Karel I., král Edenu
Václav Koloušek, Lukáš Jarolím a teď Erich Brabec. Tři lídři, kteří se museli na rázné přání trenéra Karla Jarolíma vysvléct z červenobílého dresu. To dokládá nejenom to, jakou má kouč v klubu moc – také to dává větší sílu hlasům, že nesnese, když mu hráči přerostou přes hlavu.
V létě 2011 aby se klubový lídr v červenobílé kabině nenápadně, ale hodně pečlivě díval za sebe. Tedy pokud stále bude platit, že Karel Jarolím = trenér Slavie. Jen posuďte.
Léto 2005: odchází Václav Koloušek. Léto 2007: loučí se Lukáš Jarolím. Léto 2009: padáka dostává Erich Brabec.
Co dva roky, to jeden nečekaný konec. Všechny tři události spojuje skutečnost, že se jednalo o výjimečné hráče a vůdčí postavy kabiny.
A hlavně: jejich odchod nikdo neočekával.
S nadsázkou se říká, že se Jarolíma ve Slavii bojí i ti největší šéfové. Asi také proto nikdo překvapivé rošády nekritizoval. To jenom stvrzuje nebývalou pozici, kterou si dvaapadesátiletý trenér v červenobílém klubu vybudoval. Jeho vliv na chod klubu, nejenom mužstva, je na české poměry nebývalý.
Až se vtírá do hlavy otázka: kdo je v Edenu číslo 1? A pak je tu ještě jedna hádanka, která stojí za zamyšlení: proč se Jarolím tak rád zbavuje silných osobností ze své kabiny? Je hodně lidí, a Sport s nimi včera hovořil, kteří dávají odpověď jakoby tesanou z ozvěny: „Protože to jsou silné osobnosti,“ shodují se oslovení.
I když zdroje Sportu odmítají vystoupit z anonymity (také příznačné), jsou jejich postřehy zajímavé. Brabec údajně v dobrém slova smyslu přerostl Jarolímovi přes hlavu. Spoluhráči za kapitánem šli, bezmezně mu věřili.
Možná někdy dokonce víc než trenérovi. A tohle mohlo mít při rozhodování o kapitánově budoucnosti větší vliv než některá jeho jarní zaváhání, za něž se vše jen schovalo. Koneckonců Jarolímovo vysvětlení pro Sport tomu nahrává.
„A pak plus jeho samotné, nepřiměřené chování na něco,“ zdůvodnil.
Pro ilustraci drobná příhoda z předminulé sezony, kdy se zdálo, že na jaře Slavii ujíždí šance na titul. Brabec se Šmicrem vzali údajně spoluhráče, vynervované koučovým vznětlivým chováním, do hospody.
Tam si řekli, co a jak mají hrát. Toto nemá být snížení Jarolímových odborných kvalit, jen přiblížení Brabcova vlivu na kabinu v prvním roce jeho působení v klubu.
A ten v následující sezoně ještě vzrostl. „Tohle Karlu Jarolímovi vadilo. On nesnese konkurenci, musí být sám pánem,“ říká jedna ze zainteresovaných osob.
„Takhle to bylo i s jeho synem Lukášem,“ naráží na dva roky starou historku. Tehdy před koncem sezony se táta se svým klukem chytli na tréninku a kouč hráče, za přítomnosti novinářů, vyhodil.
„Něco se mezi nimi určitě muselo stát. Jinak by Lukáš neodešel,“ tvrdí jeden z bývalých svěřenců Karla Jarolíma, jenž si nepřeje být jmenován.
V ještě starším případě Václava Kolouška to bylo podobné. I tento záložník, mimochodem velmi svéhlavý, se dokázal kouči vzepřít, a to ho stálo místo.
Brabcův konec se však přece jenom vymyká předchozím příkladům.
Dosavadní kapitán nebyl konfliktní, patrně jen příliš silná osobnost. To vysvětluje i to, proč si Jarolím, který zdůvodňuje vyhazov slabší výkonností, nenechal zkušeného Brabce jako třetího stopera. „Svrženého vůdce se musíš zbavit,“ zní poučka z psychologie davu.
Silnou osobností je ovšem i Šmicer. Proč ten stále chodí do práce do Edenu? „Zaprvé tolik nehraje, zadruhé není až takovým lídrem, zatřetí se spolu možná zanedlouho potkají u reprezentace coby trenér a manažer. Vyhodit ho, to by nebylo pragmatické,“ říká zdroj Sportu.
Mimochodem, pokud by informace o Jarolímově „nelásce“ k lídrům stály na pevných základech, pak by se právě případné angažmá u národního týmu mohlo vyvíjet hodně zajímavě. Dovedete si představit jeho výměnu názorů s Rosickým či Čechem?
Teď je Jarolím pouze ve Slavii a ta musí hledat nového lídra. Kdo strčí hlavu do oprátky?
