Uhrin: Je mi jedno, koho vyhodím

Jeho svěřenci o něm vyprávějí, že je zvláštní kouč. Jeho metody jsou prý velmi specifické. Je tvrdý a nesmlouvavý. „Jsem nekompromisní,“ říká o sobě jednačtyřicetiletý kouč, jenž zítra povede vedoucí celek ligy do bitvy se Spartou.

Máte k Boleslavi silnější vztah než k ostatním klubům, kterými jste prošel?
„Určitě je mezi mnou a klubem silné pouto. Boleslav mě dostala do ligy, hráli jsme evropské poháry. Znám tam zázemí, znám se velmi dobře s vedením klubu. To vše hraje podstatnou roli. V Boleslavi jsem si udělal jméno. Jsem tomuhle klubu vděčný za hodně a rád bych to nějakým způsobem vrátil.“

Nebál jste se, že to podruhé nebude fungovat?
„Ani ne. Když jsem přišel, řekl jsem, že budu chtít svůj realizační tým. Došel jsem totiž k závěru, že jestli chci fotbal v Boleslavi změnit, musím toho změnit hodně. Proto jsem obměnil i celý realizační tým. Musel jsem obrátit atmosféru na jinou stranu, než byla. Myslím si, že zatím se nám to daří.“

V čem byla atmosféra špatná?
„Přede mnou byl v týmu Pavel Hapal, měl svého asistenta, byl tam i Karel Stanner a trenér brankářů Ladislav Maier. Cítil jsem, že něco není dobře. Nevěděl jsem, jestli je to jen realizačním týmem, ale raději jsem to změnil, abych později nelitoval.“

Dušan Uhrin • Aleš Krecl

Co tam nebylo dobře?
„Nechci popisovat to, co bylo. Není to loajální vůči těm lidem a není to ani korektní. Ti lidi udělali kus práce, která se projevuje i za mého působení nyní. Nikdy jsem nepopisoval atmosféru, která panovala za mých předchůdců.“

Vrátili se i hráči, kteří za vás v předchozích obdobích působili. Stál jste hodně třeba o Marka Kuliče?
„To, že se vrátí, bylo už dopředu dohodnuté. Chtěl jsem ho hodně, znám jeho kvality. Zjišťoval jsem si, jestli byl nějak zraněný, jestli má nějaký handicap. A to neměl. Marek má v sobě obrovský herní potenciál. Věděl jsem i, jak vystupuje v kabině. Je to vůdce, umí si v ní udělat pořádek.“

Vzešel první impulz od vás?
„Řekl bych, že od pana Dufk a (prezident Boleslavi - pozn. red.), ten věděl, že Kuličovi končí smlouva. A tak jsme si řekli, že ho uděláme. Já jsem v tom měl jasno okamžitě.“

Proč? Jeho výkony ve Spartě vás přece přesvědčit nemohly, ne?
„Začátek ve Spartě měl dobrý, jenže pak ho začali stavět na jinou pozici. V záloze může hrát, ovšem jen v určitých fázích utkání, dlouhodobě tam nastupovat nemůže. Neváhal jsem, vím, že Marek je útočník. Nebudu ho přeci předělávat v jeho letech na záložníka.“

Nenapadlo vás, že už ho třeba neoživíte, že jdete do rizika?
„Ne, z toho jsem obavy neměl. Nemůžu říct, že bych měl nějakou jistotu, protože vždycky je tam hodně faktorů, které to ovlivňují. Vzal jsem ho jako zkušeného hráče, kterého budu potřebovat. Věděl jsem, že se třeba popere o kapitánské místo. A stalo se, hráči ho jednoznačně zvolili.“

Jaké metody jste zvolil, aby se z něj znovu stal klíčový hráč?
„Cítí ve mně důvěru. A ta je oboustranná. To je celé. Jsme spolu v docela úzkém kontaktu, voláme si v podstatě obden.“

Co spolu probíráte?
„Řešíme věci o týmu, ale i soukromé. Bavíme se o rodině a o dalších věcech okolo.“

Máte k němu lidsky blíž než k ostatním?
„To nevím...] Určitě k němu mám blíž, než když jsem byl v Boleslavi poprvé. Já mám ovšem ke každému hráči stejnou důvěru. I když oni si to nemyslí, třeba ti, co jsou na lavičce.“

Tyká vám Kulič?
„Nemluvil bych o tom, není to podstatné. Já tykám všem, a když mi tykají někteří hráči, je mi to jedno. Zvykl jsem si na to venku. Tam se používalo takové vykání tykání. Oni říkají „ty pane“ nebo „ty mistře“. Toho mistra jsem jim zakázal. Pro ně je to normální, ovšem já jsem to nepřijal. Vzpomněl jsem si přitom vždy na komunismus, tam mistr znamenalo něco jiného. Byl to kápo celé jednotky ve fabrice.“

