ROZHOVOR | Uplynula hodina hry pražského derby a Václav Kadlec se u čáry připravoval na návrat po delší době rekonvalescence. V 67. minutě nahradil Leonarda Kweukeho a vběhl poprvé od začátku prosince do hry. „Osobně se cítím šťastný, že jsem zdravý, ale celkově je to hořký návrat,“ připomněl po utkání ztrátu Sparty (1:1).
Chtěl se v zimě připravit na jarní část, místo toho musel na operaci kotníku, navíc se přišlo i na další zranění, s nímž na podzim nastupoval. Dlouhou pauzu snášel špatně, především ze začátku. „Byly tam i slzy,“ přiznal útočník Sparty Václav Kadlec po utkání se Slavií.
Věřil jste, že do derby po více než tříměsíční pauze naskočíte?
„Trénuju čtrnáct dní, cítím se dobře. Něco mám naběháno, minimálně poločas bych asi vydržel, takže jsem věřil, že by to mohlo vyjít.“
Za jak dlouho můžete být připravený na celý zápas?
„To se těžko odhaduje, rád bych to vyzkoušel třeba v utkání za béčko nějakých sedmdesát osmdesát minut.“
Jaké to je, když můžete trénovat bez potíží?
„Bolesti tam jsou, prý je úplně normální, že se kotník ozývá – ne v tom zraněném místě, ale z jiných stran. Ale nijak mě to neomezuje.“
Byla to pro vás těžká rána, když jste se v prosinci dozvěděl, že musíte na operaci?
„Tušil jsem, že něco nebude v pořádku, když mě to pořád bolelo.“
Nakonec z toho byly dva zákroky. Nebyl jste naštvaný na klubové doktory?
„Abych řekl pravdu, tak ne. V zahraničí jsou jiné podmínky, v Německu mi bylo řečeno, že to zranění některé rentgeny neukážou.“
Zažil jste nejdelší pauzu bez fotbalu. Jak jste ji snášel?
„Ze začátku blbě, protože konec podzimu jsem něco odehrál. Nebudu říkat, jestli dobře, abych se nechválil, ale myslím, že to nebylo úplně nejhorší. Představoval jsem si, že zimu odjezdím a na jaře by mi to mohlo vyjít. Měl jsem nějaké plány a všechno se mi to bohužel zhatilo, takže v prvním momentu jsem to i obrečel.“
Která fáze vaší zimní a jarní rekonvalescence byla nejtěžší?
„Prvních čtrnáct dnů po operaci, kdy jsem se nemohl skoro hnout, ale pak už to bylo lepší a lepší.“
Musel vám někdo pomáhat, abyste zůstal pozitivně naladěný?
„Hodně lidí se mě snažilo podpořit. Pro mě bylo důležité, že jsem si to po prvním týdnu, co jsem byl v Německu, v hlavě srovnal a řekl si, že je mi pořád devatenáct a že se víceméně nic neděje.“
