Sivok: Že má Bílek skončit? Fanoušci měli řvát naše jména
PŘÍMO Z WROCLAWI | ROZHOVOR | Na tréninkové hřiště vyšel jako první a zůstal zaskočený. Den po debaklu s Ruskem se na něj spustil potlesk velmi slušně zaplněného stadionu. „Ta podpora nám pomáhá,“ říká Tomáš Sivok, který se snaží vyhnat z hlavy nájezdy ruských útočníků.
Potěšilo vás, jakým způsobem na vás diváci zareagovali?
„Nečekali jsme to. Už po zápase na nás Poláci čekali před hotelem. Je to příjemné překvapení.“
Nabíjí vás to?
„Ještě to máme v hlavách, ale večer máme video a pak to musíme hodit za hlavu. Zápas se nám prudce nepovedl, i když statistiky nehovoří proti nám. Pořád jsme prohráli 1:4, dostali jsme lekci z rychlých brejků. Soupeř hrál to, co jsme chtěli hrát my.“
Jak si vysvětlujete, že utkání s Ruskem skončilo takovým debaklem?
„Já myslím, že jsme začali dobře, měli jsme odražené míče i standardky. Rusáci začali vlažně. Ale asi to od nich byl taktický záměr – nechávali nahoře tři hráče a zahušťovali střed. Po našich ztrátách hráli na brejky a jejich kvalitní ofenzivní hráči to uměli zužitkovat.“
Nevěděli jste dopředu, že takhle budou hrát?
„To jsem právě nečekal. Myslel jsem, že na nás vlítnou, všude to tak prezentovali. Čekali jsme, že budeme v bloku, byli jsme nachystaní na to, že budeme bránit. Zaskočili nás však tím, že si stoupli na velké vápno a krajní hráči jako Dzagojev a Aršavin moc nebránili. Jakmile však získali balon, chodili dopředu v pěti hráčích a bylo strašně těžké to zachytávat.“
Naletěli jste jim?
„To bych neřekl, ale překvapili nás.“
Myslíte si, že váš tým neumí tvořit? Měli byste větší šanci, kdybyste hráli na brejky?
„Jde o to taky dát gól. Kdybychom dali takový šťastný jako oni, když se to od tyče odrazilo k Dzagojevovi... Za stavu 0:1 a 0:2 jsme museli hru otevřít a oni dokázali brejky využít.“
Jak si vysvětlujete, že zatímco Rusové střed hřiště zahustili, vy jste ho opustili? Po patnácté minutě byla mezi zálohou a obranou obrovská díra.
„Zvlášť ve druhé půli jsme tak moc chtěli, že jsme každou druhou třetí přihrávku kazili. Oni se dostávali do brejků a hra byla hrozně otevřená. Naváděli to na nás, pak je těžké to zachytávat. Když přijdou před velké vápno, nemůžete hrát na sto procent, pak už jde o penaltu. Nezvládli jsme to.“
Jak si vysvětlujete, že vás tak často dokázali přečíslovat?
„Jejich tři útočící hráči moc nebránili, doplnili je dva středoví a oni dokázali v pěti bleskově vyjet. A už je nešlo zachytávat. Když ve velké rychlosti projdou do velkého vápna, nemůžete do toho jít skluzem.“
Nepřipadal jste si trochu jako v turecké lize, když vás záloha nechávala na holičkách?
„Tak mi to připadalo – posledních dvacet minut v Turecku je taky hra na dva týmy. Jeden ofenzivní, druhý defenzivní. Bylo to na dvě pásma.“
I v první půli jste se mohl ukřičet. Nešlo to zkorigovat?
„Oni se začali prolínat, před velkým vápnem se v jednu chvíli objevovalo pět hráčů. Pak je těžké vystupovat... Nezachytávali jsme to, nechtěli jsme zase dostat balon za sebe. Podle mě rozhodl první gól, tam se to zlomilo. Pak jsme chtěli ještě víc a naše řady se daleko víc roztrhaly.“
„To nechci hodnotit. Je to otázka spíš na trenéra. Každý se snaží, nechá na hřišti sto procent. Hodnocení je ale na lidech, kteří jsou k tomu určení.“
Podle vaší gestikulace to nevypadalo, že jste s hrou zálohy spokojený.
„Když hrajete obránce, chodí to na vás a vy na to nemůžete dosáhnout, je to frustrující. Člověk se to snaží ukřičet, ukočírovat, na hřišti jste plný adrenalinu...“
Je taková facka na úvod velký problém?
„Není to příjemné. My jsme chtěli nejhůř remizovat a prohráli jsme. Je to ale turnaj, musíme si to rozebrat, probrat chyby, říct si, jak chceme a nechceme hrát. Zítra už se musíme soustředit na Řecko. Zápasy jdou v rychlém sledu a tenhle bude klíčový.“
Jaké je vědomí, že vám jde o všechno? Pokud s Řeckem nebudete bodovat, skončíte.
„V kvalifikaci jsme byli pod tlakem pořád. Jsou to krásné zápasy – a my se musíme vymáčknout a zvládnout to. Nedá se nic dělat.“
Před turnajem byla kolem týmu dobrá atmosféra, na konci zápasu však už fanoušci křičeli Bílek ven!...
„To jsme taky vnímali. Já se lidem nedivím, když sem jedou za námi a my prohrajeme 1:4. Spíš by neměli řvát Bílek ven!, ale naše jména. Trenér na hřišti není, tam jsme my. Vím, že první na řadu vždycky přijde kouč, ale za tohle jsme mohli my. Není příjemné tohle slyšet – ze začátku utkání bylo vidět, že lidi byli nažhavení.“
Připadá vám, že jste výkonem trenérovi nepomohli?
„No, to myslím, že ne.“
Nemyslíte, že vás fanoušci už po prvním zápase zatratili?
„Ti věrní asi ne. Aspoň doufám. Spousta lidí asi ano...“
Byl v utkání s Ruskem nějaký moment, od kterého se můžete odrazit směrem k Řecku?
„Vypadá to, že ne, co? (směje se) Ale věřím, že jo. Že nás ta facka probere. Horší to už snad být nemůže.“