Takže pro Rumuny jste byl „mister Uhrin“?
„Ne, mister Dušan. Ale opravdu jen chvíli.“

Když si s někým tykáte, nemůže to sklouznout k tomu, že si bude hráč myslet, že k vám má blíž a tím pádem i blíž do sestavy?
„To vůbec ne! Já bych si klidně tykal se vše ma, ale česká nátura je taková, že to neunese. Když dojdete do krizové situace, tak ti, co si s nimi tykáte, se toho pokusí zneužít. Myslím si však, že takové hráče v týmu nemám. Kluci vědí, co ode mě mohou očekávat. Mně stejně všichni říkají, že vypadám zamračeně.“

To je pravda. Navíc se o vás říká, že k hráčům obecně moc přátelský nejste.
„Nemám důvod být s nimi kamarád. Máme přeci pracovní vztah. Ovšem stejně bych řekl, že nepřístupně jen vypadám. Jsem takový, že hráčům na rovinu řeknu, co si o nich myslím. Nikdy jim nenadávám a nejsem na ně sprostý. Vždycky si říkám, že tým je jako velká rodina a svému dítěti bych přece taky nenadával.“

Dušan Uhrin ml. • Michal Beránek

To vám nikdy neulétne žádné vulgární slovo?
„Všeobecně ano, ale nikdy to není tak, že bych za někým přišel a řekl: Ty jsi blbec! Ty jsi idiot! Nebo třeba ještě něco horšího. To ode mě neuslyšíte. Někdy si ulevuju jen tak sám pro sebe, ale nemyslím si, že by to byla nějak obzvlášť hrubá slova.“

Ovšem hráči vyprávějí, že jste na ně tvrdý. Je to tak?
„Vyžaduju od nich profesionalitu. Když vidím, že se chovají jako profíci, přivřu oči při nějakých přestupcích. Pokud vidím, že si všechno plní, nemusí být atmosféra vůbec napjatá. Potřebuju jen vědět, že hráči stoprocentně vědí, co po nich chci, a dodržují to. Pak jim dokážu skoro ve všem vyhovět.“

V čem třeba?
„Když má někdo nějaké problémy, dostane třeba volno. Nemám s tím žádný problém, když vidím, že hráč poctivě trénuje. Jenže pokud vidím, že se někdo chová neprofesionálně, jednoznačně přitvrdím. A hráči to pak těžko koušou. Opravdu těžko! Jsem totiž nekompromisní! A je mi to jedno, mně je jedno i to, koho vyhodím. Možná je to hrozné, ale co se dá dělat. Máme stanovena nějaká pravidla a všichni je musí dodržovat. I já. Ovšem normálně se to neděje, takto ulítnou třeba jen dva hráči za rok. Byla skutečně doba, kdy jsem hráče vyhodil.“

Kdy jste to udělal?
„V Boleslavi ještě ne. Bylo to už předtím a pak ještě v Rumunsku. Tam jsem dokonce vyhodil tři hráče. Do týmu už se nikdy nevrátili.“

Jak se vám může hráč takto zprotivit?
„Byly to různé prohřešky. Šlo třeba o podrývání osobnosti. Rozuměl jsem rumunsky, jenže někteří jedinci si mysleli, že nerozumím. To byl jeden hráč. Na druhého nebyl absolutní spoleh. Vždy, když jsem potřeboval, aby hrál, tak se zranil. Bylo to opakovaně a bylo to zvláštní. Namíchnul jsem se a vyhodil ho. Třetí šel pryč na popud majitele klubu, po jednom zápase jsme se dohodli, že toho hráče musíme vyhodit. Všechny tři jsem znal velice dobře a měl jsem k nim i bližší vztah než k jiným.“

Ale v Boleslavi jste přeci nyní vyhodil Tomáše Hrdličku?
„Ano, dá se říct, že on patří také do této skupiny. Namíchla mě jedna věc. A to byla jeho nepřipravenost, se kterou nastoupil do přípravy. Možná, že už to dohnal, ale kdyby mi přišel do přípravy takto každý, co bych potom já jako trenér dělal? A Hrdlička byl kondičně totálně nepřipravený!“

Má u vás ještě šanci?
„Může se ještě vrátit, záleží jen na něm. V Bohemians 1905 je jen na hostování.“

Říkal jste, že hráči někdy váš tvrdý přístup těžce koušou. Jaké praktiky na nich tedy uplatňujete?
„Nejvíc hráče mrzí to, když mu vezmete peníze nebo volný čas. Když jim šáhnete na jednu z těchto věcí, dostanete jej do situace, že spokojený není. Já hodně využívám to, že jim seberu volný čas.“

