Nebudete to mít lehké, varuje Čechy bývalý sparťan Gluščevič

Jako hráč vystřídal řadu klubů v šesti zemích a u fotbalu zůstal i po ukončení kariéry v roce 2008. Igor Gluščevič pracoval jako skaut pro Liverpool, podílel se například na příchodu Dirka Kuijta na Anfield Road a dnes pracuje jako hráčský agent.

Kdo je podle vás favoritem baráže?
„Tady žádný favorit není. Je to padesát na padesát. Ale pro Černou Horu bude výhoda, že hraje druhý zápas doma. Vždycky vám pomůže, když hrajete před vlastním publikem. A protože si nemyslím, že se toho moc rozhodne v prvním zápase, půjde v odvetě o hodně.“

Můžete potvrdit, že v Černé Hoře po postupu do baráže propukla euforie?
„Ano, je tu velká euforie. Ocitli jsme se blízko postupu na velký turnaj a to je pro celou Černou Horu obrovský úspěch. Jen se podívejte, kolik máme klubů, kolik máme profesionálních hráčů... Je tam hodně pozitivní atmosféra a ta může týmu pomoct.“

Před začátkem kvalifikace málokdo očekával, že se Černá Hora probojuje na EURO nebo do baráže. Bylo to i pro vás překvapení?
„Poslyšte, když se něco ve fotbale stane, většinou to není náhoda. Bývá to výsledek vaší práce. Naše reprezentace prokázala, že má silný kolektiv se dvěma extra hráči, Jovetičem a Vučiničem. V tom je naše síla. Pro mě postup do baráže není překvapením, protože vidím, kolik je za tím práce.“

V čem je podle vás největší síla černohorské reprezentace?
„Od začátku kvalifikace nedostávala moc gólů. V defenzivě fantasticky fungovala jako tým. A vpředu jsou hráči, kteří dokážou rozhodnout zápas. To je největší síla mužstva. Hraje kolektivně a pak spoléhá na dva tři klíčové hráče vpředu.“

Sledujete český fotbal poté, co jste v roce 2004 opustil Spartu?
„Po ukončení kariéry v roce 2008 jsem pracoval tři roky jako skaut pro Liverpool a teď jsem hráčský agent. Jistě že jsem sledoval český fotbal – pro Liverpool jsem dával pozor na některé mladé talentované hráče. A teď ho sleduju jako agent, který hledá možnosti nových kontaktů. Tedy nijak zvlášť do hloubky. Ale český fotbal pro mě vždycky byl fotbalem se spoustou disciplíny a síly. V minulosti jste k tomu měli i dobré hráče – Poborského, Nedvěda a další. To jsou věci, které se nezmění: český fotbal bude vždycky tvrdý sport, nijak zvlášť atraktivní, ale když z něj odejde hráč do zahraničí, má velkou šanci uspět.“

Myslíte, že síla reprezentace je od doby, kdy jste v Česku působil, menší?
„Ano. Nemáte velká jména, ale kolektiv. Pro vaši reprezentaci to nebude v baráži jednoduché – ovšem pořád máte ten svůj styl, o kterém jsem mluvil.“

Ve Spartě jste se přes pověst velkého střelce moc neprosadil. Jak na tehdejší angažmá vzpomínáte?
„Podívejte se, já na Spartu vzpomínám stále rád. Je to velký klub. Angažmá tam bylo důležitou etapou mé kariéry – hráli jsme Ligu mistrů, proto jsem také zvolil nabídku od Sparty. Celkově mám velmi pozitivní vzpomínky na pobyt v Česku. Přestup do Sparty pro mě byl dobrým krokem.“

Po něm jste se vrátil do Nizozemska a zkusil jste si i angažmá v Číně...
„Ano, tam jsem hrál za Shandong Luneng, se kterým jsem se stal mistrem Číny. Vyhráli jsme i tamní pohár, byli jsme úplně nejlepší tým v zemi. Pak jsem ještě prožil dva fantastické roky v Heraclesu Almelo. Ve čtyřiatřiceti jsem skončil kariéru, za kterou se celkově ohlížím jako za úspěšnou. Zahrál jsem si za národní tým, nastoupil jsem v Lize mistrů a Poháru UEFA. Prošel jsem třináct klubů v šesti zemích... Jsem spokojený.“

Říkal jste, že zůstanete sparťanem, i když vaše angažmá v ní nevyšlo...
„Ano. Spartě pořád fandím. Nevyšlo to tam kvůli různým okolnostem. Každý hráč potřebuje čas na adaptaci, i já jsem musel dostat několik měsíců. Jenže jakmile se mi začalo v únoru dařit, zranil jsem se. Pak se změnil prezident klubu, trenér... (Vlastimila Košťála vystřídal Daniel Křetínský a Jiřího Kotrbu František Straka – pozn. red.) Neměl jsem štěstí, ale to se ve fotbale stává. Jak jsem však říkal, na angažmá tam se ohlížím rád, v Praze jsem si koupil krásný byt a jezdím se tam podívat s příjemnými pocity.“

Taky jste říkal, že česká liga je nepřátelská vůči cizincům. Myslíte si, že se to změnilo?
„Nevím. Víte co, tohle jsem si myslel v té době, byly to moje pocity. Z odstupu nedokážu posoudit, jestli se to zlepšilo. I když je to normální. V českém fotbale není moc peněz, a když přijde někdo ze zahraničí, lidi na něj hned koukají jako na hráče, který přišel jen kvůli vysoké smlouvě. To není moc přátelské. Ale O. K., ve fotbale se musíte prosadit. A jako cizinec musíte být lepší než domácí hráč, protože většinou jste taky dražší. To platí všude, nejen v Česku.“

Jak jste se po ukončení kariéry stal skautem pro Liverpool?
„Bylo pro mě důležité, že jsem se naučil pět jazyků a získal hodně kontaktů. V Extremaduře mě trénoval Rafa Benítez, měli jsme spolu dobrý vztah. A když jsem končil kariéru, pozval mě, abych se stal součástí Liverpoolu, skvělého klubu. To nemůžete odmítnout. Bylo to pro mě velkým potěšením a velkou ctí.“

Koho jste vyhlédl pro Liverpool?
„V Utrechtu jsem hrál s Dirkem Kuijtem. V jedné fázi bylo důležité, že jsem s ním promluvil a že jsem Liverpool upozornil na jeho kvality. Byl jsem moc rád, že tam podepsal smlouvu. Práce skauta je týmová, dohadujete se s ostatními, radíte se, na svou roli v příchodu Dirka Kuijta jsem ale pyšný.“

A proč jste Liverpool opustil a začal jste pracovat jako agent?
„Byl to logický následný krok. Měl jsem tolik kontaktů a možností, že jsem si v jednom momentu řekl: O. K., je načase jít dál. Jsem součástí jedné velké agentury, která zastupuje třeba Jovetiče. Hodně pracujeme s mladými hráči, to mě baví. Těším se, jak půjdou nahoru.“