Plíšek: Džeka jsem poslal do béčka, aby dospěl

Co je potřeba k tomu, aby se naplnil model: bezejmenný cizinec skočí do české ligy, z ní se odrazí k výšinám a tuzemský klub na něm vydělá miliony?
„Štěstí, odvaha, víra, protože půjdete přes překážky a lidi, kteří tomu projektu nevěří. Když všechny tyhle věci do sebe zapadnou, něco velkého se může povést.“

U Džeka do sebe zapadalo všechno hned?
„Právě že ne. Pamatuju si, jak se spousta lidí smála, když jsem Edina přiváděl. I někteří z těch, kteří teď říkají, jak mu od začátku věřili. Tehdy se však smáli Edinovi i mně. Proto je důležitá odvaha a víra v to, že stojí za to jít vlastní cestou. Na druhou stranu se v ten moment objevil pan Hrdlička a Teplice, které se nechaly přesvědčit. Bez nich by tohle nikdy nevzniklo.“

Bylo složité přesvědčit teplického ředitele Františka Hrdličku?
„Samozřejmě, protože tohle je o důvěře a my jsme se v té době teprve poznávali. Takže to bylo o tom, abych před něj položil takové argumenty, které by ho přesvědčily, aby za Edina zaplatil peníze. I když šlo v porovnání s tím, co už Edin klubu vydělal, o směšnou částku.“

Jak důležité bylo, že jste Džeka poznal po fotbalové i lidské stránce před příchodem do Čech osobně a nebyl jste odkázán na informace jiných osob, například skautů nebo manažerů?
„Strašně moc. Neměl jsem ho jen na testech, ale v Sarajevu půl roku přímo pod rukou. Mezi námi vznikl silný vztah. Oboustranně. Měl už tenkrát nabídky ze zahraničí, ale když jsem mu pak z Ústí zavolal, jestli chce jít do druhé české ligy za daleko horších finančních podmínek, než které mu nabízeli v cizině, řekl, že chce jít za mnou.“

Měl od počátku v hlavě všechno dobře srovnané?
„Ne. Hned na začátku jsme se dostali do tvrdého názorového střetu. On byl v Sarajevu talent, ale nevěděl, co je to práce fotbalového profesionála a co všechno k ní patří. Tak jsem proti němu udělal dost tvrdé opatření.“

Přeřadil jste ho do B-týmu?
„Ano. Zároveň jsem mu ale řekl, že pokud to pochopí, tak z něj něco bude.“

A pochopil?
„Nejdřív to vzal jako křivdu. Nebyl zvyklý, aby s ním někdo takhle jednal. Všichni kolem něj chodili po špičkách. Tři týdny si protrpěl a probrečel. Ale od té doby přesně v hlavě ví, co chce. Tímhle ukázal svoji osobnost, inteligenci.“

Nepřišel vám vynadat někdo z rodiny?
„Jo, tehdy z toho bylo velké haló. Rodiče, funkcionáři, novináři, ti všichni se ptali: Co se to děje? Tak jsem udělal neoficiální tiskovku, na kterou jsem tyto lidi pozval, a řekl jsem jim, proč jsem to udělal a co tím sleduju. A taky jsem jim řekl, že pokud to přijmou a nechají Edina, aby na to sám taky přišel a věděl, co to je překonávat překážky, tak že jsem přesvědčený o tom, že mi jednou všichni poděkují.“

Což se podařilo.
„Podařilo. Když se dnes potkáme s jeho rodiči, dáme si v klidu kafe a usmíváme se na sebe. Jejich rodina v Sarajevu prožila válku, což ho také ovlivnilo. Mimochodem i proto je Edin pro Bosnu velký hrdina a veliký idol.“

Vy jste v něm poznal úžasný fotbalový potenciál okamžitě?
„Je hrozně jednoduché s odstupem říct: Ano, věděl jsem hned, co může dokázat. Ale já bych se spíš opíral o to, co jsem říkal v jednotlivých fázích vývoje.“

Tak do toho.
„Vždycky jsem říkal, že je velký talent s velkým potenciálem. Ale taky jsem, když šel do Wolfsburgu, prohlásil, že tenhle posun udělal možná o rok dřív, než člověk odhadoval. Pak jsem dodal, že to pro něj nebude konečná. A to tvrdím i teď po přestupu do Manchesteru City. Stále ještě není na vrcholu. Má na to, aby udělal ještě jeden velký přestup a byl osobností světového fotbalu.“

Co je jeho největší zbraň? Aby se mohli jeho následovníci poučit.
„Hlava. Pokud totiž není člověk v hlavě silný, tak nikdy nemůže být hráčem se vším všudy. Edin má talent a k tomu ještě srovnanou hlavu s potřebným sebevědomím i pokorou. Nebojím se, že by se to po přestupu do City změnilo. Má stále obrovskou touhu jako fotbalista něco dokázat.“

V angažmá v Teplicích • Michal Beránek - SPORT

Nerozmlouval jste mu tenhle transfer? Manchester City je brán za uměle nafouklý klub.
„Ne. V jeho situaci bylo nejdůležitější, aby to byl klub, který ho opravdu chce a který i vynaloženými prostředky jasně ukáže, co od něj očekává, a má pro něj i připravenou pozici v týmu. Tohle všechno City splnilo. A ta bublina? Všichni říkají, že to bude nová Chelsea. Edin má tedy šanci být u zrodu něčeho velkého.“

Vraťme se na začátek. Vidíte šanci, že by se mohl projekt Džeko v české lize v dohledné době zopakovat?
„Jsem k tomu skeptický. Doba tomu nenahrává. Peníze nejsou v českém fotbale takové, jaké byly před pěti roky. Spíš se čeká na volné hráče a každý se snaží pracovat s vlastními odchovanci. Kdyby se podařil druhý Džeko, byl by to svým způsobem zázrak.“

Co tomu brání kromě peněz?
„Prostředí. Musíme vytvořit prostředí, které bude absolutně profesionální. A hráči v něm budou vedení nejen ke stoprocentní práci, ale ještě k práci navíc. Prospělo by nám, kdyby tady bylo kolem hráčů méně lží a pohádek o tom, že to jsou hráči pro Real Madrid. Edinovi se totiž nelhalo, neříkalo se mu, jak je dobrej, a nezametala se mu cestička. Řeklo se mu: Musíš pracovat, jinak nic nedokážeš. A tohle by v našem fotbale bylo potřeba.“