V Ďolíčku se už pracuje na posunu hřiště. Architekt hecuje sousedy: Zklamalo mě...
Dobrá zpráva pro fanoušky Bohemians. V Ďolíčku začaly práce na severní straně v blízkosti domácího kotle. Cílem je prostor připravit pro plánované posunutí hřiště o tři metry na sever. Autorem studie přestavby a dostavby stadionu je architekt Arnošt Navrátil, který už v šedesátých letech stvořil unikátně strmou hlavní tribunu.
V Ďolíčku svou kariéru kdysi začínal a jeho současnou rekonstrukci vnímá jako svou poslední práci. Právě v pátek slaví pětaosmdesáté narozeniny. „Místo stadionu není příliš vhodné, ale bavilo mě to, řeším taková sporná místa rád. Působí to spíš jako podnět k úvahám než jako překážka k docílení kvality,“ líčí Arnošt Navrátil v nové knize Bohemka je a bude: Kniha třetí, z níž přinášíme úryvek rozhovoru. Architekt lehce popichuje vršovické sousedy z Edenu: „Jestli bude stadion krásný, to nevím, ale bude určitě lepší než stadion kousek od nás.“
Jaký bude zušlechtěný stadion Bohemians?
„Z hlediska architektonického je tahle forma ovlivněná celým vývojem stadionů. Nebudu říkat, že je to nějaký náš vynález. Ale ta ucelená forma, ten kompaktní celek, tribuny uzavřené ve stejné výšce, to je velký krok dopředu. Řekl bych, že to odpovídá současným formám fotbalových stadionů. Když to srovnám…“
S čím?
„Dovolím si říct, že mě zklamalo, co je tady kousek od nás. Horší, než to bylo. Já jsem si to neměl možnost projít, ale jako celek, architektonicky, je to ošklivé. Jestli ten náš stadion bude krásný, to nevím, ale bude určitě lepší než tohle. Jestli se povede, myslím, že se bude líbit.“
Musíme zdůraznit, že jste nakreslil už současnou hlavní tribunu, která je opravdu originální a výjimečně strmá...
„Dneska už by to takhle postavit nešlo, schodiště je příliš příkré. V té době to bylo maximum, co bylo možné, vzhledem k tomu, že tam je strašně málo místa. Hned vedle teče Botič. Jediná možnost, aby se na tribunu dostalo co nejvíc diváků, spočívala v tom, aby to bylo úzké a poměrně strmé. Nedávno jsem se ptal, jestli se tady za tu dobu někdo někdy zranil. Jenom jednou při stoupání nahoru nějaký starší pán na schodech zakopl, ale jen upadl a nic se mu nestalo. Jinak se nikdy nic nepřihodilo. Je tu skvělá viditelnost. Všechno je blíž, takže i když sedíte nahoře v poslední řadě, slyšíte, jak si hráči nadávají. Ta tribuna se docela povedla…“ (usmívá se)
Když během zápasu přejdete z jedné řady do druhé, zjistíte, že je všude skvělý, ale úplně jiný výhled… Takhle jste to plánoval?
„To ne… Ale tyhle pocity jsem zažil taky. Než jsem se oženil, bydlel jsem kousek odtud a chodil na fotbal pěšky. Ono to zřejmě dělá ta blízkost a ta výška. Čím je člověk blíž, tím jsou pohledy rozdílnější. Jak jste mi to řekl, tak jsem si tyhle věci uvědomil. Je to dané tím výškovým rozdílem a úhlem. Protože postavy vidíte rozdílně. Dneska už by se to takhle příkré nepostavilo.“
Odporovalo by to předpisům?
„Ano. Když se podíváte na poměr výšky schodů, stupně a nášlapnou plochu, tenkrát to bylo úplné maximum. Ale možné to bylo, tak jsem to použil. Trošku mě tlačil Botič. Všechno dopadlo dobře. Kromě toho pána, co upadl, se nikdy nikomu nic nestalo.“
Prostě se to vešlo…
Architekt a známý propagátor sportovních staveb Adam Gebrian řekl, že stadion je tím hezčí, čím má strmější tribunu. Inspiroval jste se někde?
„Když jsem to dělal, jinam jsem se vůbec nedíval. Ono se ani moc tenkrát cestovat nedalo. Ale musím říct, že asi před dvaceti lety jsem byl ve Stockholmu, na stadionu mě zaujalo, že byl postavený ve městě. Kolem dokola byl na úrovni terénu otevřený. Viděl jsem tam restaurace, prodejny. Stadion v tom městě fungoval jako jakákoli jiná stavba. Měl svou funkci. Lidi si tam mohli něco koupit, šli na oběd nebo tam byla výstava. To všechno tam bylo ve všední dny k dispozici od rána do večera.“
Jak vás tenhle zážitek ovlivnil?
