Hubáček: Slivovici nevozím

„Pár rozhovorů už bylo,“ vybavuje si. „Ale přiznávám, že je nevyhledávám. Vím, že to k naší profesi patří, ale dám raději možnost ukázat se jiným. Jsou tu mediálně zdatnější spoluhráči než já,“ říká hráč, který je původem z jižní Moravy. „Slivovici ani víno ale do Prahy nevozím,“ ujišťuje.

Jablonec je mužstvem jara, dokázal vyhrát v Mladé Boleslavi a Kladně, doma porazil Olomouc. Obhájce titulu a vedoucí tým soutěže však nemůže pomýšlet na nic jiného než na vítězství. Troufáte si dobýt jabloneckou pevnost?
„Výsledky Jablonce nejsou určitě náhodné, tým hraje dobře. Nečeká nás lehké střetnutí, domácí se budou chtít na nás určitě vytáhnout. Chceme ovšem uspět a vyhrát.¨

To jsou jen prázdné fráze. V čem spočívá podle vás největší jablonecká sílá a kde hledat slabiny?
„Nevím, ještě jsem ho neviděl. Když však má výsledky, musí hrát dobře. Soupeře si rozebereme na videu před zápasem, určitě se dobře podíváme a zjistíme, co bude na něj platit. Trenér Jarolím má jeho přednosti i slabiny pečlivě rozpitvané, upozorní nás na oboje a připraví nejlepší taktiku.“

Na Jablonec máte zvláštní vzpomínky: před dvěma lety jste nestihl začátek druhého poločasu, když jste o přestávce vykonával tělesnou potřebu a nastoupil se zpožděním. Vybavuje se vám tato příhoda?
„Docela jsem na to zapomněl. Vytáhlo se to až nedávno, kdy se něco podobného přihodilo dvěma hráčům Arsenalu v Lize mistrů. Je to něco jen pro pobavení fanoušků. Moc jsme se ani nezdržel, tak o půl minuty. Nyní si dám pozor, slibuji.“

Říká se, že když vyhrajete v Jablonci, budeuž závěr ligy o ničem, nikdo vás na cestě k vrcholu nezastaví. Souhlasíte?
„To není úplně pravda. Když však zvládneme Jablonec, nakopne nás to a získáme další sebedůvěru.“

Vedete s náskokem deseti bodů. Připouštíte si, že byste titul neobhájili?
„Náskokem se vůbec nezaobírám. To jsou jen spekulace a počty, dokud to nebude jisté, nic neříkám. Jsme navíc poučeni z minulého ročníku, kdy jsme náskok ztratili a psalo se přitom to samé.“

Počkejte, to byla přece jiná situace. Loni jste vedli o pět, nyní máte k dispozici dvojnásobek!
„Ale pořád je ve hře jedenáct kol a třiatřicet bodů. Když se vám několik zápasů za sebou nepovede, může být rázem všechno jinak. Vím jen, že když budeme vyhrávat, tak titul obhájíme. Ale bude to těžké.“

Já myslím, že by si to s vámi kterýkoli jiný tým vyměnil. Nemyslíte?
„Je to příjemné, to nepopírám. Náskok je skutečně dosti velký, jen se připojím k názoru, že si můžeme všechno pokazit jen sami.“

Tak chlapsky – přijímáte názor, že když neobhájíte, tak jste mamlasové?
„To beru. Opravdu bychom byli neskuteční hlupáci.“

Doma jste vyhráli všechny zápasy, venku to ovšem občas zaskřípe. Proč?
„Nikdo nemůže vyhrát všechno, to nejde. Liga je vyrovnaná, každý vás může zaskočit. Nebo nemáte zrovna den. To se stává.“

Když se podíváme na soupisku Slavie a vynecháme odchovance Suchého, Jandu, Diviše a Hoška, jste společně s Dušanem Šventem služebně nejstarší. Přišel jste v létě 2005. Máte nějaká privilegia? Třeba při hodnocení zápasu?
„Je pravda, že se kádr hodně obměnil, ostatní jsou tu jen dva roky. Ale na nějakou služební nadřazenost si ovšem nehrajeme. Je tu svoboda slova, každý si může říct, co má chuť sdělit. Když je nutné rozebrat nějakou chybu, vyčte ji mladý nebo starý, to je jedno. “

