Skalák o receptu na Španěly: Mám radši presink, s tím se dá udělat víc
Chystá se na třetí EURO v kariéře, ale první mezi dospělými. Jeho první zkušenost, v rámci kategorie devatenáctiletých, dopadla výborně. Tým postoupil do finále, v němž prohrál se Španělskem. Právě proti jednomu z největších favoritů Češi vstoupí do turnaje i ve Francii. „Doufám, že na to nenavážeme a tentokrát je porazíme,“ říká Jiří Skalák.
Jak se Jiří Skalák, křídlo Brightonu, připravuje na zápasy? Mimo jiné i tím, že si v hlavě předehrává situace, které by mohly během utkání nastat. „Když pak něco děláte automaticky, jste vždy o krok vpřed,“ prohlásil v dalším dílu seriálu Sportu.
V roce 2011 jste se zúčastnil mistrovství Evropy „devatenáctek“, o čtyři roky později šampionátu „jednadvacítek“, teď vás čeká dospělé EURO. Postupuje vaše kariéra tak, jak jste si ji vysnil, nebo jedete nad plán?
„Zatím musím zaťukat, že všechno, co jsem si vysnil, se plní. Jsem strašně rád, že to tak postupuje. Spousta hráčů, kteří byli lepší v mládežnických kategoriích než já, šli postupně dolů.“
Když vám bylo dvanáct a v televizi jste sledoval památné EURO 2004, o čem jste tehdy snil?
„Každý kluk, který hraje, sní o tom, aby se dostal na nějaký velký šampionát. Vzpomínám si, jak jsme ten turnaj sledovali. Bylo neskutečné, jak kluci hráli a v jakém laufu byl Bary (Milan Baroš) s Honzou Kollerem. Bylo krásné se na to dívat.“
O sedm let později už jste sám reprezentoval Česko v kategorii do devatenácti let na turnaji, kde jste došli až do finále. Změnilo vám to kariéru?
„Bylo to pro nás hodně důležité, udělali jsme úspěch. I když moc hráčů hned nepřestoupilo přímo do zahraničí, jestli vůbec někdo, předváděli jsme hezký fotbal a lidi se na to začali dívat jinak. I trenéři z prvoligových klubů pak dali klukům větší šanci v lize. Já šel na Slovensko do Ružomberoku. Byl to první krok v našich kariérách. Potom už jsme začali hrávat, i když si někdo možná myslel, že půjdeme raketově nahoru. V Česku je to specifické, dřív mladí tolik šancí nedostávali. Ale po tom turnaji někteří z nás začali ve Spartě, jiní šli na hostování. Splnilo to účel, který mělo.“
Ve finále jste se utkali Španělskem, které vás čeká i nyní na EURO. Jaký byl pro vás první větší kontakt s jejich specifickým fotbalem?
„Ve finále to byl fantastický zápas, bohužel pro nás se špatným koncem. Když na to s kluky vzpomínáme, říkáme si, že už bychom to nechtěli zažít. Doufám, že až budeme hrát příště se Španěly, tak na to nenavážeme a porazíme je.“
Vše o EURO 2016 ve Francii najdete ZDE >>>
Sledujete, jak se v dospělém fotbale prosazují vaši španělští vrstevníci?
„Vybavuju si Moratu, který je teď v Juventusu. Deulofeu, kterého jsem sledoval v Barceloně, šel později do Anglie (Everton). A pamatuju si na Alcácera.“
Tehdy bylo velké téma, jakou strategii zvolit proti Španělům. Áčko bylo hodně kritizováno za hluboký obranný blok bez napadání, zatímco devatenáctka hrála aktivněji a otevřeněji. Vzpomínáte si na to?