„Když se dělaly všelijaké studie nového Ďolíčku, vždycky jsem se snažil vytvořit něco na ten způsob. Tady je ten prostor úplně jiný, ze tří stran podstatně menší. Akorát tam, kde je to orientované ke komunikaci, na které jezdí tramvaj, je nějaký prostor. Jinak je hranice vymezená, rozšiřování nepřipadá v úvahu.“
Vy jste přesto už v roce 2011 svou objemovou studií dokázal, že se do tohoto značně omezeného prostoru přestavěný stadion vejde. A to tak, že splní veškeré požadavky klubu a dokonce i podmínky UEFA pro kategorii 4, v níž se dají hrát evropské poháry. Jak se vám to podařilo?
„Prostě se to vešlo… (směje se) Je to otázka řešení. Když se podíváte na objekt shora, kdybyste si vyznačil, co tam zbývá mimo hřiště na tribuny, tak je to skutečně málo. U západní tribuny jsme omezeni potokem. Abychom dosáhli kompaktního tvaru, stejnou výšku všech tribun, museli jsme se přizpůsobit. Ve stávající tribuně hodně místa zaberou speciální prostory pro pronájem. To je velké plus, prostor pro tyhle části jsme potřebovali získat. Stadion se uzavře jako celek, má tvar a interiér rovnoměrně obestavěný. I když hloubka jedné strany je jen čtyři a půl metru.“
Teď se samozřejmě bavíme o východní tribuně u pošty, kde vznikne další originální prvek, zřejmě nejužší tribuna minimálně na kontinentě, trochu podobná slavné La Bomboneře na stadionu Boca Juniors v Buenos Aires.
„V poslední řadě nahoře je jen jedna řada a divák se ještě musí koukat (s úsměvem se naklání) dolů, aby viděl lajnu.“
Váš kolega z kanceláře, architekt Štěpán Netrefa, to přirovnává k bidýlku jak v Národním divadle…
„Dole jsou čtyři řady, pak se to trošku zužuje. Jak to jde výš, místa ubývá. I ten, kdo je ve čtvrté řadě, musí vidět na lajnu. Podmínky byly dané, víc se prostě nevejde. Požádal jsem kolegu statika, jestli by mohl dát nosnou konstrukci úplně na kraj, aby nebyly svislé sloupy někde uvnitř a nebránily výhledu. To se všechno povedlo, ale směrem nahoru ubývají řady a v posledním patře je jen jedna.“
prof. Ing. arch. Arnošt Navrátil, CSc.
- Narozen: 7. listopadu 1940 (85 let)
- V roce 1964 na stavební fakultě ČVUT vystudoval obor architektury a urbanismu. V roce 1976 získal hodnost kandidáta věd v oboru architektura. V letech 1991 - 1994 byl proděkanem Fakulty architektury ČVUT pro pedagogickou činnost a v letech 1998 - 2002 prorektorem pro výstavbu a investiční činnost. V roce 2001 byl jmenován profesorem. Specializuje se na sportovní stavby. Kromě hlavní tribuny v Ďolíčku je například autorem zimních stadionů v Děčíně a ve Vlašimi. Byl spoluautorem návrhu hotelu Praha. Připravil studie k rekonstrukci Podolské vodárny nebo sportovního areálu FTVS Univerzity Karlovy v Praze. Je autorem tunelového portálu Mrázovka. Jako člen týmu s architekty Petrem Pávem a Václavem Frydeckým obdržel čestné uznání Grand Prix 1996 a cenu primátora hlavního města Prahy.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 14 | 24:8 | 30 |
| 2 |  | 14 | 26:14 | 30 |
| 3 |  | 14 | 19:11 | 28 |
| 4 |  | 14 | 25:14 | 25 |
| 5 |  | 14 | 14:8 | 23 |
| 6 |  | 14 | 19:15 | 23 |
| 7 |  | 14 | 24:20 | 22 |
| 8 |  | 14 | 19:16 | 20 |
| 9 |  | 14 | 20:20 | 20 |
| 10 |  | 14 | 12:16 | 16 |
| 11 |  | 14 | 10:18 | 12 |
| 12 |  | 14 | 16:25 | 12 |
| 13 |  | 14 | 14:21 | 11 |
| 14 |  | 14 | 8:18 | 10 |
| 15 |  | 14 | 20:35 | 10 |
| 16 |  | 14 | 6:17 | 8 |
- Skupina o titul
- Play-off o umístění
- Skupina o záchranu
