Český návrat do Wembley. Nejhorší zápas pod Šilhavým, je třeba se probrat
Před osmadvaceti měsíci dostalo Česko nařezáno 0:5 v Anglii. Od té doby vyrostlo v sebevědomou sestavu, která v březnu ukázala, že si nezadá ani s Belgií. Národní tým však v pátek proti Itálii podnikl dobrovolnou exkurzi do minulosti. Výkonem i výsledkem 0:4 se vrátil zpátky do Wembley. „Byl to náš nejhorší výkon pod mým vedením,“ prohlásil trenér Jaroslav Šilhavý. Do úvodního zápasu mistrovství Evropy proti Skotsku zbývá pouhých osm dní! Je na čase se probrat.
Byl otravně chladný březnový večer, občas sprchlo, k mrzutosti českého občana přispěl ještě fotbalový duel ve Wembley. S Anglií reprezentace řachla 0:5.
Měl to být svátek, byla to ostuda.
Nikoli vinou pořádající Anglie, ta si užívala prostoru a abnormálního chaosu v české hře. Problém byl v nedostatečně odvážném soupeři zafixovaném devadesát minut v hlubokém pasivním bloku před šestnáctkou a tiše čekajícím na smrt, která se samozřejmě mileráda dostavila.
Od té doby, osmadvacet dlouhých měsíců, Česko tvrdě pracovalo na změně vizáže. Byť tomu jen málokdo věřil, dílo se dařilo. Mužstvo vzkvétalo, lepší a lepší známky dostávalo v atraktivnosti herního projevu, v náročnosti, do krve vstřebávalo vysoké tempo hry. Až natolik umně, že v odvetě kvalifikace o EURO si v domácím prostředí národní tým Anglii podal. Vyhrál 2:1. Zaslouženě.
A konečně letos v březnu zle naháněl belgické hvězdy. Za finální skóre 1:1 byli „rudí ďáblové“ neskonale rádi.
Po exkurzi do minulosti se vraťme do reálií dneška.
Česko se připravuje na EURO. Od výběru Jaroslava Šilhavého se v příštích týdnech čeká minimálně postup ze skupiny. Nashromážděnou sílu měl ukázat už v přípravě proti Itálii. Jenže místo toho se vrátil oklikou do sychravého Wembley. Trenér Šilhavý po hutné masáži 0:4 hlesne větu, která zapůsobí. „Byl to náš nejhorší výkon pod mým vedením.“
Proč tomu tak bylo?
Protože Češi rezignovali na aktivní přístup. Pokoušeli se o něj v úvodní desetiminutovce. Pak však ubrali z energie, přestali být důslední v napadání, prohrávali tuny osobních soubojů, špičkový běžecký výkon, který je na mezinárodní úrovni bezpodmínečnou nutností, předváděl jen italský soupeř. Pád do inferna podtrhly obrovské lapsusy defenzivních hráčů, obzvláště stoperů a krajního beka Jana Bořila.
Čtyřgólová porážka byla s ohledem na dění na hřišti ještě milosrdným vyústěním přípravného setkání. „Byli jsme u všeho pozdě, dostali jsme dva hloupé góly. Itálie pak hrála skvěle. Nebylo to ale jen věcí obrany, špatně jsme napadali a nebyli dostatečně důrazní ve vysokém presinku. Soupeř se z toho lehce dostával a přehrával nás,“ nakvašeně pravil Šilhavý, načež dodal: „Tahle facka mě vážně štve.“
Trenérovi je třeba rozumět. Mužstvo zahodilo vše dobré, vše kvalitní, vše moderní, vše světové, na čem společně pracovalo dlouhé měsíce. Před vstupem do velmi složité skupiny EURO (14. června proti Skotsku) je výkon i výsledek, navzdory skvělým Italům, na pováženou.
Z druhé strany rána do slabin přišla v přípravě, nepřináší fatální starosti. Jde spíš o vážnou výstrahu, o alarm, o požadavek na bleskurychlý výstup z klidové zóny. Jelikož výkon vážně vystrašil. A koneckonců se nijak nezlepšil ani po příchodu týmových lídrů Tomáše Součka a Patrika Schicka. „Musíme si vše vyhodnotit, poučit se a přemýšlet už o dalším zápase. Čeká nás Albánie a pak samotné mistrovství,“ pravil Šilhavý.
Mimochodem, po zmiňované drsné porážce v Anglii se potkal realizační tým s klíčovými hráči na schůzce, která do značné míry pozitivně ovlivnila budoucnost mužstva. Obě strany rozprávěly o systému hry, o způsobu chování na hřišti, o nutnosti hrát ve vyšším postavení. Diskuse měla doslova léčivé účinky.
Možná by nebylo od věci sednout ke stolu znovu… EURO se totiž zatraceně rychle blíží.