Během svého působení jste se vyvinul v obranného universála: vaše místo je sice na levé straně obrany, ale zaskočíte i na stoperu, dokonce na pravé. Kdo tyto vlohy ve vás objevil?
„Přestupoval jsem jako klasický levý obránce, ale ve Zlíně jsem v případě potřeby nastoupil na stoperu a ve druhé lize i ve středu zálohy. Nemám proto problém převzít jinou úlohu.“

Neuražte se, ale se 174 centimetry si vás na stoperu nemohli někteří představit. Předpokládám, že můžete hrát jen toho chytrého a do soubojů vysíláte kolegu...
„Jinak to ani nejde. Ale vážně... V obraně musíte jít tvrdě do všech soubojů, ať máte jakoukoli postavu. I do hlavičkových. Připouštím však, že například mezi zlínskými věžáky Kročou a Zbožínkem bych vypadal poněkud úsměvně.“

Leváci jsou považováni za nesmírně cenné zboží, vás se ovšem nyní sešlo ve Slavii docela dost. Jak vnímáte ztrátu této vzácnosti?
„Nemyslím, že by to bylo na škodu. Je jen dobře, když si trenér může vybírat. Na místo levého obránce je nyní použitelný Chorvat Šiklič, trenér Jarolím také stahuje Dušana Šventa nebo Jardu Černého. Konkurence je zdravá a nevadí mi.“

Byl jste ovšem přesunut až na druhou stranu, přestože pravá noha není vaší ozdobou. Jak jste se s tím vyrovnáváte?
„Už asi před dvěma lety se stalo, že trenér Jarolím potřeboval zalepit na pravé straně díru, tak jsem tam odehrál pět nebo šest utkání. Obranné návyky jsou úplně stejné, jen to má člověk přes nohu. Někdy to však může být výhoda, třeba při rozehrávce. Například centry jsou nebezpečnější.“

To se ukázalo při utkání s Bohemians Praha, kdy po vašich centrech z pravé strany mohli dát útočníci tři góly. Z levé tak nebezpečné přihrávky nemáte. Čím to?
„To kdybych věděl. Když si přehodíte míč do středu hřiště, můžete ho lehce poslat na bránu a útočník si ho najde. Z levé musí mít centr patřičný důraz a výšku. Snad tohle vysvětlení, jiné skutečně nemám. Centry nejsou mojí silnou stránkou.“

Do Slavie jste přišel před čtyřmi roky ze Zlína. Hodně vás trápí pohled na tabulku, kde je váš bývalý klub poslední?
„Moc mě ten pohled mrzí. Přál bych Zlínu, aby se zachránil, ale bude to mít už hodně těžké. Moc kluků už v mužstvu neznám, pamatuju si jen na Zdeňka Kroču, pohovořím jen občas s masérem Jardou Del Faverem. Nevím, co nyní mužstvo trápí. Možná chybí motivace. Hráči jsou v klubu už dlouho, těžko hledají novou.“

To by však mohlo platit i o vás ve Slavii. Jakou máte motivaci vy?
„Ve Slavii se pořád něco děje, pořád je o co hrát. Chceme obhájit titul, projít do Ligy mistrů, máme rok nový stadion, na němž se nám daří. Podnětů je hromada.“

Je vám dvaatřicet. Tedy téměř poslední šance odejít do zahraničí. Neříkejte, že vás to neláká?
„Rád bych zkusil jinou ligu, ale musí se objevit konkrétní nabídka. Nepřišla, tak zůstávám. Jsem ostatně ve Slavii spokojen.“

Cítíte se být už Pražákem?
„To ne, kořeny mám na Moravě a jednou se tam vrátím.“

Kus domova si však jistě do hlavního města přenášíte. Mám na mysli demižonek dobrého vína či jiskrné slivovičky po každé návštěvě rodného kraje. Nebo se mýlím?
„Nic si nevozím. To si nechávám na doma. Kdo má však zájem, seženu mu to nejlepší.“