Od favoritů po turisty. Kdo přijel na MS klubů na dovolenou? Real v neobvyklé roli

PSG: Po letech sázek na hvězdy má mladý, hravý tým s obřím potenciálem. Ve finále LM rozmetal Inter, doma přidal double a na hřišti září: Doué, Dembélé, Kvara. Nejzábavnější tým Evropy.

Bayern Mnichov: Už to není neporazitelný tank, ale pořád má dost síly na suverénní titul v Bundeslize. Tah zpevní obranu, Kane pálí jistěji, než Big Ben odbíjí celou. A k tomu svižná křídla.

Manchester City: Z terče vtipů se opět stává dravec. Guardiola přes léto doladí formu, Rodri bude zpátky. A Haaland má ideální šanci předvést se Americe. A možná i Mbappému.

Chelsea: Dvě slova: Cole Palmer. Když mu to jde, všechno vypadá lehce. K tomu tým, který spálí víc šancí než gril na barbecue. Je čas zjistit, co znamená Konferenční liga?

Real Madrid: Zní to jako kacířství. Outsider? Ano. Sezonu dohráli rozháraně, obrana děravá, Ancelottiho plán vyčpělý. Identita? Rozplynula se jak ranní mlha. Teď restart: příval posil i nejžádanější mladý kouč Evropy. Znovuzrození?

Atlético Madrid: Z boje o titul zbyl jen otřesený stín. Álvarez zvládl roli hlavní postavy, Griezmann se vrací do kulis, ale srdce týmu – střed pole – dál zeje dírami, které nezacelí ani největší zápal.

Inter: Z mistrovského stroje zbyla rachotina. Scudetto prolétlo mezi prsty, finále LM dokonalo dílo zkázy. Tým působí staře, pomalu a vyčerpaně – a pod floridským sluncem se to těžko schová.

Juventus: Na poslední chvíli se vyškrábal zpět do LM a pod Igorem Tudorem začal trochu šlapat. McKennie ožil, obrana se srovnala. Má ale dost dravosti a fantazie, aby z něj byl trhák?

RB Salcburk: Redbullí impérium má peněz dost, ale domácí sezona byla bídná. Gloukh i Clark mají jiskru, jenže bez americké vzpruhy hrozí, že vyšumí do prázdna. Další balík by mohl nastartovat novou kapitolu.

Benfica Lisabon: Dva body od titulu. Pokud Sporting přijde o Gyökerese, Benfica má šanci převzít žezlo. Slušný tým, silná základna, ale chce to dobré investice.

Fluminense: Éra Marcela je minulostí, talentová továrna drhne a forma je jako na houpačce. Thiago Silva tu dohrává své poslední dějství – ale značka Fluminense má pořád zvuk.

Porto: Trapný konec v Evropě, domácí zklamání. Jedenáct bodů za Sportingem bolí. Aghehowa je zajímavý trumf, ale možná zmizí dřív, než se stihne pořádně ukázat.

Inter Miami: Jednoduchá rovnice: prohra s Messim? MLS je na odpis a Leo přestárlý turista. Výhra? No jasně, s Messim to přece museli vyhrát. Vzhledem k děravé obraně se může stát cokoli – kromě ticha na sociálních sítích.

Dortmund: Dorazí Gio Reyna? Americké naděje by potřebovaly záchytný bod. Ale formu nechal někde v šatně. A Dortmund? Za rok spadl z finalistů LM do kategorie „možná překvapí“. Nebo taky ne.

Al Hilál: Podepíšou CR7? Pak budou titulky, selfie a virály. Když ne? Budou muset dokázat, že existují i bez výplatní pásky pro vysloužilé evropské hvězdy.

LAFC: Jeden z nejbohatších klubů MLS vyřadil v baráži Club América – papírově paráda. Jenže rozpačitý start sezony ukazuje, že jména ani peníze body negarantují.

Monterrey: Mají Sergia Ramose, tradici a šmrnc. Hraje se proti nim těžko – a s jejich fanoušky v ochozech to nebude žádná exkurze. Čekejte mexické chorály a velké emoce.

Flamengo: Klub z Ria jede naplno. Krásný fotbal, velké nákupy, charisma. Felipe Luis drží taktovku a Flamengo by mělo být vidět. A slyšet.

Urawa Red Diamonds: Nejhezčí znak turnaje. Diskuse se nevede. Japonci milují svůj klub a bude to poznat i v hledišti.

Mamelodi Sundowns: Přezdívka „Brazilci“ není náhoda. Jejich hra vypadá jako samba pro pokročilé: lehká, nápaditá, radostná. Třikrát za sebou mistři, 70 gólů v sezoně.

Botafogo: Loni vzali vše – ligu i Libertadores. Teď už tak neletí, ale pořád mají kvalitu a dav náruživých ctitelů, kteří doufají v další pohádku.

Seattle Sounders: Organizačně špička, fanouškovsky elita. V USA je znají i ti, kteří neví, kolik má fotbal poločasů. Každý úspěch by měl ohlas – a sílu přesáhnout MLS.

Palmeiras: Chcete vědět, kdo za pár let rozboří Evropu? Sledujte Estevaa, teenagera, který už patří Chelsea a pravidelně trhá highlighty. Internetový hit, budoucí ikona.

River Plate: Slavný klub, trochu útlum, ale pořád glanc. A hlavně Franco Mastantuono – supertalent, o kterého se přetahovaly Real s PSG. Vyhrál španělský gigant.

Boca Juniors: Vždycky jiní. Vždycky hluční. Vždycky Boca. Trofejí sice míň než River, ale fanoušci v USA je zbožňují. A Cavani se v jejich dresu loučí se scénou. Bude rachot.

Pachuca: Tým s duší i dělnickým rodokmenem. Založený Brity, zakořeněný v Mexiku. Na hřišti poctiví, mimo něj sympatičtí. Pár překvapení by mohli nachystat.

Al Ahly: Největší klub Afriky. A podle počtu titulů i nejúspěšnější. Na MS klubů už několikrát brali bronz. Nehrají pod reflektory evropských stadionů, ale praxe mají dost.

Auckland City: Stálí účastníci a rekordmani z Nového Zélandu už patří k inventáři turnaje. Jenže ve skupině jim hrozí spíš poznávací zájezd s míčem v kufru než reálné šance.

Espérance de Tunis: V roce 2018 za nimi cestovalo 15 000 fanoušků. Teď bude výprava komornější, ale pýcha z Tuniska chce pořád mluvit do děje. Jak dlouho udrží mikrofon?

Wydad Casablanca: Elegantní dresy, jméno, dlouhá historie. Ale přetavit tradici ve skutečnou sílu na hřišti bude hodně složitý úkol.

Ulsan HD: Třikrát za sebou kralovali korejské lize, teď chtějí prorazit i mezi elitou. Špatný start domácí sezony ale zanechal šrámy. Otázka je, jak rychle se z nich vylížou.

Al Ain: Nejmladší klub v turnaji, ale s pořadatelskou zkušeností z MS klubů 2018. Fotbalově? Trpaslík s mikroskopickou šancí překvapit.