Většina týmů hrála s jediným útočníkem

Dokonce i finalisté turnaje Němci a Španělé, kteří začali turnaj s hrou na dva útočníky, ve finále nastoupili s jediným vysunutým hrotem a vyztuženou záložní řadou.

Když se na konci 20. století většina týmů na světě přeorientovávala z rozestavení 3-5-2 na modernější systém 4-4-2, vypadalo to, že půjde o dlouhodobě využívanou záležitost. V roce 2008 se však zdá, že je zde nový trend. Se čtyřmi záložníky a dvěma klasickými útočníky na mistrovství Evropy hráli jen Francouzi, Švédové a Chorvaté. Dlouho se ho drželi také Němci se Španěly, ovšem i ti v průběhu turnaje přešli ke hře na jediného útočníka, kterou se prezentovala většina celků.

"Vždycky jsem považoval za optimální systém 4-4-2," řekl trenér Německa Joachim Löw, který od něj ustoupil před čtvrtfinálovým zápasem s Portugalskem, když místo nevýrazného útočníka Gomeze zařadil do sestavy druhého defenzivního záložníka. "Proti Portugalsku jsme ale hráli velmi dobře i v rozestavení 4-5-1. Ale hlavní je, abychom měli dobrý pohyb. Pak je rozestavení druhotné," dodal německý kouč.

Podobně na tom byli Španělé, kteří téměř celý turnaj hráli na útočníky Torrese s Villou. Ovšem během semifinále s Ruskem se Villa zranil a trenér Luis Aragonés místo něho na trávník poslal záložníka Fábregase. Ustoupil tak od obvyklého rozestavení, což se ukázalo jako velmi dobrý tah. Španělé následně Rusy jasně přehráli a i ve finále nastoupili s pěti záložníky.

Rozestavení 4-5-1 se může zdát jako defenzivnější systém než předchozí 4-4-2, ovšem to odborníci odmítají. "Mnohdy to vypadá, že taktické rozestavení je 4-5-1, ale ve skutečnosti se hraje na čtyři ofenzivní hráče," uvedl hráčský manažer a druhý nejlepší střelec v historii české reprezentace Zdeněk Nehoda. Pod hrotovým hráčem totiž mají volnost k útočení hned tři ofenzivní záložníci, kterým kryjí záda dva hráči více zaměření na defenzivu. I ti se však musejí umět zapojit do útočné hry, především kvalitní rozehrávkou.

Hlavní silou tohoto herního systému je zesílená hra v křídelních prostorech. Tak to například ukazovali nizozemští reprezentanti, kteří právě ve hře po křídlech deklasovali v základní skupině Francouze, Italy i Rumuny. Svěřenci trenéra Marka van Bastena těžili především ze hry krajních ofenzivních hráčů Robbena, Kuijta a Sneijdera, které doplňoval levý bek Van Bronckhorst. Ve čtvrtfinále pak narazili na Rusy, kteří se prezentovali podobně běhavým fotbalem v křídelních prostorech, s čímž se Nizozemci nedokázali vyrovnat a vypadli.

V rozestavení 4-5-1 odehráli všechny tři své zápasy na turnaji také čeští fotbalisté. Zesílenou zálohou se trenér Karel Brückner snažil zacelit mezeru při absenci zraněného kapitána Tomáše Rosického. Tento tah se však příliš neujal, neboť se čeští fotbalisté až na zápas s Tureckem nedostávali příliš do zakončení a navíc nefungovala ani obrana. Ve skupině Češi dostali spolu s Francií nejvíce branek.

Podle českých expertů však není základní rozestavení rozhodujícím faktorem. "Není rozhodující, jakým se hraje systémem. Je to jako souboj obsahu s formou. Když je dobrý obsah, tak na formě ani tak nezáleží," tvrdí trenér a nynější hráčský skaut anglického Evertonu Josef Csaplár.

Souhlasí s ním trenér Miroslav Soukup, který dovedl českou reprezentaci do 20 let do finále mistrovství světa. "Není rozhodující rozestavení 4-4-2 či 4-3-3. Pro mě je důležité: dva stopeři, aktivní krajní obránci, jeden útočník a minimálně čtyři kvalitní hráči, kteří umí zakončit. To znamená nejméně šest hráčů do útoku," uvedl Soukup.

Podle něj je již překonaná hra s klasickým defenzivním štítovým záložníkem. Nyní je prý třeba, aby střední záložník uměl zvládat obrannou i útočnou činnost na stejné úrovni. Takovými hráči jsou třeba Španělé Fábregas a Xavi, který byl vybrán jako nejlepší hráč celého turnaje.

O tom, že rozestavení 4-5-1 je aktuálně nejpoužívanějším systémem, svědčí i fakt, že tak hrálo v uplynulé sezoně i mnoho evropských klubů. "Nesmíme zapomenout, že systémem 4-5-1 hraje většina předních evropských celků jako Barcelona, Manchester United, či Chelsea," připomněl Csaplár. Na jediného útočníka podporovaného ofenzivními hráči z křídelních prostor často hrály i nejlepší české kluby Slavia a Sparta.