ženu. Člověka, kterého mám teď vedle sebe. A kdybych tohle všechno nezažil, tak bych jí třeba neměl. Neměnil bych a jsem rád, že jsem si tím prošel.“
O film a turné k němu je velký zájem. Proč by lidé měli dorazit?
„Aby viděli Řepku, jaký doopravdy byl, jak to zvládal a prožíval. Uvidí opravdový a syrový příběh, prostě realitu. Uvidí, že jsem byl rebel a co jsem dělal, ale možná taky třeba pochopí, že jsem byl trochu jiný rebel, než si myslí. Na turné navíc budu i já osobně. Uvidí prostě film, pokecáme si na besedě, potkáme se, dostanou podpis. Těším se na kontakt s fanouškama. A navíc na každé zastávce turné bude i soutěž o můj podepsaný dres z West Hamu.“
Turné k očekávanému snímku Hříšník Řepka startuje už 5. listopadu v Nymburce. Jeho součástí je promítání filmu ještě před jeho nasazením do kin i beseda s Tomášem Řepkou včetně autogramiády. Vstupenky najdete na: www.hrisnikrepka.cz.