Celému týmu, nebo jednotlivci?
„Odnese to jen ten jeden hráč, celý tým přece za jeho prohřešky pykat nemůže. Je to o tom, že tento hráč trénuje s námi všemi a pak ještě individuálně. Nemá tak vůbec volno.“

Jak to v takových případech končí, vzpamatuje se hráč, nebo se šprajcne a musíte se s ním rozloučit?
„Zatím se všichni vzpamatovali. Ale můžu vám říct, že na volný čas jsou hráči hodně citliví. Fotbalisté ho totiž všeobecně moc nemají. To jen veřejnost si myslí, že ho mají fůru. V zimě mají dvě soustředění, obě na týden až čtrnáct dní.

Mezitím mají tři tréninky denně, jsou tak zbití, že doma jen spí. Jsou totiž extrémně unavení. Pak začne soutěž, v týdnu máte dva dvoufázové tréninky, máte jeden den volna, a pak jedete na soustředění před zápasem.

Takže ten jeden den volna, který není ani v sobotu ani v neděli, tak strávíte s nejbližšími a pokusíte se ho využít co nejlépe. Pokud hrajete poháry, je to ještě horší. Pořád jste na cestě, to si někdo nedokáže představit, co je to za záběr. Jste pořád v autobuse, na letišti. Není to jednoduché.“

Dušan Uhrin ml. • Martin Sekanina

Trenér Slavie Karel Jarolím, který je rovněž proslulý svou tvrdou rukou, říká, že fotbalista musí být profík i mimo hřiště. Vy hráče v tomto směru nějak hlídáte?
„To je samozřejmé. Hráči musí dodržovat nějaký pitný i stravovací režim a musí si jít také brzy lehnout. Tady je jeden problém v tom, že máte mužstvo roztroušené a hlídat ho je strašně obtížné. Ale dá se to. Je zkrátka dobré, občas je ohlídat.“

A jak?
„Zkontrolujete si je doma.“

Prosím?
„Prostě se seberu a přijedu za dotyčným v jedenáct hodin večer domů. Měli by už v tu dobu spát. Zatím jsem to nepoužil, ale chystám se na to. Hráči vědí, že to mám v plánu.“

Neříkáte to jen proto, aby si to hráči přečetli a byli ve střehu?
„Ne, skutečně se na to chystám. Bohužel nemám tak velký realizační tým, abych je všechny ohlídal. I když na druhou stranu nemusím hlídat všechny. Jde jen o tři čtyři hráče. Rumuni v tom měli výhodu, měli jsme vlastní ochranku, která byla rozmístěna po všech diskotékách v Temešváru. Noční život tam je větší než tady. Hráči si tak nemohli dovolit, aby zůstali někde déle a nikdo si jich nevšiml. Takže se mi třeba ve tři čtvrtě na jedenáct hlásili telefonem, jestli by nemohli s rodinou zůstat někde v restauraci třeba do půl dvanácté. Hráči se báli to jen mírně překročit. Jsou tak populární, že si jich každý všiml a vyšlo by to pak v novinách. Tam by takový přestupek neprošel.“

V dnešní době si každý může hráče při jeho nočním tahu vyfotit fona mobil. Už se vám stalo, že jste musel něco takového v Boleslavi řešit?
„I takové věci jsme měli. Někdo si hráče vyfotil a poslal nám to na klub.“

Jak jste toho jedince potrestal?
„Řeknu vám to tak: jen u domluvy nezůstalo. Nechci říkat, o co šlo, je to interní záležitost. Ale vyřešili jsme to...“

Hráči tedy na diskotéku nemůžou?
„Pokud se tam úplně nesežerou, tak můžou. Nejsem odpůrcem společenského života, ale nesmí se to přehánět. Před zápasem jsou na soustředění, v týdnu nemůžou rozhodně. Jediná možnost je po zápase, pokud si zajdou někam na večeři a popovídají si o tom, jak hráli a co bylo-nebylo, není na tom nic špatného.“

Ví se o vás, že k některým hráčům máte individuální přístup, že jste na ně tvrdší než na jiné. Je to tak?
„Mám k hodně hráčům individuální přístup. Ten začnu mít až tehdy, když si je přečtu. Pak na ně chci působit jinak než na druhé. Třeba na Marka Matějovského jsem byl při zápasech až hodně krutý. Jenže vidíte, kam to dotáhl, přiznám se, že jsem nečekal, že půjde tak nahoru. Ten poslední rok, co jsem ho měl, byl na opravdu vysoké fotbalové úrovni. Obrovsky dospěl svalově a kondičně, to se na něm projevilo a bylo to vidět. To, že uměl kopat, bylo jasné, ale potřeboval jsem do něj dostat tu tvrdost. To se povedlo a on dnes zabezpečuje celou rodinu na nějaké generace.“

