Nikdy se tomu označení nevzpouzel, vždyť se dalo tak lehce obhájit. Vladimír Šmicer, záložník, který v pondělí ukončil báječnou kariéru, je synonymem pro fotbalové štěstí.
Ale pozor, je to docela jinak! Přezdívka Štístko je tak trochu urážkou velkého hráče, jednoho z nejlepších, které český (i československý) fotbal měl.
Čtěte více:
Vladimír Šmicer oznámil konec kariéry! »
Šmicer: Rozhodl jsem se v poločase »
Myslíte, že jsou v Liverpoolu padlí na hlavu? Že kupují hráče kvůli pověsti šťastného muže? Nesmysl!
„Vláďa Šmicer, to je prostě kvalita," říkával často i trenér Karel Brückner.
Je to tak - Šmicer vyhrál, co se dalo, především díky svému umu.
Vždyť vlastně pokaždé přispěl k triumfu svého týmu velmi důležitým podílem. Tedy snad s výjimkou slávistického postupu do Ligy mistrů před dvěma lety.
Posuďte sami.
Ke stříbru na mistrovství Evropy 1996 v Anglii pomohl klíčovým gólem v posledním utkání ve skupině proti Rusku.
Trefil se i na dalších dvou evropských šampionátech v Nizozemsku a Belgii 2000 i Portugalsku 2004. Tady rozhodl pár minut před koncem památnou bitvu s Nizozemskem.
Čtěte také:
Co bude dál? Šmicer bude manažerem reprezentace »
Se Slavií urval titul třikrát. Jako mladík i veterán, jehož trápily zdravotní neduhy, byl výrazně prospěšný.
I po návratu často ukázal (až na tuto poslední sezonu), že je prostě výš než spoluhráči i protihráči. „Jiný level," glosoval to trefně televizní komentátor Pavel Karoch.
V Liverpoolu vyhrál pět pohárů v jedné sezoně a později Ligu mistrů. V jejím finále dal parádní gól a vítěznou penaltu. V Lens i v Bordeax, na francouzských štacích, pomohl k titulu a druhému místu.
„Dokázal jsem víc, než na co jsem měl," ohodnotil sám svoji kariéru, když v pondělí večer oznámil, že končí.
Tentokrát se mýlil: Dosáhl toho tolik, protože na to měl.
