Škorpil: Chřipku jsem měl v 70. letech

Rtuť na teploměru ukazovala šestnáct stupňů pod nulou. Otužilci Ladislavu Škorpilovi to však pranic nevadilo. Stál na mrazu s odhalenými lýtky, jen v pantoflích. O chvíli později pak už ve vyhřáté jizbě vyprávěl o běžkách, chladivé vodě, nahotě ve sněhu, kostelních hodinách, Suvorovovi či Karlu IV.

Jaký máte vztah k lyžování?
„Kladný. Když jsem na vojně hrával v Dukle Žamberk, tak se mi podařilo zlomit klíční kost při sjezdu Žamberského kotle. Ten je známý z motokrosu a proto na něm byly hrboly. Na jeden jsem najel, což mě vyhodilo do vzduchu a já padal hlavou dolů, a to se mi podařilo zachránit těsně nad zemí nastavením ramene. Ale praskla mi klíční kost.“

To bylo na běžkách?
„Neee, to bylo na sjezdovkách. Běžky ještě tenkrát nebyly vynalezeny.“ (usmívá se)

Nezávidíte trochu, že neběžkujete se svými hráči?
„Já vím, že závist je negativní vlastnost, typická pro Čechy. Proto se jí co nejvíce bráním. Na lyžích je to odvislé od věku. A u mě je to spojené s tím, že já měl problém s koleny, ale netušil jsem, že mě předběhnou kyčle, s kterými jsem musel před čtyřmi lety na operaci. Už jsem ani nemohl stát na hřišti, musel jsem se opřít nebo si sednout, nemohl jsem ani na kolo. Operace mě ale vrátila do života. Nezáviděl jsem, že lidé jezdí na běžkách, záviděl jsem, že vůbec chodí.“

Říkáte, že vás operace vrátila do života. Jak si tedy pobytu na horách užíváte?
„Šíleně. Můžu říct, že mé užívání skončilo už sobotní vycházkou. V neděli ráno mi sem vyrazilo vedení, se kterým jsem seděl od půl deváté ráno do půl druhé. A to byla velká šichta. V pondělí ráno jsem musel brzy ráno do Prahy na fyzické testy hráčů. A v úterý jste na mě vyrazili vy!“ (směje se)

LADISLAV ŠKORPIL • ČTK

Proč v zimní přípravě vůbec tolik preferujete běžky?
„V Liberci je to samozřejmostí. A proč taky ne, když sem dojedu dokonce linkou? Součástí Liberce je nadmořská výška, která je adekvátní horám. Přijal jsem tuto tradici. To je mé osmé soustředění s Libercem na lyžích. Ale nejde to nijak generalizovat. V Hradci se to odvíjelo od toho, zda na soustředění bylo, v Dukle na něj bylo, tak jsme jezdili a v Dunajské Strede se zase jezdilo na hory, ale lyže jim tam jsou cizí. Za A tam nebyl sníh a za B největší kopec byl na koupališti, navezených asi patnáct metrů, tam jsme dělali výběhy.“

Pokaždé byl dostatek sněhu na běžkování?
„Ano. A kdyby nebyl sníh, tak jsme už dopředu zvažovali variantu, že bychom vzali kola. V létě jsme byli taky na horách na kolech.“

Připravovat se na fotbal běžkováním má i své odpůrce. Co byste jim vzkázal?
„Nelze to generalizovat. Když už běžky jsou, nemělo by se to slepě aplikovat na všechny. Umíme zátěž nastavit individuálně. Část přípravy zabere běh na lyžích, část se jde po svých. Další část je také krásná. Hrát fotbal na horách v hlubokém sněhu je velice přínosné, je to o kondici a o síle. Možností je řada a jde jen o to, jak se to nastaví. Jde o změnu prostředí a využívání všech dostupných prostředků, aby byl tréninkový proces co nejkvalitnější.“

Existuje nějaký teplotní limit, extrémní mráz, při kterém by se běhání na běžkách zrušilo?
„U mě určitě ne. Když v létě pršelo a někdo říkal, že by se jet nemělo, tak jsem odpovídal, že tohleto by Suvorov neřekl (slavný ruský generál, který bojoval proti Napoleonovi – pozn. red.). Protože my, co jsme museli stát na vojně na buzerplace, jsme před očima měli nápis, že těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“