„(usměje se) Vím, že tam něco bylo, i nějaký menší slovní konflikt. Snad že Brába (Jakub Brabec) si něco vyříkávali s Rosou (Tomáš Rosický). Je těžké říct, jestli to byla oprávněná kritika, protože mládežnický fotbal je úplně jiný. Možná mohl nároďák hrát jinak, ale trenér se prostě takhle rozhodl. Ve Španělsku prohráli těsně (1:2) a třeba by dostali trojku, pokud by hráli odlišně. Málem udělali bod. Těžko lze srovnávat mládežnický a dospělý fotbal.“
Tomáš Rosický říkal, že to nejde, protože je obrovský rozdíl, jestli nastoupíte proti jednomu ročníku, jako tehdy devatenáctky, nebo proti tomu nejlepšímu, co španělský a vlastně světový fotbal má. Teď už ty zkušenosti můžete porovnávat. Souhlasíte s ním?
„Myslím si, že měl pravdu, nedá se to srovnat, i když ten styl fotbalu se podobá a učí se ho tam všichni stejně.“
Bavíme se o dvou různých přístupech, jak uspět proti Španělsku, jestli hodně hlubokým blokem, nebo naopak je zkusit překvapit aktivním presinkem. Co byste si zvolil vy?
„Já mám radši presink, protože když získáte balon, nemáte to daleko k bráně. Dá se s tím udělat víc, než když jej získáte v hlubším bloku. Ale taktiku určuje trenér, my ji musíme respektovat.“
Loňský turnaj ,jednadvacítek‘ vám i kvůli předchozímu zranění tolik nevyšel, ale za tři měsíce jste se poprvé objevil v áčku a hned při premiéře proti Kazachstánu byl v základu. Jak jste prožíval hodiny před utkáním?
„Cokoliv je poprvé, bývá specifické. Ale od začátku srazu jsem se cítil velmi dobře, většinu kluků jsem už znal a trenér po mě chtěl to stejné, co jsem znal z Bolky, dal mi volnost, takže jsem se cítil dobře. Před utkáním jste vždycky trochu nervózní, pak to z vás spadne. Bohužel my jsme dostali gól ze standardky a o poločase jsem střídal. Ale jsem rád, že debut byl vítězný. Kluci to nakonec otočili a následující utkání jsme slavili postup.“
Když zbývají hodiny do tak speciálního utkání jako je reprezentační debut, má člověk tendenci se ohlížet a rekapitulovat, co vlastně dosáhl, jaká cesta k tomu vedla?
„Já takhle nepřemýšlím. Před utkáním se snažím co nejvíc spát, i přes den. A pokud na něco myslím, jen na to, jaké situace by se mohly v utkání vyskytnout a jak je budu řešit.“
Takže si představujete, co by se mohlo během střetnutí stát?
„Už večer před utkáním, když jdu spát, si v hlavě probírám nějaké situace. Často se mi stává, že se to druhý den opravdu stane a vím, jak to následně řešit.“
Jaké to jsou situace?
„Třeba když dostanu balon do křídla, zaseknu si to a dám centr. Nebo, jak budu zakončovat, případně zahrávat standardky. Dopředu přemýšlím, kam budu střílet.“
Vytváříte si ideální scénář?
„Přemýšlím nad iks situacemi, pak na hřišti dojde třeba ke dvěma podobným momentům, nějaké vypadlé balony ve vápně, nebo za vápnem. A když máte v hlavě, že budete střílet z jedničky na zadní tyč, v tom okamžiku vám to sepne a nemusíte přemýšlet, jestli si dát ještě jeden dotyk s míčem. Když pak něco děláte automaticky, jste vždy o krok vpřed. Špičkoví fotbalisti většinou vědí, co udělají, nehrají to na náhodu.“
Národní tým teď vymýšlí ideální scénář na Španěly. Věříte si na ně?
„Je to výborný tým, ale hráli jsme se silnými soupeři, které jsme dokázali porazit, jako Nizozemsko nebo Turecko. V zápase se může stát cokoliv. Když si nebudeme věřit, nevyhrajeme.“
Jak velké jsou podle vás šance českého mužstva na postup?
„Nemůžeme tam jet s tím, že si zahrajeme jen skupinu. Věřím, že první zápas zvládneme, pak se může tým nastartovat a chytit nějakou vlnu. Je to jen turnaj, není to dlouhodobá soutěž. Už jsme byli svědky toho, když Řecko vyhrálo EURO. Jsem optimistický a věřím, že navážeme na úspěch předešlých generací.“
