Sobotní zápas Sparty s Teplicemi byl také soubojem učedníka a jeho mistra. Vždyť Jaromír Blažek kdysi Tomáši Grigarovi po jeho příchodu na Letnou vštěpoval, co to vlastně znamená chytat za Spartu. A zřejmě to dělal dobře. Až tak dobře, že Blažka jeho někdejší tovaryš v přímém duelu jednoznačně předčil.
Výsledek šlágru 12. kola určily dva klíčové momenty, ve kterých hráli gólmani hlavní roli.
Teplicím jejich taktiku soustředěné defenzivy značně usnadnil laciný vedoucí gól. Domácí stoper Erich Brabec tečoval nikterak nebezpečnou střelu Aidina Mahmutoviče do protipohybu brankáře Blažka a neštěstí bylo z pohledu letenských na světě.
Brankáři jsou v takových situacích hájeni, považuje se za samozřejmé, že na nečekanou změnu směru míče už nezareagují. V tomto případě se však hned na první pohled zdálo, že Blažek se o to mohl alespoň pokusit. Balon se do jeho sítě totiž šoural dlouho. Opravdu hodně dlouho. Jenže bývalý reprezentant zůstal jako socha v pokleku a s ironickým pohledem jej jen sledoval.
„Podle mě to Jarda vzdal příliš brzo,“ soudil i expert v televizním studiu Radek Bejbl. „Neříkám, že by tu tečovanou střelu chytil, ale mohl prokázat alespoň snahu.“
Ta naopak po celý zápas nechyběla Grigarovi. Bylo jasně vidět, jak se chce ve svém bývalém působišti vytáhnout. Což se mu povedlo. Předvedl spoustu těžkých a zároveň jistých zákroků, nad nimiž vysoce čněl ten z úvodu druhé půle. Libor Sionko vyslal na teplickou bránu projektil z hranice pokutového území, míč nakopl prudce a ještě s falší.
|
|
Vyrovnání? Kdepak. Grigar se vymrštil a nadějný pokus vytlačil na břevno.
„V tu chvíli se lámal chleba. Kdyby Sparta vyrovnala, třeba by utkání i otočila,“ soudil Bejbl.
Grigar tak v jámě lvové prokázal, že ne náhodou je členem národního týmu, kde kryje záda Petru Čechovi.
Spartě přitom nebyl dost dobrý. Tedy přesně řečeno jejímu generálnímu sportovnímu manažerovi.
Byl to totiž právě Jozef Chovanec, kdo označil Grigara za jednoho z hlavních viníků neuvěřitelně ztraceného titulu v roce 2008, a zlomil nad odchovancem vítkovického fotbalu definitivně hůl.
Chovanec tehdy vsadil na Blažka, který se vracel z nepovedeného angažmá v Norimberku, a dlouho nikdo nemohl říct ani popel. Ohromně sebevědomý Blažek prokazoval dlouhodobě vysokou výkonnost, do formy se vrátil i po zranění kolena. Předváděl nemožné hned a zázraky na počkání, což se od gólmana Sparty automaticky očekává.
Jenže to v posledních zápasech už neplatí. A inventura jeho případných náhradníků k optimismu nesvádí. Daniel Zítka přišel do Sparty poté, co v Anderlechtu rok nechytal. Teď prosedí další sezonu pro změnu na Letné, takže příští léto bude jen sotva k použití.
Pod smlouvou má Sparta samozřejmě i další gólmany, jenže používat v souvislosti s nimi slovo nadějný je už tak trochu obnošená vesta. Milan Švenger má ve čtyřiadvaceti zaděláno na nálepku věčný talent, stejně tak o rok starší Lukáš Zich se zatím nikde výrazně neprosadil.
Radim Mokrohajský, kterého Sparta složitě získala z dorostu ostravského Baníku, nechytá ani za rezervu. Tak na Letnou dorazilo další jméno s odérem zářivé budoucnosti – hradecký čahoun Tomáš Holý. Sečteno a podtrženo – zatím spíš kvantita než kvalita.
A sedmadvacetiletý Grigar, gólman v nejlepších letech, zatím čaruje v brance Teplic.