Stále se ještě každý den otužujete?
„Ano. Tady je vynikající ledová voda, která mi připomíná ledovou vodu ve Vídni. Tam říkají, že je o deset stupňů chladnější než jinde, protože berou vodu z Alp. Josef Petřík (Škorpilův asistent – pozn. red.) mě pamatuje, že jsem kdysi seděl na stadionu nahý ve sněhu, když jsem vyšel ze sauny.“

Tady saunu máte?
„Máme.“

A neláká vás vyválení se ve sněhu?
„Láká. Ale jak jsem již nastínil, jsem zde přetěžován prací a tudíž regeneraci šidím.“

Jak ještě jinak regenerujete?
„V Hradci chodím v zimě každý týden plavat do bazénu. Jde o dvě hodiny. Dvacet minut jsem v páře a pak pět minut ležím v ledové vodě, kde se všichni jen smočí a někteří ani to ne a už zase běží pryč. A pak si odplavu dvacet dva padesátek.“

Kdy jste naposledy stonal například s chřipkou?
„Myslím, že tak v sedmdesátých letech. U doktora jsem s tímhle byl naposledy u závodního lékaře, když jsem ještě dělal mistra v Tesle.“

Když jsme u té zimy. Chystáte se na mistrovství světa v klasickém lyžování?
„My tu nebudeme. První dvě utkání hrajeme kvůli šampionátu venku. V Plzni a Teplicích. A to budeme mít svých starostí dost. Ale jinak předpokládám komplikace v dopravě. Jak přejedu Hodkovice, tak tam určitě budou záchytná parkoviště, tápající zahraniční řidiči a spousta šílenců, kteří v tom ještě pojedou na sto třicítce sto osmdesátkou. To není příjemná představa. Ale už dopředu se na to chystám. Pojedu vlakem.“

Opravdu?
„V loňském roce jsem jel do Liberce dvakrát vlakem z Turnova. A spousta lidí se mě ptá, jak to, že já jako čelný představitel královského města a trenér jezdí vlakem. A právě proto já musím, abych viděl, jak lidé žijí. I Karel IV. chodil mezi lid.“ (směje se)

Pojďme od lyžování k fotbalu. Očekáváte v Liberci z hlediska přestupů klidnou nebo spíše hektickou zimu?
„Na přestupové dění platí nápis z kostela v Dobrušce. Tam jsou sluneční hodiny a na nich je napsané: Bděte a modlete se, neb nevíte dne ani hodiny! A to samé platí o přestupech, kde už mě nic nemůže překvapit.“

Proč?
„Mně byl například prodán Kincl do Žižkova dopoledne před utkáním právě se Žižkovem. Byl v základní sestavě Liberce a zúčastnil se předzápasového tréninku. Ale už se nezúčastnil předzápasového rozcvičení, protože přišel říct, že už je hráčem Žižkova. Tam bylo jen s podivem, že Horník ještě nedosáhl toho, že mu ho v poledne ještě nepřeregistrovali a že nenastoupil proti nám.“

Kdy byste chtěl mít o změnách v kádru jasno?
„To se vyvíjí každý den. Sen každého je, aby jasno bylo co nejdříve, ale já si nedělém iluze. Musí se respektovat i vývoj, zranění a podobně, nejde dohlédnout daleko dopředu.“

Nepříjemné na závěr. Doléhá na Liberec nějak ekonomická krize?
„Myslím, že na liberecký klub krize v pravém slova smyslu nedoléhá, protože tento klub se chová ekonomicky. Nevidím rozdílu dnes nebo před deseti lety, kdy jsem do Liberce poprvé vstoupil. Nikdy zde nebyla jiná filozofi e, že by nebyly v rovnováze vynaložené prostředky a jejich návratnost. Nepamatuji si, že bychom někdy byli vedeni k nějaké rozhazovačnosti. Naopak. Postupem času se to po této stránce zkvalitňuje, abychom každý byl hospodářem na svém pracovišti.“ (usměje se)