Ale nyní se mu v Readingu nedaří.
„To je jen otázka času. Venku je to neskutečně těžké, kdo to nezažil, neví, o čem je řeč.“

V čem spočívala ta krutost vůči němu?
„Bylo to hlavně při zápasech, ale někdy také při trénincích. A o co šlo? Vynadal jsem mu! A dost nevybíravě. Některé věci se mi při hře nelíbily, hodně si ulevoval v osobních soubojích a já jsem to chtěl odstranit. Touto metodou se mi to povedlo a stal se z něj náš klíčový hráč.“

Nyní prý jdete podobně po Ludoviku Sylvestrem. Je to pravda?
„Jó Ludva, to je specialista. (směje se) Ovšem je to trochu jiný případ. Nehrál tolik ve Spartě ani předtím v Plzni a schází mu jakási všeobecná kondice. Na tom musíme pracovat a musíme to dohnat. Kvality má však obrovské. Pokud do něj dostaneme tu kondici, tak se o něj venku poperou.“

Půjde to?
„Všechno jde!“

Co když vaše tvrdé metody neustojí?
„Zatím to skousává. Myslím si, že si snad uvědomuje, kde je problém. Záleží na něm.“

Prý Sylvestremu hrozíte pokutami za to, když dá přihrávku dozadu. Je to pravda?
„Hráči vám řekli, že to říkám jen v nadsázce. Jenže já bych mu tu pokutu klidně dal. To si jen hráči myslí, že to míním v nadsázce. Nutil jsem ho, aby hrál jen dopředu. Jeho kvality jsou směrem k brance soupeře, ne k naší. Když je někdo kvalitní dopředu a hraje sám od sebe dozadu, ztrácí procentuální výhodu v ofenzivě.“

Nestačí mu to říct normálně? Zabírají pouze hrozby pokutami?
„A vít co? Mně se zdá, že v případě těch přihrávek dozadu jsem mu nehrozil pokutami. V herních věcech stačí, když mu důrazně domluvím. Pokuty dostával za jiné věci, drobné prohřešky, jako jsou pozdní příchody a takové věci.“

Jak velké pokuty hráčům dáváte?
„Dost velké. Bolí je to.“

I ten pozdní příchod?
„I ten.“

Je to třeba deset tisíc, nebo víc?
„Něco takového. Záleží na tom, kolikrát ten dotyčný přijde pozdě. Pak to totiž naskakuje. Řeknu vám, že to udělá dvakrát a pak si to rozmyslí. Je to totiž palba! I kdyby bral někdo jako základ šedesát tisíc.

Výše pokuty je ovšem individuální, zhruba vím, kdo kolik bere, a když někdo dostane deset tisíc pokutu, tak je rozdíl, jestli to dávám tomu, který bere třicet tisíc, nebo ten, kdo má sto tisíc. Ovšem na druhou stranu musím říct, že pokutu udělím tak dvakrát za půl roku, víckrát ne. A to musím být hodně naštvaný.“

Váš otec Dušan Uhrin starší není jako trenér tak přísný, ne?
„Můj otec? Ten je strašně přísný. Ten dává pokutu za pokutou. Vůbec se s ním nemůžu srovnávat.“ (usmívá se)

Vzal jste si od něj hodně?
„Debatujeme spolu o trénincích. Když má něco dobrého, tak to použiju v tréninku, když mám něco já, vezme si to on. Obohacujeme se takto navzájem. Z hlediska psychologie si vyměňujeme hodně informací. Nevidíme se moc často, ale jednou denně si voláme a pořád něco konzultujeme.“

Jako hráč jste kopal maximálně divizi, nikdy jste nebyl profesionál, umíte se vůbec vcítit do toho, co hráč-profesionál, prožívá?
„Já se vcítím do pocitů hráčů úplně krásně, v tom nemám problém. Řekl bych, že už jsem si toho prošel tolik, že už mě nic nepřekvapí.“

Ve Slavii jste pracoval pod trenérem Karlem Jarolímem, vzal jste si od něj v tomto směru něco?
„Jsem rád, že jsem pod ním dělal. Určitě mě v kariéře obohatil, některé věci bych dnes totiž nedělal tak, jak dělám. Když jsem byl v Rumunsku, tak jsme si i často volali.“

Máte k němu tedy nejblíže?
„Znám ho slušně. Když si projedu trenéry v lize, tak ke Karlovi mám určitě nejblíže. Je to jeden z trenérů, se kterými komunikuju nejvíc.“

On je na disciplínu pes, inspiroval jste se od něj?
„Některé tyhle věci mám zcela určitě od něj.